ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.134.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 134/2023-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ARCHTEAM PROJEKTOVÁ KANCELÁŘ s.r.o., se sídlem v Brně, Dominikánská 342/19, identifikační číslo osoby 27755690, zastoupené Mgr. Petrem Martinů, advokátem se sídlem v Ostopovicích, Sadová 348/15, proti žalovanému České poště, s.p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, identifikační číslo osoby 47114983, o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 28 Co 361/2020-95, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, č. j. 13 C 40/2018-50, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 40/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 28 Co 184/2022-143, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 8. 2022, č. j. 28 Co 184/2022-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 13 C 40/2018-112, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 28 Co 361/2020-95, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, č. j. 13 C 40/2018-50 (výrok I), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím (ve znění opravného usnesení) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 28 Co 361/2020-95, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, č. j. 13 C 40/2018-50, a řízení zastavil (první výrok), rozhodl, že věc bude postoupena po právní moci usnesení Českému telekomunikačnímu úřadu (druhý výrok), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů před soudy obou stupňů za původní řízení a za řízení o žalobě pro zmatečnost (třetí výrok).
Usnesení odvolacího soudu, ve znění opravného usnesení, napadla žalobkyně včasným dovoláním. Současně požádala o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatní i v případě dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení či o žalobě pro zmatečnost v řízení o zaplacení peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 375/2018, ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4483/2018, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3093/2019, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3393/2019, a ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 746/2021, jež jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz ).
V projednávané věci podal žalovaný žalobu pro zmatečnost proti rozsudkům, jimiž bylo rozhodováno v řízení o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka nepřevyšuje limit 50 000 Kč, přičemž nejde ani o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek objektivně přípustný.
Skutečnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o možnosti podat dovolání, přípustnost dovolání nemůže založit, pokud dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není ze zákona přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné pod číslem 52/2003 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 931/2018).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro objektivní nepřípustnost.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (jenž je veřejnosti dostupný na https://nalus.usoud.cz ), Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o akcesorickém návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který se rozhodnutím o dovolání stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu