ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3632.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3632/2023-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně: O. S. , zastoupená Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498, proti žalovanému: Y. S. , zastoupený Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 C 461/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 21 Co 74/2023-343, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 21 Co 74/2023-343, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2022, č. j. 13 C 461/2020-285, zamítl žalobu na určení, že pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v katastrálním území XY, a pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v katastrálním území XY (dále i „nemovitosti“), jsou součástí společného jmění manželů účastníků (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Soud prvního stupně dovodil naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů, které k 11. 4. 2019 zaniklo rozvodem, neboť žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako jejich výlučný vlastník, a dospěl k závěru, že nemovitosti nabyl žalovaný v průběhu manželství výlučně z prostředků, které získal darem od společného syna účastníků, tyto nemovitosti proto podle §143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) součást společného jměním manželů (dále i „SJM“) netvoří.
3. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 21 Co 74/2023-343, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení neshledal, nepřipustil ani změnu žaloby, kterou žalobkyně reagovala na uplynutí 3 let od zániku SJM tak, že se nově domáhala určení, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Skutková zjištění soudu prvního stupně však považoval za správná, odkázal na hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně a dodal, že i kdyby byl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, byl by rozsudek soudu prvního stupně věcně správný, neboť na správná skutková zjištění aplikoval soud prvního stupně správná zákonná ustanovení.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.
5. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Dovolání odůvodnila tím, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když se odchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, podle kterého právní zájem na určení, že věc je součást SJM, je dána i tehdy, je-li jeden za manželů zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník takové věci (odkazovala také na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3234/2018), a dále od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3139/2019, podle kterého naléhavý právní zájem na určení, že věc je součástí SJM, je dán i v případě zaniklého a dosud nevypořádaného SJM.
7. Za nesprávné právní posouzení odvolacím soudem považuje také otázku posouzení podmínek pro změnu žaloby, a to zda změna žaloby v případě, že v průběhu řízení nastane zákonná domněnka vypořádání SJM, je uplatněním nového nároku (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3245/2017). Odvolacímu soudu vytýká také nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí v této části, neboť nevysvětlil, jaká tvrzení míní, když nepřipuštění změny žaloby odůvodnil potřebou „úplně odlišných (a mnohem širších) skutkových tvrzení“.
8. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se nevypořádal s odvolacími námitkami ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, která podle jejího názoru nekorespondují s provedenými důkazy. Odvolací soud sice uvedl, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou správné, vzhledem k odlišnému právnímu názoru na existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se však pro nadbytečnost s argumentací uvedenou v odvolání žalobkyně nevypořádal, a odchýlil se tak od rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3606/10 při řešení právní otázky, zda odvolací soud může opomenout relevantní odvolací argumentaci. Své konkrétní námitky ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně uvedla. Dodala, že si je vědoma, že úlohou dovolacího soudu není přezkum skutkových zjištění, avšak její odvolací argumenty mají přímou souvislost s předmětem sporu a v řízení nebyly vypořádány, lakonické konstatování odvolacího soudu, že se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, nemůže být dostatečné. Navrhla rovněž odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí.
9. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
10. Dovolání není přípustné.
11. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že je-li zamítnutí žaloby postaveno na dvou (či více) samostatných důvodech, postačí, zda v přezkumu obstojí jen jeden z nich. I kdyby byl totiž další, dovolatelem napadený, závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 403/2013, rozhodnutí dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz ). Uvedený závěr potvrdil i Ústavní soud, jenž dovodil, že „z hlediska řízení o ústavní stížnosti platí totéž – obstojí-li z hlediska ústavnosti jeden z více samostatných důvodů zamítnutí žaloby, pak by bylo zbytečné zabývat se přezkumem důvodů dalších, neboť pak by rozhodnutí Ústavního soudu mělo význam čistě akademický“ (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 1467/15, dostupné na nalus.usoud.cz).
14. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobě na určení, že nemovitosti jsou součástí SJM, nelze vyhovět, neboť 1. žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem a 2. soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění (tedy včetně zjištění o darování prostředků na zakoupení nemovitostí žalovanému) a tato zjištění správně právně posoudil (tedy dospěl k závěru, že nemovitosti pořízené za trvání manželství jedním z manželů výlučně za prostředky získané darováním netvoří součást SJM), ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení by tedy na věcnou správnost zamítavého rozsudku soudu prvního stupně neměl vliv.
15. Žalobkyně právní závěr o tom, že nemovitosti pořízené za trvání manželství z prostředků, které žalovaný získal darem, netvoří součást SJM, dovoláním nenapadá. Neztotožňuje se pouze se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, které dovolacímu přezkumu nepodléhají, a odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s její odvolací argumentací k hodnocení provedených důkazů a pouze lakonicky konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná.
16. Odvolací soud však také plně odkázal na hodnocení provedených důkazů obsažené v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, uvedl, že vychází-li při potvrzujícím rozsudku z týchž skutkových a právních závěrů, které učinil soud prvního stupně, požadavkům kladeným na obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se nijak neprotiví, pokud odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení soudem prvního stupně, neboť je přezkumnou instancí a své rozhodnutí nebuduje „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Odvolací námitky žalobkyně ke skutkovým zjištěním přitom v odůvodnění svého rozsudku uvedl. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku, na jehož odůvodnění odvolací soud odkázal, hodnocením provedených důkazů poměrně podrobně zabýval, a to včetně otázky časových sousledností, majetkových poměrů dárce, výše darovaných prostředků, a zda mohl dárce poskytnutými prostředky disponovat.
17. Odvolací soud nerezignoval na přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně pro nadbytečnost, jak se dovolatelka domnívá. Přes odlišný právní názor na naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení se zabýval skutkovými závěry soudu prvního stupně a hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně, s úvahami soudu prvního stupně se zcela ztotožnil a odvolací námitky žalobkyně vypořádal odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém jsou tyto úvahy obsaženy. Považuje-li žalobkyně odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v tomto směru přesto za nedostatečné, jde stejně jako u námitky nedostatečného odůvodnění nepřipuštění změny žaloby ze strany odvolacího soudu o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, tedy vady řízení, k níž by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
18. Dovolací soud se nezabýval dovolacími námitkami týkajícími se naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a předpokladů pro připuštění změny žaloby v odvolacím řízení, neboť posouzení těchto námitek není způsobilé zvrátit závěr o věcné správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4039/2019), a bylo by tedy nadbytečné.
19. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na nalus.usoud.cz)].
21. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2023
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu