ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3840.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 3840/2022-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, IČO 00025429, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 276/2020, o žalobě pro zmatečnost, o dovoláních žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2021, č. j. 62 Co 276/2020-107, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 4 Co 377/2021-113, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2021, č. j. 62 Co 276/2021-107, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 4 Co 377/2021-113, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 62 Co 276/2020-107, rozhodl takto: I. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a pro ustanovení zástupce se zamítá.
II. Řízení o opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků se zastavuje.
III. Odvolání žalobce ze dne 13. 9. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2021, č. j. 62 Co 276/2020-84, se odmítá.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 6. 2022, č. j. 4 Co 377/2021-113, usnesení soudu prvního stupně potvrdil; žalobce poučil, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné.
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a odklad jejich právní moci a vykonatelnosti.
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 62 Co 276/2020-128, vyzval Městský soud v Praze žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 4 000 Kč, a to do 15 dnů od doručení tohoto usnesení; poplatek žalobce dosud neuhradil, ačkoliv mu výzva byla doručena 21. 11. 2022. Současně soud prvního stupně žalobce informoval o tom, že k návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení nepřihlíží, neboť se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, žalobce se chová sudičsky a zneužívá svých procesních práv (soud eviduje 136 neskončených věcí o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem, kdy v těchto věcech žalobce řetězí žaloby pro zmatečnost, kterých je celkem 235, přičemž v rámci řízení o předmětných žalobách řetězí rovněž opravné prostředky, kterých soud v těchto věcech eviduje 303, tedy ve zmíněných věcech bylo zahájeno dalších 538 řízení o žalobě pro zmatečnost, odvolání, či dovolání; vedle toho má stejný účastník na občanskoprávním úseku v rejstříku Nc evidováno 93 neskončených věcí). Z předloženého spisu se dále podává, že žalobce ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradil.
I dovolací soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení není sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – „o. s. ř.“), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalobce ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz , rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz ). K tomuto zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud k tomuto procesnímu úkonu žalobce nepřihlížel.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl soudem prvního stupně vyzván podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Ostatně je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že žalobce vede velké množství řízení u různých soudů, opakovaně podává řádné i mimořádné opravné prostředky, je soudy opakovaně vyzýván ke splnění poplatkové povinnosti, a je tudíž bezpochyby seznámen s tím, že podáním dovolání mu vzniká poplatková povinnost a že její včasné nesplnění vede k zastavení dovolacího řízení.
Žalobce do dovolání vtělil též požadavek na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval o tomto návrhu, jenž jako akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu