ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2746.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2746/2022-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) E. P. , narozené XY, bytem v XY a b) P. P. , narozeného XY bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Hanou Křenkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, proti žalovaným 1) A. P. , narozené XY, bytem v XY a 2) J. L. , narozené XY, bytem v XY, zastoupeným JUDr. Martinem Hanke, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova 696/3, o určení vlastnictví k vodovodní přípojce, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 67/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci ze dne 9. 5. 2022, č. j. 30 Co 140/2021-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení každému z nich 2 601 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobců Mgr. Hany Křenkové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 16 C 67/2019-97, zamítl žalobu, „aby soud určil, že vodovodní přípojka z rPE o průměru 63x10,5 mm v celkové délce 412 m, umístěná na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č XY, zapsaných v k. ú. XY, je ve spoluvlastnictví žalobců a žalovaných“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 5. 2022, č. j. 30 Co 140/2021-167, jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že vodovodní přípojka v délce 412 m pro stavby č. p. XY a č. p. XY v katastrálním území XY, jež je umístěna na pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, zapsaných v katastrálním území XY, je ve spoluvlastnictví žalobců a žalovaných s tím, že předmětem spoluvlastnictví žalobců je podíl o velikosti ideální jedné poloviny a že předmětem spoluvlastnictví žalovaných je rovněž podíl o velikosti ideální jedné poloviny (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají dovolání žalované. Přípustnost dovolání opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“.), a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci podle §241a. o. s. ř. (dovolatelky fakticky vymezují důvod dovolání jako jeho přípustnost). Především namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku vlastnictví vodovodní přípojky a pasivní legitimaci účastníků. Jsou přesvědčeny o tom, že v řízení nebyly pasivně legitimovány. Domnívají se, že vodovodní přípojka je stále ve vlastnictví společností AGROGALAS Frýdlant, a. s., která přípojku sice vybudovala, než jí ale stačila předat účastníkům, skončila v likvidaci a byla vymazána z obchodního rejstříku. Tvrdí, že svého nároku se žalobci měli domáhat u likvidátora této společnosti, případně prostřednictvím obnovy řízení v řízení o likvidaci společnosti. Poukazují rovněž na skutečnost, že vodovodní přípojka nikdy nebyla zkolaudovaná.
Dále se domnívají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena odlišně od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1207/2006, sp. zn. 22 Cdo 612/2014, sp. zn. 32 Cdo 3852/2007 a sp. zn. 22 Cdo 3397/2016. Jde o otázku posouzení splnění podmínky naléhavého právního zájmu svědčícího žalobcům v konkurenci s možností domáhat se svého nároku jiným způsobem. Namítají, že naléhavý právní zájem není dán již z toho důvodu, že otázku, kterou žalobci řeší prostřednictvím žaloby na určení, bylo možné stejně tak vyřešit i žalobou na strpění, na jejímž základě by byla žalovaným uložena povinnost zpřístupnit vodu žalobcům, případně žalobou na jiné alternativní plnění. Domnívají se, že žalobci ve skutečnosti neměli zájem na určení vlastnictví k vodovodní přípojce, nýbrž pouze na přívodu vody přes tuto přípojku.
Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že jím potvrdí rozsudek soudu prvního stupně v obou výrocích. Rovněž navrhují, aby jim byly přiznány náklady řízení před odvolacím i dovolacím soudem.
Žalobci se ve vyjádření k dovolání plně ztotožňují se závěry odvolacího soudu. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaných jako nedůvodné zamítl a přiznal žalobcům náklady dovolacího řízení.
Dovolání z části trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat a z části není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelky jako důvod dovolání uvádí nesprávné posouzení otázky vlastnictví vodovodní přípojky a jejich pasivní legitimace v řízení:
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě přezkoumal důvodnost dovolání. K tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou.
V posuzované věci dovolatelky ve vztahu k jimi uváděnému nesprávnému právnímu posouzení věci (vlastnictví vodovodní přípojky a pasivní legitimace účastníků) neformulují žádnou konkrétní právní otázku, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo být založeno, ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považují v této souvislosti za naplněný. Obsahem dovolání je pouhá polemika žalovaných s právním posouzením věci odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení mělo být podle názoru dovolatelů jiné (tedy takové, že žalobci ani žalovaní nejsou vlastníky vodovodní přípojky, že žalované nejsou v daném sporu věcně legitimovány, a že ve sporu měl vystupovat jiný subjekt, jenž přípojku zhotovil). V takovém případě však nevymezují dovolatelky řádně, v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání v tomto rozsahu vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelky rovněž namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva, která má být dovolacím soudem posouzena odlišně od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1207/2006, sp. zn. 22 Cdo 612/2014, sp. zn. 32 Cdo 3852/2007 a sp. zn. 22 Cdo 3397/2016.
Judikatura, na niž dovolatelky poukazují, podrobně řeší otázku naléhavého právního zájmu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Právní úvahy přijaté v těchto rozhodnutích Nejvyšší soud posléze shrnul v rozsudku ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3877/2018, jehož závěry aplikoval i odvolací soud na posuzovaný případ. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí nevyloučil (byť k přípojce kanalizační) formu spoluvlastnického práva k přípojce. Rovněž se vyslovil v tom směru, že při existenci možných budoucích sporů, pramenících z nejistoty vlastnického práva k přípojce, které by se posuzovalo jako otázka předběžná, je to právě určovací žaloba, která právní poměry účastníků postaví na pevno potud, že režim vlastnického práva k přípojce bude jednoznačně stanoven způsobem, jenž bude pro účastníky i pro soud závazný. Přitom stejně jako lze v obecné rovině argumentovat možnými budoucími spory, kterým nemůže bez dalšího a v úplnosti samotné určovací rozhodnutí nikdy zabránit, lze naopak uvažovat o tom, že právě určení vlastnického práva k přípojce může tyto spory eliminovat, případně zbavit potřeby určení vlastnického práva k přípojce ve sporech na plnění. Už samotná evidentní spornost vlastnického práva k přípojce zjevně implikuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví.
V projednávané věci se odvolací soud otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zabýval v dostatečném rozsahu. V intencích shora uvedené judikatury a s ohledem na zjištěný skutkový stav věci popsal důvody, pro něž je určovací žaloba způsobilá vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků. Především uvedl, že žalobci požadované určení vlastnického práva k vodovodní přípojce je nezbytné zejména pro to, aby s jejími vlastníky bylo rovnocenně jednáno ze strany dodavatele pitné vody, ze strany správních orgánů, i ze strany vlastníků zatížených pozemků. Jeho úvahy v tomto směru odpovídají zásadám logiky a vzhledem ke zjištěným skutečnostem nejsou zjevně nepřiměřené.
Dovolací soud tak uzavírá, že odvolací soud postupoval při posuzování otázky splnění podmínek naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení v souladu s platnou judikaturou, od níž nemá důvod se odchýlit (plně přitom odkazuje na citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3877/2018).
Žalované směřují dovolání výslovně do všech výroků napadeného rozhodnutí. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ale dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalované povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 1. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu