ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2923.2023.3
sp. zn. 22 Cdo 2923/2023-1077
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. K. , zastoupeného JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti žalované M. K. , zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 8, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 100/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 5. 2023, č. j. 23 Co 224/2021-1024, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 5. 2023, č. j. 23 Co 224/2021-1024, se ruší a věc se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích vrací k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výrokům II, III, V a VI rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 5. 2023, č. j. 23 Co 224/2021-1024, se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2021, č. j. 7 C 100/2017-520, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce rekreační chatu č. e. XY stojící na pozemku st. p. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), zamítl žalobu ohledně osobního motorového vozidla Škoda Fabia Combi (výrok II), do výlučného vlastnictví žalobce přikázal motorové vozidlo Volkswagen Transporter Westfalia RZ XY (výrok III), zamítl žalobu ohledně zůstatku na stavebním spoření žalované vedeném u Raiffeisen stavební spořitelny, a.s., číslo smlouvy XY (výrok IV), zůstatek na běžném účtu žalované vedeném u České spořitelny, a.s. číslo XY ve výši 3 074 Kč přikázal žalované (výrok V), zůstatek na běžném účtu žalobce vedeném u České spořitelny, a.s., číslo XY ve výši 15 627,92 Kč přikázal žalobci (výrok VI), zastavil řízení ohledně konkrétně označených movitých věcí (výrok VII), zamítl „nárok žalobce ohledně vnosů ze SJM do majetku žalované, podílu na domě č. p. XY ve XY“ (výrok VIII), zůstatek na účtu penzijního spoření žalované vedeném u České spořitelny – penzijní společnosti, a.s., číslo smlouvy XY ve výši 46 818,02 Kč přikázal žalované (výrok IX), do výlučného vlastnictví žalobce přikázal stavbu bez č. p./č. e., garáž stojící na pozemku st. p. č. XY v katastrálním území XY (výrok X), do vlastnictví žalované přikázal tyto movité věci - pračka, vysavač, lišty, koncovky, deky, polštáře, konvice, pánev, kolo, linoleum, filc pod linoleem, nábytek do dětského pokoje, notebook, sedací souprava, nábytek do obývacího pokoje (výrok XI), do výlučného vlastnictví žalobce přikázal podnik P. K. (výrok XII), zamítl žalobu „ohledně nároku žalované ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, vedené Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště XY, spoluvlastnickému podílu ve výši 55820/83369, a to: pozemek st. p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemek p. č. XY, pozemek p. č. XY, pozemek p. č. XY, a č. p./č. jednotky XY, podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 27700/83369, a č. p./č. jednotky XY, podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 17805/83369, a č. p./č. jednotky XY, podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 7691/83369 a č. p./č. jednotky XY, podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 2624/83369“ (výrok XIII), zamítl žalobu „ohledně nároku žalované ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, vedené Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště XY, a to: pozemek st. p. č. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, pozemek st. p. č. XY, pozemek st. p. č. XY, pozemek st. p. č. XY a pozemek p. č. XY“ (výrok XIV), žalované přikázal doplatit zůstatek úvěru ve výši 93 627,23 Kč, a to společnosti EOS KSI Česká republika, s.r.o., IČO: 25117483, na kterou přešla pohledávka z titulu úvěrové smlouvy ze dne 2. 10. 2015, VS XY, uzavřené mezi žalovanou jako dlužnicí a Českou spořitelnou, a.s., jako věřitelem (výrok XI), zamítl „nárok žalované vztahující se ke stavebnímu a penzijnímu spoření žalobce u společností Česká spořitelna, a.s., Komerční banka, a.s., Česká spořitelna – penzijní společnost, a.s., Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., KB Penzijní společnost, a.s., a Komerční pojišťovna, a.s. (výrok XVI) a „nárok žalované ve vztahu k výnosu žalobce z nemovitostí zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, vedené Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště XY, spoluvlastnický podíl ve výši 55820/83369“ (výrok XVII), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádacím podílu částku 752 552,95 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok XVIII) a rozhodl o nákladech řízení (výroky XIX až XXI).
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 23 Co 224/2021-1024, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I, III až VI, VIII až XVIII takto: Z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, připadá a) do vlastnictví žalobce: rekreační chata č. e. XY na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, vozidlo Volkswagen Transporter Westfalia, registrační značka XY, zůstatek na běžném účtu vedeném u České spořitelny, a.s., číslo XY, ve výši 15 627,92 Kč, stavba garáže bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, podnik P. K., pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, pozemek parc. č. st. XY a pozemek parc. č. st. XY, vše v katastrálním území XY, b) do vlastnictví žalované zůstatek na běžném účtu vedeném u České spořitelny, a.s., číslo XY, ve výši 3 074 Kč, zůstatek na účtu penzijního spoření vedeném u České spořitelny – penzijní společnosti, a.s., číslo smlouvy XY, ve výši 46 818,02 Kč, pračka, vysavač, lišty, koncovky, deky, polštáře, konvice, pánev, kolo, linoleum, filc pod linoleem, nábytek do dětského pokoje, notebook, sedací souprava, nábytek do obývacího pokoje, závazek vůči společnosti EOS KSI Česká republika, s.r.o., IČO 25117483, na kterou přešla pohledávka ze smlouvy o úvěru k účtu číslo XY uzavřené dne 2. 10. 2015 mezi žalovanou jako dlužnicí a Českou spořitelnou, a.s., jako věřitelem, ve výši 125 892,72 Kč včetně příslušenství, které k dluhu přiroste teprve v budoucnu po rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 2 235 904,27 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na vypořádání zůstatku na stavebním spoření žalované vedeném u Raiffeisen stavební spořitelny, a.s., číslo smlouvy XY, a toho, co bylo ze společných prostředků vynaloženo na dům č. p. XY ve XY, jehož podílovým spoluvlastníkem byla žalovaná, spoluvlastnického podílu ve výši 55820/83369 na pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, budově č. p. XY, jiná stavba, postavené na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, v němž jsou vymezeny podle zákona o vlastnictví bytů jednotky č. XY, XY, XY, XY a XY, pozemků parc. č. st. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, toho, co bylo ze společných prostředků vynaloženo na stavební a penzijní spoření žalobce u společností Česká spořitelna, a.s., Komerční banka, a.s., Česká spořitelna – penzijní společnost, a.s., Stavební spořitelna České spořitelny a.s., KB Penzijní společnost, a.s., a Komerční pojišťovna, a.s., výnosu ze spoluvlastnického podílu žalobce ve výši 55820/83369 na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II – VI).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, a to proti výrokům I, II, III, V a VI.
4. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu, a to při řešení otázky
1) zda movité věci, které slouží k údržbě budovy, jež není součástí společného jmění manželů (dále i „SJM“), jsou součástí podniku žalobce nebo tvoří příslušenství budovy (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 92/2020),
2) zda při vnosu ze SJM na dům ve spoluvlastnictví žalované a jejího otce lze vypořádat jen rozdíl v ceně domu před vnosem a po něm (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022),
3) výkladu vůle smluvních stran kupní smlouvy, kterou žalobce nabyl ¼ domu č. p. XY formou daru tak, že kupní cenu za něj uhradil jeho otec (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2185/2022),
4) zda nepodaří-li se prokázat částečně původ prostředků použitých na úhradu kupní ceny, je vzhledem k důkaznímu břemenu a čestnému prohlášení žalované majetek ve výlučném vlastnictví žalobce (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3070/2021 a 22 Cdo 91/2023),
5) valorizace vnosu podle §742 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022,
6) zařazení závazku z úvěrové smlouvy, kterou žalovaná uzavřela bez vědomí a souhlasu žalobce, do pasiv SJM přesto, že sjednání úvěrové smlouvy nepředstavovalo běžnou záležitost, a následného zohlednění splacené části úvěru jako vnosu (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3187/2021) a
7) nákladů řízení (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5909/2017).
5. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Od ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud při posouzení otázky, které konkrétní věci jsou součástí obchodního závodu žalobce, neodchýlil, neboť do podniku žalobce zahrnul movité věci, které jako součást podniku zahrnul žalobce do svého účetnictví a vedl je tam dlouhodobě, navíc i budova, k jejíž údržbě měly věci dle žalobce sloužit, je dle závěru odvolacího soudu součástí podniku žalobce. Správně byl dle žalované zamítnut i návrh žalobce na vypořádání vnosu, neboť nebylo možné zjistit výši vnosu, která je závislá na tom, jak se od okamžiku vynaložení prostředků ze SJM zvýšila nebo snížila hodnota věci, do které bylo ze SJM investováno. Žalobce neprokázal, že by dům č. p. XY byl nabyt z jeho výlučných prostředků, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, na které odkazuje, vychází ze zcela jiného skutkového stavu. Odvolací soud se také zabýval prohlášením v kupní smlouvě a dále výší a původem prostředků na bankovních účtech, jeho rozhodnutí tak není v rozporu ani s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3070/2021. Vnos výlučných prostředků na pořízení domu č. p. XY žalobce ve lhůtě 3 let od zániku SJM neuplatnil, odvolací soud tak pochybil, když tento vnos žalobci uznal. Rozsudek odvolacího soudu považuje za pečlivě odůvodněný, a to včetně závěru o zařazení závazku z úvěrové smlouvy do SJM. Nákladové výroky rozsudku odvolacího soudu považuje za správné.
7. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř. “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Dovolání je přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při svém rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil.
K otázce, zda movité věci, které slouží k údržbě budovy, která není součástí SJM, jsou součástí podniku žalobce nebo tvoří příslušenství této budovy
10. Žalobce v odůvodnění svého dovolání vytýká odvolacímu soudu více pochybení při vypořádání podniku a polemizuje s jeho skutkovými i právními závěry v tomto směru, konkrétní právní otázku ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu však formuluje jen ohledně movitých věcí, které dle jeho názoru tvoří příslušenství budovy č. p. XY, jež není v SJM účastníků, a nemohou tak být považovány za součást podniku.
11. Otázka, zda u věcí, které žalobce pořídil z nájemného za účelem obhospodařování budovy (a které tedy dle jeho názoru nesouvisí s podnikáním), jde o příslušenství budovy či o součást podniku žalobce, přípustnost dovolání nezakládá. Na řešení této otázky totiž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, neboť ten při svém rozhodnutí vycházel z toho, že rovněž budova č. p. XY je součástí podniku, který mezi aktiva SJM patří.
K výkladu vůle smluvních stran
12. Žalobce v dovolání namítá, že prostředky na zaplacení celé kupní ceny za ¼ domu č. p. XY mu byly darovány jeho otcem tak, že kupní cenu otec zaplatil, odvolací soud se však nevypořádal s odkazem žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2185/2022 a argumentaci žalobce o takové formě daru nepřijal. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že ¼ domu č. p. XY je v SJM účastníků. Text smlouvy byl přitom zpracován a koncipován dle vůle otce žalobce, podle které bylo nabytí do SJM vyloučeno, a žalobce se na uzavření smlouvy podílel jen připojením podpisu.
13. Právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, formuluje takto: Zdali výklad vůle účastníků a zadavatelů kupní smlouvy umožňuje dojít k závěru, že majetek se měl stát součástí SJM a že k úhradě kupní ceny dle smlouvy mohlo dojít z prostředků v SJM.
14. Dovolatel je povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023, dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ).
15. Otázka formulovaná dovolatelem přesah do obecné rozhodovací praxe soudů postrádá, směřuje jen k požadavku na posouzení správnosti postupu odvolacího soudu v konkrétní věci, a přípustnost dovolání tak nemůže založit.
16. Dovolací soud přesto pro úplnost dodává, že odvolací soud nezaložil svůj závěr o tom, že ¼ domu č. p. XY se stala součástí SJM, na odmítnutí formy daru prostřednictvím zaplacení kupní ceny za obdarovaného, ale na tom, že žalobce přes výzvu a poučení dle §118a o. s. ř. neprokázal, že by mu otec částku na zaplacení kupní ceny (3 x 200 000 Kč) skutečně poskytl.
K otázce, zda nepodaří-li se částečně prokázat původ prostředků použitých na pořízení věci, není věc součástí SJM
17. Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani při posouzení této právní otázky.
18. Dovolatel má za to, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 91/2023-II a sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, neboť „žalovaná byla ve smyslu této judikatury povinna tvrdit a prokázat původ všech finančních prostředků, které na svůj účet žalobce za účelem úhrady kupní ceny soustředil, a nade vši pochybnost prokázat, že šlo o prostředky v SJM, pouhé zpochybnění nestačí, a pokud KS konstatuje, že peněžní prostředky před skončením dědictví byly jen bezpochyby v SJM, tak ani to nestačí“. Pro nedostatek skutkových zjištění o původu všech finančních prostředků považuje v této části rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný.
19. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 91/2023-II, byl jako předčasný označen závěr soudů, že se na účtu nacházely i prostředky v SJM účastníků, neboť tento závěr byl učiněn jen na základě úvahy, že v průběhu tří let od uzavření manželství do doby koupě nemovité věci byl na účtu žalobce výrazný obrat. Nejvyšší soud s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi uvedl, že jestliže byly na účet u peněžního ústavu patřící jednomu z manželů uloženy jeho výlučné peněžní prostředky i prostředky pocházející ze společného jmění manželů, neznamená to, že by bez dalšího na všechny platby z tohoto účtu bylo nutné pohlížet jako na plné nebo částečné platby ze společného jmění manželů. Bude vždy záležet na okolnostech dané věci, na výši uložených prostředků, jejich původu a na výši platby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021; stejný závěr se podává i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 638/2011).
20. Odvolací soud se však výší uložených prostředků, jejich původem i výší platby podrobně zabýval a dospěl k závěru, že v době, kdy byla kupní cena ve výši celkem 2 000 000 Kč hrazena, byly na účtu žalobce prostředky použité na úhradu kupní ceny, které pocházely z dědictví po jeho otci, jen ve výši 1 027 812,70 Kč. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v uvedeném rozhodnutí se proto neodchýlil.
21. Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, neboť skutkovým zjištěním o tom, že na úhradu kupní ceny byly použity prostředky získané dědictvím po otci žalobce jen ve výši, která k úhradě celé kupní ceny nedostačovala, byla vyvrácena domněnka dle §565 o. z. založená obsahem čestného prohlášení žalované o tom, že nemovitosti kupuje žalobce zcela za finanční prostředky získané dědictvím po svém otci. Na prostředky na účtu žalobce, které z dědictví po jeho otci nepocházely, se pak plně uplatní závěry uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu o tom, že prokáže-li se v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, že věc nabyl v tzv. zákonném režimu jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění; ten, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění manželů uvedené zejména v §709 odst. 1 a 3 o. z., nese ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno.
K valorizaci vnosu
22. Žalobce odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, opomněl-li vnos v souladu s §742 odst. 2 o. z. adekvátně valorizovat, neboť nezohlednil zvýšení hodnoty domu č. p. XY, který byl pořízen částečně z prostředků v jeho výlučném vlastnictví.
23. V rozsudku ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, však Nejvyšší soud dovodil, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na níž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli. Dovolatel dohodu o valorizaci vnosu netvrdil, podle jeho přesvědčení nebyl dům č. p. XY do SJM nabýván.
24. Pokud tedy odvolací soud nepřistoupil k valorizaci vnosu jen na základě zjištění o zvýšení hodnoty věci, na jejíž pořízení byly z části použity výlučné prostředky žalobce, postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
K nákladovému výroku
25. Dovolání není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Námitkami žalobce týkajícími se rozhodnutí o nákladech řízení se proto dovolací soud nemohl blíže zabývat.
K zařazení dluhu z úvěrové smlouvy do SJM
26. Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně týkajících se zařazení závazku z úvěrové smlouvy, kterou žalovaná uzavřela dne 2. 10. 2015, tedy za trvání manželství, s Českou spořitelnou, a.s., do SJM a na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v této části v plném rozsahu odkázal.
27. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvu o úvěru ve výši 299 999 Kč uzavřela žalovaná bez vědomí a souhlasu žalobce a že jde o dluh, který přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků. Uvedl, že žalobce sice včas namítl neplatnost uvedeného právního jednání, avšak jen vůči žalované, nikoli vůči peněžnímu ústavu, tuto námitku navíc s ohledem na zjištěné okolnosti považoval soud prvního stupně za rozpornou s dobrými mravy. Do SJM proto úvěr zahrnul, a to „v poměru 1/3“, závazek z úvěru přikázal k doplacení žalované. Polovinu z jedné třetiny celkové výše závazku z úvěru, kterou určil na 502 295 Kč, považoval za částku, která „připadá na vyrovnání žalobci“, k tíži žalobce tak započetl 83 000 Kč.
28. Odvolací soud doplnil dokazování k aktuální výši dluhu z uvedeného úvěru a označil za pasivum zaniklého SJM 1/3 dosud nesplaceného spotřebitelského úvěru sjednaného dne 2. 10. 2015, a to 273 930,48 Kč jako „poměrnou část“ splátek zaplacených od rozvodu manželství a dosud nezaplacených, a polovinu z této částky označil jako vnos žalované s tím, že polovinu této částky žalovaná zaplatila nebo ještě zaplatí za žalobce.
29. Podle §710 písm. b) o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.
30. Podle §714 odst. 1 věta první o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání (§714 odst. 2 o. z.).
31. Odvolací soud dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že dluh, který žalovaná za trvání manželství dne 2. 10. 2015 převzala, přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, žalobce se však neplatnosti takového právního jednání podle §714 odst. 2 o. z. účinně nedovolal.
32. Podmínky nabytí dluhu do SJM jsou však stanoveny v §710 o. z., a to odlišně od právní úpravy nakládání s majetkem v SJM, kde princip relativní neplatnosti v neběžných záležitostech podle §714 o. z. platí. Dluh, který jeden z manželů převzal bez souhlasu druhého manžela, aniž se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, je výlučným dluhem jednajícího manžela a součást SJM netvoří.
33. Odvolací soud se tím, zda se při převzetí dluhu jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny ve smyslu §710 o. z. nezabýval. Ojedinělý závazek, který přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, jak soudy obou stupňů shodně uzavřely, může přitom jen stěží představovat závazek převzatý při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Při úvaze o tom, zda dluh byl převzat při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny či nikoli, je třeba přihlížet k individuálním okolnostem, p ojem každodenních nebo běžných potřeb rodiny má však v zásadě stejný obsah jako hledisko míry přiměřené majetkovým poměrům manželů (shodně např. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k §710, marg. č. 12).
34. Odvolací soud zohlednil absenci souhlasu druhého manžela při převzetí dluhu jen disparitním vypořádáním dluhu, přestože úvahy o odchýlení se od pravidla rovnosti podílů manželů na vypořádávaném jmění dle §742 odst. 1 písm. a) o. z. lze vztáhnout jen na aktiva či pasiva, která součást SJM tvoří. Zákonnými předpoklady pro zařazení dluhu do SJM, stanovenými v §710 o. z., se nezabýval. Jeho právní posouzení je proto neúplné, a tedy nesprávné.
K otázce, zda lze při vnosu ze SJM na věc ve spoluvlastnictví žalované vypořádat jen rozdíl v ceně domu před vnosem a po něm
35. Žalobce v odůvodnění dovolání odvolacímu soudu vytýká, že shodně jako soud prvního stupně nezohlednil vnos spočívající ve vynaložení prostředků v SJM na dům ve spoluvlastnictví žalované a jejího otce, který včas uplatnil. Bylo prokázáno, že ze SJM bylo uhrazeno celkem 88 573 Kč, nebyl tedy důvod tento vnos znalecky oceňovat a vypořádat jen rozdíl mezi cenou domu před a po vnosu. Odvolací soud však v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, např. rozhodnutím sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, vnos nezohlednil s odůvodněním, že nebyl prokázán.
36. Podle §742 odst. 1 písm. b) o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení §741, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek.
37. Podle §742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.
38. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který jako vnos uplatněný žalobcem nezohlednil žádnou částku, přestože bylo prokázáno, že ze SJM účastníků bylo na dům v rovnodílném spoluvlastnictví žalované a jejího otce vynaloženo celkem 88 573 Kč, neboť pro nezaplacení zálohy na znalecký posudek nebylo možné hodnotu vnosu znalecky ocenit. Potřebu znaleckého ocenění dovozoval soud prvního stupně z §742 odst. 2 o. z., podle kterého se hodnota vnosu při vypořádání SJM započítává zvýšená (případně snížená) podle toho, jak se ode dne provedené investice do dne zániku SJM zvýšila nebo snížila hodnota majetku, na který byl náklad vynaložen.
39. V rozsudku ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, na který dovolatel odkazuje, Nejvyšší soud uvedl, že při vypořádání zaniklého SJM platí, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení §741 o. z. (vypořádání SJM zákonnou domněnkou), každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, a každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek [§742 odst. 1 písm. b) a c) o. z. – dále též jen „vnos“]. Již ze slov zákona („co bylo vynaloženo“, resp. „co vynaložil“) se jasně podává, že jde o nahrazení výše vnosu (hodnoty, která byla vynaložena), nikoliv o nahrazení toho, oč se v jeho důsledku zvýšila hodnota věci. Ohledně této otázky je stále použitelný právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003: „Má-li vnos z odděleného majetku podobu finančního plnění (např. je-li částečně použito úspor jednoho z manželů na koupi věci, která patří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů), dochází k němu již v okamžiku koupě věci a při stanovení náhrady ve smyslu §150 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“), se vychází z výše takto vynaložené finanční částky“. Nejde tu o to odčerpat, oč se výlučný majetek obohatil, ale o náhradu toho, oč se společný majetek ochudil. To platí i pro investice ze společného majetku na majetek výlučný.
40. K hypotéze normy obsažené v §742 odst. 2 o. z. patří skutkové okolnosti, a to jednak skutečnost, že byl vynaložen některý z tzv. vnosů uvedených v §742 odst. 1 písm. b) a c) o. z., a dále skutečnost, že ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, se zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3323/2022). Také v případě vnosů ze SJM na výlučný majetek jednoho z manželů se uplatní obecné pravidlo, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno tíží toho účastníka, který tvrdí, že takové investice byly učiněny, a to jak ohledně druhu investic, tak i ohledně jejich výše (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1541/2021).
41. Žalobce tvrdil a prokázal jak vnos ze SJM na výlučný majetek žalované, tak jeho výši (celkem na dům ve spoluvlastnictví žalované bylo vynaloženo 88 573 Kč).
42. Pro případné snížení (redukci) nebo zvýšení (valorizaci) vnosu by bylo třeba tvrdit a prokázat, že se snížila (případně zvýšila) hodnota té části majetku, na níž byl náklad vynaložen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3323/2022). Důkazní břemeno dle §120 odst. 1 o. s. ř. ohledně snížení hodnoty domu, do kterého bylo ze SJM investováno, by přitom leželo na žalované, neboť ta by z této skutečnosti vyvozovala pro sebe příznivé právní důsledky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1433/2015, nebo ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022). Valorizace vnosu přichází podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, v úvahu v zásadě jen při dohodě účastníků o zohlednění zvýšení hodnoty věci, na kterou bylo něco vynaloženo. Nejsou-li skutečnosti odůvodňující snížení nebo zvýšení vnosu uplatněny, je třeba při vypořádá SJM zohlednit to, co bylo vynaloženo, bez korekce výše takového vnosu. Odvolací soud ostatně takto postupoval při vypořádání vnosu žalobce spočívajícího ve vynaložení výlučných prostředků na pořízení ¾ domu č. p. XY.
43. Odvolací soud otázku vnosu ze SJM na výlučný majetek žalované nesprávně právně posoudil, když prokázaný vnos nezohlednil jen proto, že nebylo prokázáno, zda a případně o kolik se zvýšila nebo snížila hodnota domu, na který byl vnos ze SJM vynaložen.
44. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto podle §243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.
45. Dovolání proti nákladovým výrokům, které byly dovoláním rovněž výslovně napadeny, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, dovolací soud proto dovolání v této části podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
46. Vysloveným právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán (§243g odst. 1 věta první část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
47. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu