ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3174.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3174/2023-691
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. R., proti žalované Oblastní nemocnici Jičín a.s., IČO 26001551, se sídlem v Jičíně, Valdické Předměstí, Bolzanova 512, zastoupené JUDr. Lenkou Páleníkovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Hviezdoslavova 313, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativa pojišťovna, a.s, Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21 o ochranu osobnosti a žalobách pro zmatečnost, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 69/2022-591, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. 4 Co 295/2020-523, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 296/2020-526, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 297/2020-529, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 298/2020-532, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 65/2022-587, 4 Cmo 66/2022, 4 Cmo 67/2022, 4 Cmo 68/2022, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2022, č. j. 16 C 32/2013-580, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-547, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-548, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-549, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-550, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-496, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-495, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-494, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-493, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 24. 4. 2023 dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 69/2022-591, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. 4 Co 295/2020-523, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 296/2020-526, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 297/2020-529, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 298/2020-532, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 65/2022-587, 4 Cmo 66/2022, 4 Cmo 67/2022, 4 Cmo 68/2022, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2022, č. j. 16 C 32/2013-580, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-547, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-548, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-549, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-550, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-496, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-495, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-494, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-493.
Z obsahu spisu se podává, že se jedná o opětovné, v pořadí již druhé dovolání žalobce, kterým napadá shora uvedená rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 3132/2022-628, zastavil řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2022, č. j. 16 C 32/2013-580, a o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 69/2022-591.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 2063/2022-618, zastavil řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-493, a o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 295/2020-523.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 2064/2022-620, zastavil řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-494, a o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 296/2020-526.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 2065/2022-622, zastavil řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-495, a o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 297/2020-529.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 2066/2022-624, zastavil řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-496, a dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 298/2020-532.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 3130/2022-627, zastavil řízení o „dovolání“ proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2021, č. j. 16 C 32/2013-547, č. j. 16 C 32/2013-548, č. j. 16 C 32/2013-549 a č. j. 16 C 32/2013-550, a dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 65/2022-587, 4 Cmo 66/2022, 4 Cmo 67/2022 a 4 Cmo 68/2022, odmítl.
V usnesení ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1925/2012 (dostupném, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že domáhá-li se účastník řízení podáním podaným po uplynutí zákonné lhůty k dovolání opětovně přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem poté, co dovolací řízení o jeho předchozím dovolání bylo zastaveno, dovolací soud takové dovolání pro opožděnost odmítne. V usnesení ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5077/2016, Nejvyšší soud vyložil, že domáhá-li se účastník řízení podáním podaným po uplynutí zákonné lhůty k dovolání opětovně přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem poté, co dovolací řízení o jeho předchozím dovolání bylo odmítnuto pro opožděnost, dovolací soud takové dovolání jako opožděné odmítne.
V projednávané věci se žalobce domáhá dovoláním podaným po uplynutí zákonné lhůty k dovolání opětovně přezkoumání rozhodnutí soudů nižších stupňů Nejvyšším soudem poté, co dovolací soud o předchozích dovoláních žalobce, která směřovala proti totožným rozhodnutím soudů nižších stupňů, již rozhodl. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 3 věta první ve spojení s §218a o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nepřihlížel k žádosti dovolatele o osvobození od placení soudního poplatku za dovolání a o ustanovení zástupce. Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky zastoupení či odmítnutím dovolání pro nepřípustnost zpravidla přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, publikovaný pod číslem 65/2014 Sb. rozh. obč.), v daném případě s ohledem na výše uvedené dovolatele k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu