ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2391.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2391/2022-710
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně Oblekovice Green Power, s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Strašnice, Strančická 3387/45, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 24710270, zastoupené Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 5 – Zbraslav, Žitavského 496, proti žalované PRAGOMETAL, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 10, Strašnice, U Trati 402/12, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 14892600, zastoupené Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem v Praze, Ruská 614/42, o zaplacení částky 11 028 000 Kč s příslušenstvím a o odstranění vad díla, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 111/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 106/2021-671, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 106/2021-671, vyjma části prvního výroku, jíž byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č. j. 59 Cm 111/2012-621, zrušen ve výroku pod bodem I a v této části bylo řízení zastaveno, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č. j. 59 Cm 111/2012-621, ve výroku pod bodem IV, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 11 028 000 Kč s úrokem prodlení, a ve výrocích o nákladech řízení pod body V, VI a VII, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Ve zde souzené věci se žalobkyně po žalované domáhala odstranění v žalobě specifikovaných vad díla a zaplacení částky 16 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu práva na slevu z ceny díla. Během řízení před soudem prvního stupně vzala žalobu co do částky 4 972 000 Kč s úrokem z prodlení zpět.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2021, č. j. 59 Cm 111/2012-621, žalobě na odstranění vad díla zčásti vyhověl (výrok I), zčásti ji zamítl (výrok II), řízení co do částky 4 972 000 Kč s úrokem z prodlení zastavil (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 028 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 1. 8. 2014 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Současně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení státu (výroky VI a VII).
3. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu zpět v části týkající se požadavku na odstranění vad, jemuž bylo vyhověno rozhodnutím soudu prvního stupně ve výroku I.
4. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I zrušil a řízení v této části zastavil, výrok pod bodem IV změnil toliko v délce pariční lhůty, jinak jej potvrdil, stejně jako výroky pod body VI a VII (první výrok), a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, že
a) mezi účastnicemi byla dne 13. 9. 2010 uzavřena smlouva o dílo, v níž se žalovaná zavázala žalobkyni k dodávce a instalaci fotovoltaické elektrárny včetně zpracování projektové dokumentace elektrického auditu a zajištění veškerých administrativních úkonů potřebných pro instalaci a provoz fotovoltaické elektrárny na pozemcích parc. č. 5659, 5660, 938/2, v katastrálním území Oblekovice, okres Znojmo (dále jen „FVE“ nebo „dílo“). Dodatkem č. 2 k této smlouvě ze dne 29. 3. 2011 účastnice prohlásily, že jediným platným zněním smlouvy o dílo je smlouva o dílo ze dne 13. 9. 2010 bez jakýchkoliv dodatků a že zhotovitelka poskytuje objednatelce záruku za jakost za provedené dílo na konstrukci upevnění fotovoltaických článků v délce 96 měsíců a na tracking v jedné ose v délce 96 měsíců,
b) k předání díla došlo předávacím protokolem ze dne 18. 3. 2011 se „závadami“ nebránícími užívání; šlo o vady, žalobě na jejichž odstranění soud prvního stupně vyhověl a ohledně nichž byla poté vzata žaloba zpět,
c) dílo trpělo též vadami, které se vyskytly po předání díla v záruční době, byly notifikovány dopisem ze dne 7. 2. 2012 a specifikovány v reklamačních protokolech č. 1 až 1300. Šlo o šavlovitost FV polí způsobených únavou celé konstrukce s prognózou dalšího zhoršování, o vyosení ložisek o 3 stupně oproti dovolené toleranci, postupně se zhoršující, o chvění a vibrace trackeru způsobující destrukci skel FV panelů, případně i FV článků uvnitř FV panelů, o montáž panelů na trackery ve všech směrech bez jakékoli dilatace, o ložiska provedení „Indoor“ použitá ve vnějším prostředí, o neuzavřené chráničky kabelů a s tím související možnost poškození kabelů UV zářením a hlodavci, o konektory, které nejsou konstruovány pro pohyblivé spojení a jejich spojení s kabelem není provedeno tak, aby odolávaly mechanickému namáhání, o nedostatečné a nevhodně připevněné zavětrování k rámu trackeru pomocí příložky čtyřmi šrouby, které se v důsledku chvění a vibrací trhají a vypadávají, a o nevhodné uchycení čepů ložisek,
d) dopisem ze dne 17. 2. 2014 žalobkyně reklamovala vady nosné ocelové konstrukce - jednoosého trackeru, jejíž stav byl havarijní,
e) žalobkyně původně požadovala odstranění těchto vad, v průběhu řízení však uplatnila právo na slevu z ceny díla.
6. V řízení před soudem prvního stupně byl proveden důkaz třemi posudky Ing. Miloše Tomeše, CSc. (z ledna 2012 a z července a prosince 2013), znaleckým posudkem Ing. Stanislava Buchty ze dne 13. 2. 2014, znaleckými posudky doc. Ing. Jiřího Janovce, CSc., z 5. 2. 2013 a 18. 4. 2014, znaleckým posudkem prof. Ing. Ivana Uhlíře, DrSc., ze dne 16. 3. 2014, znaleckým posudkem prof. Ing. Jiřího Studničky, DrSc., z března 2014 (kromě posudku Ing. Tomeše z ledna 2012 jsou tyto posudky opatřeny doložkou znalce ve smyslu §127a občanského soudního řádu) a soudem zadaným revizním posudkem Ing. Františka Miloše z roku 2016. Soud prvního stupně vzal vady FVE za prokázané znaleckými posudky Ing. Tomeše z července a prosince 2013, znaleckým posudkem Ing. Buchty a revizním posudkem Ing. Miloše. Konstatoval, že podle závěru těchto znalců vytknuté vady jsou vady díla, k poruchám a haváriím dochází v důsledku chybně navržené nosné ocelové konstrukce FVE, k poruchám může dojít při jakékoliv nastavené poloze panelů a tuhost konstrukce neodpovídá zátěži a vlivům okolního prostředí. Soud reprodukoval vyjádření revizního znalce k posudkům doc. Janovce a prof. Studničky a uvedl, že vychází z posudků Ing. Tomeše, Ing. Buchty a Ing. Miloše, neboť tito znalci řádně zdůvodnili své závěry. Výši slevy z ceny díla měl za prokázanou posudkem znaleckého ústavu EQUITA Consulting, s. r. o.
7. S námitkou, že znalec Ing. Miloš Tomeš, CSc., je znalcem z oboru energetika, specializace obnovitelné zdroje energie, a nemá znalecké oprávnění pro obor strojírenství, se odvolací soud vypořádal argumentem, že posudek tohoto znalce z r. 2011 byl především podkladem pro další postup žalobkyně a toliko seznamem vad (resp. poškození), které znalec objevil a k nimž se na základě svých zkušeností v oboru mohl kvalifikovaně vyjádřit. Dodal, že existence vad či poškození popsaných Ing. Tomešem je dále prokázána protokoly 1 až 1300 a fotodokumentací, a zdůraznil, že stejné nedostatky zjistil při místním ohledání též Ing. Miloš, znalec pro obor stavebnictví, specializace ocelové konstrukce, statika, jehož specializace je obdobná specializaci prof. Studničky, jehož posudek předložila žalovaná, a též znalec Ing. Buchta. Ing. Miloš přitom vyšel z vlastních zjištění, z nichž učinil vlastní závěr, teprve poté se zabýval revizí závěrů Ing. Tomeše, s nimiž se ztotožnil. Odvolací soud poukázal na to, že „všichni tito znalci“ se shodli na tom, že poškození konstrukce a s tím související poškození jednotlivých panelů má původ v chybném návrhu ocelové konstrukce; spoje jednotlivých dílů jsou nedostatečně dimenzované či nevhodně konstruované, chybí boční zavětrování, konstrukce je zhotovena z nevhodného materiálu, nedostatečný je též způsob jejího ukotvení v zemi. Tyto nedostatky způsobují nadměrný pohyb konstrukce, který v konečném důsledku vede k jejím deformacím a též k poškození panelů.
8. Odvolací soud vyjádřil názor, že soud prvního stupně hodnotil znalecké posudky v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, se závěry znalců se dostatečně vypořádal a dal přednost třem shodným posudkům před závěry doc. Janovce a prof. Studničky. S tím se odvolací soud ztotožnil a dodal, že závěr doc. Janovce o tom, že žádné vady nenašel, stojí osamocen a prof. Studnička, který elektrárnu posuzoval, aniž by ji viděl, vady díla nevylučuje, pouze hodnotí výpočty v posudku statika Ing. Buchty, zpracovaném bezprostředně poté, co při silném větru došlo k poškození několika trackerů a FV panelů, a za pravděpodobný důvod „havárie“ označil nevhodné natočení panelů, které by měly být při síle větru přesahující 10 m/s nastaveny vodorovně (jak byly nastaveny, ovšem nevěděl). Odvolací soud s odkazem na závěry znaleckého posudku Ing. Miloše dodal, že FVE, která by při relativně malé rychlosti větru (10 m/s) měla být natočena vodorovně, nemůže plnit svůj účel. Zároveň zdůraznil, že podle zjištění učiněného ze znaleckého posudku prof. Ing. Ivana Uhlíře, DrSc., spolehlivě nefungovalo ani polohování trackerů.
9. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil žalobou uplatněný nárok na slevu z ceny díla jako opodstatněný. Dovodil, že vady díla spočívající především v chybné konstrukci FVE jsou vadami skrytými a že vzhledem k poskytnuté záruce za jakost byly v souladu s §562 odst. 2 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), vytčeny včas. Žalobkyně byla podle §564 a §436 odst. 2 obch. zák. oprávněna uplatnit právo na slevu z ceny díla namísto původního požadavku na bezplatné odstranění vad díla, jemuž žalovaná nevyhověla. V otázce výše slevy z ceny díla odvolací soud neshledal důvod k pochybnostem o závěru posudku znaleckého ústavu EQUITA Consulting, s. r. o., podle něhož rozdíl ceny díla s vadami a bez vad činí k datu 18. 3. 2011 částku 11 028 000 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně ve všech jeho výrocích, napadla žalovaná dovoláním.
11. Dovolatelka má dovolání za přípustné v prvé řadě proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, reprezentované rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3528/2018, a usnesením ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1696/2013 (dostupnými, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, na jeho webových stránkách), když upustil od výslechu znalce a zvolil nesprávný postup při odstraňování protichůdných závěrů znaleckých posudků. Dovolatelka namítá, že odvolací soud akceptoval výhrady revizního znalce Ing. Františka Miloše vůči závěrům posudků doc. Ing. Jiřího Janovce, CSc., znalce v oboru strojírenství, specializace materiál a havárie konstrukcí, a prof. Ing. Jiřího Studničky, DrSc., znalce z oboru stavebnictví, specializace konstrukce a mosty, aniž byli tito znalci po vypracování revizního znaleckého posudku vyslechnuti a vyzváni k reakci na jeho závěry.
12. Odvolací soud se měl odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu, např. od rozsudku ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3417/2016, též tím, že ke zpracování znaleckého posudku byl ustanoven znalec s nepřípadnou odborností, což zavdává pochybnosti o jeho správnosti. Podle názoru dovolatelky je tracker coby polohovací zařízení, jehož (bez)vadnost byla v předmětné věci zkoumána, technologickým zařízením, nikoliv stavbou, a znalcem, jenž měl dané otázky posuzovat, měl být tudíž znalec z oboru strojírenství (ložiska, pohony, mechanika), nikoliv z oboru stavebnictví. Znalec Ing. Miloš byl tak soudem ustanoven nesprávně. Tomuto znalci navíc bylo uloženo revidovat závěry znalců s jinou odborností. Dovolatelka argumentuje ve prospěch názoru, že posudek Ing. Miloše není podle obsahu posudkem revizním a z posudku a výslechu znalce je patrno, že znalec problematice nerozumí.
13. Odvolací soud se podle přesvědčení dovolatelky neřídil též judikatorními závěry Nejvyššího soudu přijatými např. v rozsudcích ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001. Znalec jí neumožnil účastnit se místního šetření, ač na tom trvala, nepožádal žádnou ze stran o součinnost, nevyžádal si žádné podklady, jež byly nezbytné pro zodpovězení otázek, nevycházel ani z obsahu spisu (mj. z ES prohlášení o shodě, Specifikace výrobku, Návodu k použití, Údržby a Instalaci stroje, předložených soudu dovolatelkou) a nevypořádal se s jejími námitkami (např. stran vlivu větru a nedostatečného servisu, jakož i toho, že některé prvky nosné konstrukce FVE byly měněny a do ocelové konstrukce bylo zasahováno) a s důkazy založenými ve spise. Jeho posudek trpí nepřezkoumatelností, neboť z něj nelze seznat, kdo, kdy a za jakým účelem pořídil fotodokumentaci. Znalec nevyužil provedení laboratorního testu materiálu, vyžádání si jakýchkoliv podkladů a vysvětlení od zhotovitele a jeho závěry se opírají o pouhé domněnky či blíže neodůvodněné poznatky z jeho praxe, posudek tedy ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, trpí nepřesvědčivostí.
14. Dovolatelka rovněž namítá, že reviznímu znalci byly zadány toliko otázky předložené žalobcem, nikoliv otázky, které předložila ona, a otázky byly „v rozporu s platnou právní úpravou a judikaturou“ formulovány návodným způsobem.
15. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně též rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
16. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Soudy nižších stupňů podle jejího přesvědčení postupovaly v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Poukázala na to, že všichni znalci byli v průběhu řízení před soudem prvního stupně řádně vyslechnuti, a vyjádřila názor, že poté, co byl zpracován revizní znalecký posudek a jeho zpracovatel vyslechnut, nemusí dojít k výslechu předchozích znalců. Argumentovala, že dílo bylo stavbou, nikoliv strojem, a zdůraznila, že měla-li žalovaná za to, že znalec nemá náležitou odbornost, měla námitku uplatnit již při ustanovení znalce.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“
18. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v té části prvního výroku, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I zrušen a v této části bylo řízení zastaveno, tedy proti rozhodnutí, jež je pro dovolatelku příznivé, je podáno neoprávněnou osobou a tedy subjektivně nepřípustné. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, pod číslem 28). Nejvyšší soud proto v této části dovolání odmítl podle §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř.
19. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
20. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o věci samé Nejvyšší soud shledává přípustným podle §237 o. s. ř., neboť soud prvního stupně se při provádění důkazu znaleckými posudky a při jejich hodnocení neřídil ustálenými judikatorními závěry dovolacího soudu a Ústavního soudu a odvolací soud jeho procesně chybný postup akceptoval, při řešení otázky procesního práva se tedy odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Příslušné rozhodovací praxe si byl vědom, neboť na ni poukázal, jejími závěry se však neřídil důsledně.
IV. Důvodnost dovolání
21. Protože Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by měl svou příslušnou ustálenou rozhodovací praxi měnit, je dovolání v rozsahu, v němž bylo shledáno přípustným, též důvodné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.).
22. Podle §127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odst. 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odst. 2). Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (odst. 3). Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba (odst. 4).
23. Výhrady dovolatelky reprodukované shora pod bodem 11 opodstatněné nejsou. Ve zde souzené věci soud prvního stupně každého ze znalců, jejichž písemným posudkem byl proveden důkaz, vyslechl. V rozhodnutích odkazovaných v dovolání ani v jiné své judikatuře Nejvyšší soud nevyslovil názor, že poté, co soud provede důkaz revizním znaleckým posudkem, musí být vyslechnuti znalci, jejichž posudky byly předmětem revize, a musí být vyžádána jejich reakce na závěry revizního posudku. Znalecký posudek Ing. Františka Miloše přitom usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 59 Cm 11/2012-186, jako posudek revizní nařízen byl. Na tom nic nemění skutečnost, že soud formuloval znalcův úkol nestandardně tak, že mu primárně uložil zkoumat stav konstrukce FVE a jeho příčiny a „dále“ přezkoumat správnost předchozích znaleckých posudků; posouzení stavu konstrukce a jeho příčin mělo být logicky východiskem pro přezkum správnosti závěrů posudků jiných znalců. V ostatní argumentaci je však třeba dovolatelce přitakat.
24. Dovolatelka již v odvolání namítala, že znalec Ing. Miloš nemá znaleckou specializaci pro zodpovězení otázek, které mu byly soudem položeny. Prostřednictvím argumentu, že revizní znalec má obdobnou specializaci jako jiný znalec, jehož posudek byl předložen žalovanou, se odvolací soud k této námitce nevyjádřil uspokojivě. Nicméně z odůvodnění jeho rozhodnutí je patrno, že v jeho úvahách sehrály závěry posudku Ing. Miloše významnou roli, námitky žalované tedy implicite posoudil jako nedůvodné. I v tomto ohledu řešil otázku procesního práva v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, tedy chybně. Podle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu musí soud dbát mimo jiné o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, popřípadě z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti. Ustanovení znalce, který by neměl potřebnou kvalifikaci, by mohlo vyvolat pochybnosti o správnosti znaleckého posudku (srov. například rozsudky ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012, ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3417/2016, a ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2946/2022). Oproti tomu, jak argumentuje dovolatelka, Ing. František Miloš není prostě jen znalcem z oboru stavebnictví, nýbrž je znalcem z oboru stavby energetických zařízení, ocelové konstrukce, statika. Z průběhu řízení, zejména ze znaleckých posudků, jimiž byl proveden důkaz, je patrno, že komplexní posouzení technického stavu fotovoltaické elektrárny je složitou záležitostí, v níž se prolíná několik odborností. K posouzení, zda ocelová nosná konstrukce předmětné FVE byla z hlediska statiky vzhledem k zatížení v dané lokalitě navržena správně, Ing. Miloš se svou specializací nepochybně povolán byl, bez zřetele na to, zda je tracker stavbou či strojem (z výsledků dokazování je ostatně zřejmé, že tracker není samostatnou věcí, nýbrž částí věci – FVE). Právě tak je ale nepochybné, a je to ostatně zřejmé jak z jeho písemně podaného posudku, tak zejména z jeho výpovědi před soudem prvního stupně, že tomuto znalci nepříslušelo vyjadřovat se k otázkám, jejichž posouzení spadá do jiných oborů, například do oborů strojírenství či elektrotechnika a elektronika, natož pak závěry znalců z těchto oborů revidovat.
25. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že je třeba hodnotit celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce (srov. nález ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06, uveřejněný pod č. 92/2008 SbNU, bod 26, a judikaturu tam citovanou). Nejvyšší soud pak ve svých rozhodnutích vysvětlil, že znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., vyjma odborných závěrů v něm obsažených. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (viz dovolatelkou označený rozsudek sp. zn. 27 Cdo 3528/2018, bod 25, a předchozí rozhodnutí v něm citovaná, a dále např. rozsudky ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1154/2021, a ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3594/2013).
26. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. například rozsudek ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, a celou řadu dalších na něj odkazujících rozhodnutí) je ustálena též v závěru, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, to však neznamená, že je musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek. Kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, jeho nejasnost nebo neúplnost odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce (srov. rozsudek ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněný pod č. 109/2014 Sb. rozh. obč.). V rozsudku ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud znalec své závěry opírá o pouhé domněnky či blíže neodůvodněné poznatky z jeho odborné praxe, je posudek zatížen nepřesvědčivostí a je povinností soudu vést znalce k precizaci jeho posudku tak, aby bylo možno z jeho obsahu zjistit, z jakých podkladů či na základě jakých poznatků znalec příslušné odborné závěry učinil.
27. Citované závěry se týkají též revizního znaleckého posudku, v jehož případě jde zrovna tak o důkazní prostředek ve smyslu §127 o. s. ř. (v literatuře shodně DÖRFL, Luboš. Znalec a znalecký posudek v civilním procesu. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 146).
28. Dovolatelka uplatnila vůči znaleckému posudku Ing. Miloše řadu věcně zdůvodněných námitek, přičemž s některými z nich byl znalec konfrontován již během svého výslechu při jednání soudu prvního stupně (viz protokol o jednání ze dne 29. 11. 2016 na č. l. 236 spisu), tyto námitky opakovala v řadě svých podání (např. ve vyjádření ze dne 20. 1. 2017 na č. l. 316 spisu a v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně). Z výslechu znalce vyplynulo, že (mimo jiné) si ke zpracování posudku nevyžádal projektovou dokumentaci, že měl k dispozici soudní spis, ale jeho obsah včetně příloh jej nezajímal, neboť vyšel pouze z místního šetření, že převážná část fotodokumentace k jeho posudku byla pořízena žalobkyní, že při zjišťování vad trackerů provedl zkoumání jen u některých a že pro kmitání konstrukce FVE, které je podle jeho posudku nadlimitní, limity zřejmě stanoveny nejsou, resp. mu není známo, zda existují. V rámci revize se Ing. Miloš u znaleckých posudků Ing. Tomeše omezil na pouhé reprodukování jejich obsahu a závěry znaleckých posudků doc. Janovce a prof. Studničky bez bližší argumentace stroze dementoval.
29. Jestliže soud prvního stupně přes uvedené nikoliv nevýznamné nedostatky revizní znalecký posudek akceptoval a z jeho závěrů při zjišťování skutkového stavu věci vycházel, pak postupoval v rozporu se shora reprodukovanou rozhodovací praxí. Odvolací soud pak navzdory odvolacím námitkám vadný postup soudu prvního stupně aproboval a dopustil se tak totožného právního pochybení. Pokusil se sice nedostatky v procesním postupu soudu prvního stupně napravit tím, že odůvodnění jeho rozhodnutí doplnil svou vlastní argumentací, možnost zjednat za odvolacího řízení nápravu (srov. §219a odst. 1 o. s. ř.) však byla v daném případě podmíněna tím, že by odvolací soud dokazování zopakoval.
30. Podle §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i z úřední povinnosti.
31. V rozsudku ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, Nejvyšší soud zdůraznil, že nejen při hodnocení znaleckého posudku jako důkazu, ale též při pokusu o odstranění rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, jenž je též součástí hodnocení důkazů, je soud limitován tím, že nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků. Již v usnesení ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, pak vysvětlil [s odkazem na závěry rozsudku bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982, uveřejněného pod č. 45/1984 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 45/1984“)], že v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní. V rozsudcích ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, Nejvyšší soud zdůraznil (s odkazem na R 45/1984 a na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10, uveřejněné pod č. 7/2010 SbNU), že má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008).
32. V předmětné věci sice soud prvního stupně každého ze znalců vyslechl, tyto výslechy však necílil k odstranění rozporů mezi odbornými závěry jejich posudků; zjevně si nezjednal jasno v tom, ve kterých otázkách se znalci rozcházejí. Stejného pochybení se dopustil v usnesení, jímž nařídil revizní znalecký posudek, jestliže znalci nepoložil otázky, jejichž zodpovězení mělo vést k odstranění konkrétních rozporů mezi již provedenými znaleckými posudky; posouzení správnosti závěrů jiných znalců bylo reviznímu znalci zadáno jen zcela obecně.
33. Protože rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o věci samé není z uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v tomto výroku podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, spolu se závislými výroky o nákladech řízení (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích pod body IV až VII, Nejvyšší soud proto podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil v těchto výrocích i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
34. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1, část první věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
35. Coby obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že v dalším řízení by soudy nižších stupňů (zejména soud prvního stupně) neměly opomenout, že otázka, zda dílo má vady, je otázkou právního posouzení, a že dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (§560 odst. 1 obch. zák.), a (spočívá-li dílo ve zhotovení věci) v rozsahu, v němž výsledek ujednán není, účelu stanovenému ve smlouvě, popřípadě účelu, k němuž se předmět díla zpravidla užívá (§560 odst. 4 ve spojení s §420 odst. 1 obch. zák.). K tomu, zda provedení díla odpovídalo smluvnímu ujednání, popřípadě sjednanému či obvyklému účelu předmětu díla, je třeba zaměřit dokazování, a to se ve vztahu k těm tvrzeným pochybením, které žalobkyně vytkla jako vady díla.
36. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2023
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu