ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3704.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 3704/2022-402
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Marií Vajlíkovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 123/18, proti žalované B. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Dymáčkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1067/25, o určení součástí společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 299/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 26. května 2022, č. j. 58 Co 32/2022-352, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Dymáčka, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1067/25.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Po zrušení původního rozhodnutí ve věci rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) ze dne 27. 8. 2020, č. j. 58 Co 55/2020-254, se Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) věcí opětovně zabýval a rozsudkem ze dne 5. 8. 2021, č. j. 11 C 299/2016-309, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že součástí společného jmění manželů (dále jen „SJM“) žalobce a žalované je byt – jednotka č. 1124/2 v budově č. p. XY a podíl na společných částech o velikosti 11/62, zapsány na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště XY, pro k. ú. XY, a stavba č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY, zapsaná na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště XY, pro k. ú. a obec XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) – (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 58 Co 32/2022-352, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odkázal na §241a odst. 1 o. s. ř. s tím, že „právní otázka“ měla být posouzena jinak. Uvedl, že soudu nenavrhoval, aby určil, že předmětné nemovitosti patří do SJM, nýbrž požadoval určení, že smlouva o zúžení SJM je neplatná. Podle dovolatele proto nebylo třeba petit měnit, jak požadoval odvolací soud. Dále odůvodnil svůj závěr o neplatnosti smlouvy o zúžení SJM tím, že ji měl uzavřít v tísni, za zvlášť nevýhodných podmínek a v omylu; nadto měla být daná smlouva uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Dovolatel zpochybnil taktéž rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání trpí hned několika vadami. Žalobce totiž vůbec neuvedl dovolací návrh, nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a dovolání ani řádně neodůvodnil. Nadto žalovaná považuje závěry nalézacích soudů za právně přiléhavé. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, příp. zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání zčásti trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, a zčásti není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonných náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci dovolatel v rozporu s právní úpravou jakož i judikaturou dovolacího soudu v dovolání řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Uvedl toliko, že „právní otázka měla být posouzena jinak“, aniž by formuloval otázku hmotného nebo procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat, přičemž tato nevyplývá ani z obsahu dovolání. Nadto poslední ze čtyř v §237 o. s. ř. zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří toliko na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ – jak se nejspíš mylně dovolatel domnívá – že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou odvolacím soudem.
Přípustnost dovolání nemůže sama o sobě založit ani tvrzená vada řízení, neboť k ní by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal z jiného důvodu dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Již tedy jen nad rámec dovolacího přezkumu k dovolací námitce, podle níž dovolatel soudu nenavrhoval, aby určil, že předmětné nemovitosti patří do SJM, nýbrž požadoval určení, že smlouva o zúžení SJM je neplatná, dovolací soud odkazuje na podání žalobce ze dne 13. 1. 2021 (č. l. 261), v němž navrhl, aby soud připustil změnu žalobního petitu tak, že se určuje, že součástí SJM jsou předmětné nemovitosti, a dále na usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 3. 2021, č. j. 11 C 299/2016-267, kterým soud prvního stupně navrhovanou změnu připustil.
V dovolání taktéž zcela absentují i další jeho obligatorní náležitosti (viz §241a odst. 2 o. s. ř.), totiž důvod dovolání a dovolací návrh.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I napadeného rozhodnutí, obsahuje vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud se jím proto po věcné stránce nezabýval.
Dovolání proti výroku II napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení, není v souladu s §238 odst. 1 písm. h), odst. 2 o. s. ř. objektivně přípustné.
Jelikož dovolání žalobce zčásti trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, a zčásti není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 11. 1. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu