ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.901.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 901/2023-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce FP EKOTECH s. r. o. , IČO 28911717, se sídlem v Praze 9, Podvinný mlýn 2283/18, zastoupené Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti žalovaným 1) J. V., bytem ve Spojených státech amerických a 2) neznámým dědicům po J. V., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kutné hoře pod sp. zn. 5 C 360/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č. j. 28 Co 247/2022-28, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kutné hoře (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 C 360/2022-18, odmítl návrh žalobce na vypořádání podílového spoluvlastnictví doručený soudu prvního stupně 20. 8. 2022 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Podání žalobce považoval za neurčité, neboť obsahuje „eventualitu“ pro okruh žalovaných osob a není z něj tudíž patrné, která osoba vystupuje na straně žalované. Vyzval proto žalobce k opravě žaloby způsobem, aby bez použití „eventualit“ jasně a pevně vymezil okruh osob, které mají v řízení vystupovat na straně žalované. Současně žalobce poučil, že pokud tak neučiní ve lhůtě deseti dní od doručení výzvy, soud podání odmítne. Žalobce na výzvu soudu nereagoval a vadu žaloby neodstranil. Soud prvního stupně proto podání žalobce odmítl. Vysvětlil přitom, že je nutné vymezit okruh účastníků řízení zcela určitě a žaloba nemůže být formulována tak, že pokud nemůže být žalován žalovaný 1), má soud řízení vést s žalovaným 2).
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 10. 2022, č. j. 28 Co 247/2022-28, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, konkrétně „posouzení takové identifikace účastníků řízení, která je minimálně nutnou identifikací účastníků umožňující meritorní projednání žaloby.“
5. Odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a tvrdí, že dostatečnost identifikace žalovaných v žalobě byla těmito soudy opakovaně posouzena. Konkrétně rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 155/99 ze dne 30. 9. 1999 a Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 149/2005, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, nebo sp. zn. 29 Odo 751/2006.
6. Je přesvědčen o tom, že označení účastníků nemůže být formální překážkou, kterou je omezováno jeho právo na přístup k soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Žalovaným nebylo dovolání doručováno.
8. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Dovolání není projednatelné.
11. Žalobce v dovolání formálně vymezil, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněný (vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena) a uvedl i důvod dovolání, který spatřuje v nesprávném právním posouzení „takové identifikace účastníků řízení, která je minimálně nutnou identifikací účastníků umožňující meritorní projednání žaloby.“
12. Rozhodnutí odvolacího soudu ale není na závěru o nedostatečné identifikaci účastníků řízení umožňující meritorní projednání žaloby založeno. Odvolací soud odmítl projednat žalobu z důvodu, že obsahovala „eventualitu“ okruhu účastníků na straně žalované, kterou žalobce ani přes výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 2. 9. 2022, č. j. 5 C 360/2022-15, neodstranil.
13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi formuloval závěr, že pro úsudek dovolacího soudu, zda dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., jsou relevantní jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam) a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 33 Odo 1187/2005, ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3297/2011, ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1001/2018, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).
14. V nyní posuzované věci je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na právní otázce, kterou žalobce v dovolání nijak nezpochybňuje. Dovolání proto není projednatelné, neboť žalobce nevymezil způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.
15. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu