ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2274.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2274/2023-400
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Ing. Šárkou Krejčířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784/24, proti žalované R. K. , zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784/24, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 195/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 59 Co 231/2022-365, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 59 Co 231/2022-365, se zamítá .
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 17 521 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ing. Šárky Krejčířové, Ph.D.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 16 C 195/2019-330, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 10. 2022, č. j. 16 C 195/2019-335, ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do vlastnictví žalované byt č. XY v bytovém domě č. p. XY, XY, postaveném na pozemku parc. č. XY, a související spoluvlastnický podíl v rozsahu id. 747/26158 na společných částech domu a pozemku, zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY (výrok I). Nedoplatek hypotečního úvěru včetně příslušenství poskytnutého na základě smlouvy o předhypotečním úvěru a smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené mezi účastníky a Komerční bankou, a. s., přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované (výrok II). Žalované uložil povinnost uhradit žalobci na vypořádacím podílu 1 324 265 Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku (výrok III), dále žalované uložil povinnost uhradit státu na znalečném 16 720 Kč (výrok IV), a žalované uložil i povinnost uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 347 787,80 Kč.
2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 59 Co 231/2022-365, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do vlastnictví žalované shora označený byt spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku. Nedoplatek hypotečního úvěru včetně v budoucnu splatného příslušenství přikázal k úhradě žalované, které současně uložil povinnost uhradit žalobci na vypořádání jeho podílu 819 039,50 Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále uložil žalované i žalobci, aby každý z nich uhradil státu prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži na náhradě nákladů řízení částku 6 545 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok III).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Vymezuje celkem čtyři právní otázky a tvrdí, že odvolací soud při jejich řešení použil „nepřiléhavou rozhodovací praxi dovolacího soudu a dospěl tak k nesprávným závěrům“. Za prvé: „Otázku investic uplatněných žalovanou ze SJM do spoluvlastnictví rodičů žalobce, učiněných přístavbou rodinného domu č. p. XY v XY za trvání manželství s žalobcem možno vycházet z rozhodnutí NS ČR ze dne 19. 4. 2012 sp. zn. 22 Cdo 3194/2009, za situace, kdy mezi manžely a rodiči žalobce byla uzavřena dohoda o bezplatném bydlení v nemovitosti rodičů žalobce a investice byly prováděny za použití úvěrových prostředků, které byly spláceny až do 21. 8. 2017? Je dohoda ohledně užívání části nemovité věci uzavřena v ústní formě, pokud se účastníci shodnou na jejím obsahu, platná a je soud oprávněn do této dohody zasahovat?“ Za druhé: „Kdy vznikl manželům nárok na uplatnění této pohledávky vůči rodičům žalobce, pokud úvěr byl splácen i po odstěhování účastníků z předmětného domu až do 21. 8. 2017 a manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži č. j. 5 C 194/2019-15 ze dne 2. 10. 2019, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2019?“ Za třetí: „Lze považovat přístavbu rodinného domu za úpravu nemovitosti nebo trvalou změnu nemovitosti, k níž je nutno přihlížet při stanovení hodnoty provedených investic do majetku třetí osoby?“ Za čtvrté: „Je psychické vydírání manželky důvodem k uplatnění disparity majetkového podílu?“
4. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu.
5. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že ani jedna z dovolatelkou vymezených právních otázek nezakládá přípustnost dovolání, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl.
6. Dovolání zčásti není přípustné a z části trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. K otázce první, týkající se uplatněných investic:
10. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil dohodu, kterou konkludentně uzavřeli účastníci řízení s rodiči žalobce o bezplatném užívání nemovitosti ve vlastnictví rodičů žalobce, potažmo že nesprávně vypořádal investice, které účastníci vynaložili ze společného majetku na majetek rodičů žalobce za to, že jim umožnili bezplatné bydlení v jejich domě.
11. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3194/2009, z jehož závěru vycházel i odvolací soud, vyjádřil názor, že „jestliže rodič jednoho z manželů jim umožnil, aby bezúplatně bydleli v jeho domě, a soudy nezjistí, že bydlení v domě a investice manželů do něj se děly bez vůle některé ze stran, měly by učinit závěr, že zde byla konkludentně uzavřena smlouva. Pokud nebude zjištěn jiný důvod investic manželů do domu než jejich bydlení, bude třeba uzavřít, že šlo o investice provedené proto, že účastníci dům užívali, a tudíž investicemi zlepšovali i vlastní bydlení. Přitom nelze přehlédnout, že tak fakticky částečně kompenzovali výhodu bezplatného bydlení. Teprve v okamžiku, kdy skončí možnost účastníků v domě bydlet, odpadá právní důvod investic a mohlo by vzniknout bezdůvodné obohacení vlastníka domu, ovšem jen potud a v té míře, pokud investice účastníků nebyly kompenzovány hodnotou plnění (bydlení), kterého se jim dostalo.“
12. V nyní posuzované věci odvolací soud postupoval zcela v souladu s uvedenou judikaturou dovolacího soudu. Na základě skutkového zjištění dospěl k závěru, že byla uzavřena konkludentní dohoda o bezplatném bydlení účastníků v domě rodičů žalobce. Za situace, kdy nebyl zjištěn jiný důvod investic manželů do domu rodičů žalobce než jejich bydlení, považoval odvolací soud tyto investice za kompenzaci bezplatného bydlení. Zohlednil přitom, že na provedených investicích se podíleli i samotní rodiče žalobce a současně se zabýval i otázkou bezdůvodného obohacení pro případ, že by investice nebyly kompenzovány hodnotou bydlení.
13. Případný není odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 338/2012, s tvrzením, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah konkludentní dohody. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky na jedné straně a rodiči žalobce na druhé straně byla uzavřena dohoda, že účastníci budou v domě žalobcových rodičů bezplatně bydlet a investicemi do nemovitosti si budou zlepšovat své vlastní bydlení, a tím kompenzovat výhodu bezplatného bydlení. Nalézací soudy přitom správně porovnávaly užitek, kterého se účastníkům dostalo ve formě bezplatného bydlení (účastníci bydleli v nemovitostí rodičů žalobce po dobu 192 měsíců, a po tuto dobu neplatili žádný nájem), se zhodnocením nemovitosti. Tvrdí-li dovolatelka, že ústní dohoda byla jiného obsahu, pak její tvrzení nevyplývá z provedeného dokazování. Navíc se jedná o polemiku se skutkovými závěry nalézacích soudů, což nemůže být přípustným dovolacím důvodem.
14. K otázce druhé, v níž se dovolatelka dotazuje, kdy vznikl manželům (účastníkům) nárok na uplatnění pohledávky vůči rodičům žalobce:
15. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
16. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
17. V projednávané věci dovolatelka vymezila čtyři právní otázky a společně k nim uvedla, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud při jejich řešení použil „nepřiléhavou rozhodovací praxi dovolacího soudu“, a dospěl tak k nesprávným závěrům. Ve vztahu ke druhé právní otázce však již v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od kterého se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Takové vymezení přípustnosti dovolání pak není s ohledem na rozhodovací praxi dovolacího soudu dostatečné.
18. Z těchto důvodů trpí v této části dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
19. Nejvyšší soud ostatně nad rámec uvedeného dodává, že odvolací soud dospěl k závěru, že účastníkům žádná pohledávka za rodiči žalobce nevznikla, a proto je otázka, kdy vznikl účastníkům nárok na uplatnění pohledávky vůči rodičům žalobce, bezpředmětná.
20. K otázce třetí:
21. Ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatelka uvádí, že přímo souvisí s vyřešením otázky první, opět však již neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od kterého se měl odvolací soud při jejím řešení odchýlit. Nevymezuje tak řádně předpoklady přípustnosti dovolání. Pouhé konstatování, „ že přímo souvisí s vyřešením otázky první“ dostatečné vymezení přípustnosti dovolání nepředstavuje.
22. To ostatně nepředstavuje ani výtka, že měl odvolací soud jinak stanovit hodnotu provedené investice do majetku třetí osoby. Ani ve vztahu k této argumentaci totiž dovolatelka neuvádí, od jaké rozhodovací praxe se odvolací soud při řešení této problematiky odchýlil.
23. Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že v projednávané věci stanovil odvolací soud výši náhrady případného bezdůvodného obohacení jako rozdíl mezi hodnotou věci před investicemi a poté (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019), zkoumal tedy hodnotu nemovitosti před provedením investic a po jejich provedení v roce 2006, přičemž odvolací soud uzavřel, že účastníkům žádná pohledávka z titulu investic za rodiči žalobce nevznikla.
24. Nelze přisvědčit ani tvrzení (dovolatelka jej uvádí rámci odůvodnění třetí otázky), že odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku, který již nebyl aktuální. Přestože dovolatelka znovu uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v dovolání zcela absentuje konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého se odvolací soud podle jejího mínění odchýlil.
25. Dovolání proto i v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat
26. Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že ustálená rozhodovací praxe zásadně požaduje, aby po více než dvou letech od vypracování byl znalecký posudek aktualizován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1805/2021). V rozsudku ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, Nejvyšší soud poznamenal, že pro účely aktualizace znaleckého posudku není samozřejmě nutné zpracovat nový posudek, postačí i ústní či písemné vyjádření znalce, zda a jak se cena nemovitostí za dobu od zpracování znaleckého posudku změnila. V projednávané věci přitom sama dovolatelka uvedla, že odvolací soud „při stanovení výše vypořádacího podílu ke dni 19. 4. 2023 vycházel ze znaleckého posudku, týkajícího se hodnoty bytové jednotky, která je předmětem vypořádání ze dne 28. 7. 2022“.
27. K otázce čtvrté:
28. Přípustnost dovolání nezakládá ani argumentace dovolatelky vztahující se k posuzování možnosti odklonění se od principu rovnosti podílů. Její argumentace opět postrádá jakýkoliv odkaz na judikaturu dovolacího soudu, od které se měl odvolací soud odchýlit a jiný předpoklad přípustnosti dovolání není z obsahu dovolání zjistitelný. Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci odvolacím soudem přitom nemůže založit přípustnost dovolání.
29. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
30. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
31. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu