ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2333.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2333/2023-342
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 394, proti žalovanému J. Ch., zastoupenému Mgr. Zuzanou Dygrýnovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Muchova 223/9, o zdržení se obtěžování žalobce imisemi, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 38 C 160/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 12. 2022, č. j. 29 Co 144/2022-309 , takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 12. 2022, č. j. 29 Co 144/2022-309 , a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 9. 2021, č. j. 38 C 160/2018-235, se zamítá .
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Marie Vítkové.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 9. 2021, č. j. 38 C 160/2018-235, uložil žalovanému povinnost zdržet se obtěžování žalobce jako vlastníka pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v obci a katastrálním území XY, imisemi ze stromů ve výšce přesahující výšku domu č. p. XY nacházejících se na pozemku p. č. XY v obci a katastrálním území XY, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, č. j. 29 Co 144/2022-309 , změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalovanému uložil povinnost zdržet se obtěžování žalobce jako vlastníka pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v obci a katastrálním území XY, imisemi z 6 bříz bělokorých z výšky koruny přesahující 15 m a odpovídající nadměrné šíři koruny, které se nacházejí na pozemku p. č. XY v obci a katastrálním území XY podél hranice s pozemkem p. č. XY, a to do 28. 2. 2023, a žalobu v části týkající se imisí z lípy zamítl (výrok I), výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel jednak v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena, a jednak v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
5. Dovolání odůvodnil tím, že v průběhu řízení nebyly soudy důsledné při řešení otázky předmětu sporu. Poslední změna žalobního petitu byla soudem prvního stupně připuštěna při jednání určeném k vyhlášení rozhodnutí, u kterého nebyly strany přítomny, v protokolu o jednání je ručně opraveno nepřipuštění změny na její připuštění. O řadě předchozích změn žaloby soudy ani nerozhodly. Odvolací soud následně po prodeji části pozemku žalobce připustil změnu žaloby tak, že prodaná část pozemku nebyla předmětem řízení, aniž měl pro takový postup podklady. Další důvod dovolání spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení věci ze strany odvolacího soudu. Soudy podle jeho názoru nesprávně vyhodnotily imise jako přímé, zároveň však o nich rozhodly dle §1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy jako o imisích nepřímých, a nedostatečně se zabývaly tím, zda jde o imise nepřiměřené místním poměrům a zda takové imise podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Míru přiměřenou místním poměrům pak nedostatečně vymezily a ve výroku neuvedly ani konkrétní výčet imisí, kterých by se měl dovolatel vyvarovat, výrok je tak nevykonatelný, a to i v části výroku „a odpovídající nadměrné šíři koruny“. K otázce dovolacím soudem neřešené dovolatel pouze uvedl, že „Nejvyšší soud se podobnou tématikou víceméně do současnosti nezabýval, když jeho dosavadní rozhodnutí směřují spíše do případů, kdy byly řešeny imise z jehličnatých stromů případně imise jiné, nikoliv toliko listnatých“. Navrhoval, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a žalobu zamítl, nebo aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaný navrhoval rovněž odložení vykonatelnosti rozsudků soudů obou stupňů, neboť rozsudek odvolacího soudu je podle jeho názoru svou neurčitostí ve spojení s jeho vadami pouze nástrojem k nekončícím dohadům a případným sporům, To také aktuálně vedlo k tomu, že ačkoli žalovaný provedl zkrácení bříz odbornou firmou na výšku 14 m, žalobci to nepostačuje a jeho právní zástupkyně naznačila, že činí kroky k výkonu rozhodnutí.
7. Žalobce k dovolání uvedl, že dovolací soud se negatorními spory dle §1013 o. z. opakovaně zabýval a k této otázce vydal již řadu rozhodnutí, napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky, která by dovolacím soudem nebyla dosud řešena. Důvodná není podle jeho názoru ani námitka, že soud prvního stupně a odvolací soud věc nesprávně právně posoudily. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je obtěžován spadem ze stromů žalovaného, které se nacházejí při hranici jeho pozemků, přičemž více než třetina koruny stromů je nad pozemkem žalobce a výška stromů přesáhla výšku domu žalobce, žalovaný naopak neprokázal, že by činil cokoli pro eliminaci obtěžování žalobce na co nejmenší míru. Stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je dle žalobce věcí soudcovského uvážení, odvolací soud své úvahy v tomto směru v odůvodnění svého rozsudku řádně vysvětlil. Petit žaloby vymezil žalobce řádně, k jeho změně ani doplnění v rozporu s koncentrací řízení nedošlo; část pozemku prodal až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, proto musel žalobu v tomto smyslu upravit až v odvolacím řízení. Navrhoval, aby bylo dovolání žalovaného zamítnuto.
8. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 , dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , dostupné na www.nalus.usoud.cz ), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
11. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 , či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 , rozhodnutí dostupná na www.nalus.usoud.cz )].
12. Žalovaný k přípustnosti dovolání uvedl, že „problematika zasahující daný konkrétní případ“ nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Žádnou konkrétní dosud neřešenou otázku hmotného nebo procesního práva však nevymezil. Skutečnost, že v daném případě šlo o imise z listnatých stromů, právní otázku nepředstavuje, z dovolání nelze ani dovodit, jakou právní otázku by s ohledem na tuto skutečnost bylo třeba oproti dříve řešeným sporům z imisí řešit.
13. Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání také z nesprávného právního posouzení věci dle §241a o. s. ř., nesprávné právní posouzení však představuje jediný přípustný důvod dovolání, nikoli předpoklad přípustnosti dovolání. Žalovaný sice v dovolání uvádí, které právní posouzení ze strany odvolacího soudu pokládá za nesprávné, ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu však žádnou konkrétní právní otázku nevymezuje. Neodkazuje na žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která odvolací soud nerespektoval, či ve kterých byla konkrétní právní otázka řešena rozdílně nebo podle názoru dovolatele nesprávně. Namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.). Ani ve vztahu k namítaným vadám řízení dovolatel žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, nevymezil, dovolací soud by proto mohl k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
14. Dovolání žalovaného postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( §241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, která brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a rozsudku soudu prvního stupně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
16. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 19. 9. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu