ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1579.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1579/2023-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, proti žalovanému P. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o zaplacení 49 848 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 43/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 21 Co 229/2022-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 14. 4. 2022, č. j. 36 C 43/2022-52, kterým Okresní soud Praha-východ uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 51 048 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání (podle obsahu jím napadl rozhodnutí odvolacího soudu pouze v rozsahu výroku, kterým bylo rozhodnuto o věci samé). Co do přípustnosti dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla konstantně vyřešena, případně, pokud by měl dovolací soud právní otázku za vyřešenou, a to názorem souhlasným s odvolacím soudem, má žalovaný za to, že by měla být právní otázka vyřešena jinak“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně je zamítnout jako nedůvodné.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení neuhrazeného povinného příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 49 848 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 1 200 Kč (podle §4 odst. 1 a 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyní v řízení požadovaná částka neuhrazeného povinného příspěvku (49 848 Kč) nepřevyšuje částku 50 000 Kč, přičemž současně vznesený požadavek na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na jeho zaplacení představuje ve smyslu §513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky, k němuž se z hlediska naplnění peněžního limitu uvedeného v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (k tomu srov. mutatis mutandis odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021, uveřejněného pod č. 45/2022 Sb. rozh. obč.).
Dovolání žalovaného tak není objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, a současně nejde o vztah ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztah (jde o nárok vyplývající ze zákona založený na vlastnickém právu žalovaného k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel). Není přitom rozhodné, že soud prvního stupně (a též odvolací soud) o uvedených žalobních požadavcích rozhodl souhrnně jediným výrokem, kterým přiznal žalobkyni částku 51 048 Kč s úroky z prodlení, aniž současně rozlišil částky odpovídající uplatněné pohledávce (49 848 Kč) a jejímu příslušenství – nákladům na její uplatnění (1 200 Kč). Ani skutečnost, že odvolací soud v napadeném rozsudku účastníky nesprávně poučil o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nemůže založit. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, či ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 931/2018).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako (objektivně) nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 7. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu