ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.336.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 336/2023-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně ALUTEX, spol. s r. o. , IČO 25041231, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Janovská 4475/7a, zastoupené JUDr. Michalem Filipinským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 396/18, proti žalované Kromexim a.s. Kroměříž , IČO 49969331, se sídlem v Kroměříži, Hulínská 3445/5, zastoupené Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, o zřízení práva služebnosti nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 179/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 60 Co 103/2022-363, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám zástupce žalované Mgr. Radka Vondráčka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2022, č. j. 18 C 179/2016-329, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby se „jí jako vlastníku pozemku p. č. 3491/4 v k. ú. Kroměříž a jejím právním nástupcům v držení tohoto pozemku jako statku panujícího, povolila služebnost průchodu a jízdy všemi vozidly jako cesty nezbytné po účelové komunikaci na pozemcích žalované p. č. 3514/60 a 3514/62 v k. ú. Kroměříž, vůči každému majiteli těchto pozemků jako statku služebného“ (výrok I), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok III).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. 60 Co 103/2022-363, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III potvrdil (výrok I), výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a odůvodňuje jej tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nepovolil služebnost nezbytné cesty přes pozemky žalované. Nesouhlasí se závěry, že si nedostatek přístupu způsobila sama z hrubé nedbalosti, ani že by se jednalo o pohodlnější spojení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná se „zcela ztotožňuje s rozhodnutími soudů obou stupňů“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (tato a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit. Pokud má být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018).
Jinými slovy existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020).
Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem či jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení nebo procesní postup odvolacího soudu měly být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř.
V projednávané věci dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci a to v hmotněprávním jakož i v nerespektování dále uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tedy soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ Neformuluje však žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo být založeno. Neodkazuje ani na žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od kterého se snad měl odvolací soud odchýlit.
Obsahem dovolání je tak pouhá polemika s procesním postupem odvolacího soudu a jeho právním posouzením věci s tím, že tento procesní postup a následně i právní posouzení věci měly být podle názoru dovolatelky jiné.
V takovém případě ovšem nevymezuje žalobkyně v dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej §241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 14. 3. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu