ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2524.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2524/2023-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové, a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 245/2015, o žalobách pro zmatečnost proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 9. 2018, č. j. 29 C 245/2015-94, a ze dne 2. 5. 2019, č. j. 29 C 245/2015-141, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 22 Co 119/2018-107, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 4. 2018, č. j. 29 C 245/2015-78 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 22 Co 214/2020-194, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 22 Co 119/2018-261, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 4 Co 225/2022-267, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 22 Co 119/2018-261, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobce podal žaloby pro zmatečnost dne 7. 1. 2019 proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 9. 2018, č. j. 29 C 245/2015-94, a Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 22 Co 119/2018-107 (o nepřiznání osvobození od soudních poplatků), dne 26. 8. 2019 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2019, č. j. 29 C 245/2015-141 (o nevyloučení asistenta soudce z výkonu jednotlivých úkonů a rozhodování), a dne 22. 3. 2021 proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 4. 2018, č. j. 29 C 245/2015-78, a Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 22 Co 214/2020-194 (o věci samé).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2022, č. j. 22 Co 119/2018-261, odmítl žaloby pro zmatečnost podané dne 7. 1. 2019, 26. 8. 2019 a 22. 3. 2021 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2023, č. j. 4 Co 225/2022-267, potvrdil výrok I usnesení soudu prvního stupně, pokud jím byly odmítnuty žaloby pro zmatečnost proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 9. 2018, č. j. 29 C 245/2015-94, a Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 22 Co 119/2018-107, a proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 4. 2018, č. j. 29 C 245/2015-78, a Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 22 Co 214/2020-194 (výrok I), usnesení soudu prvního stupně zrušil v části výroku I, kterou bylo rozhodováno o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2019, č. j. 29 C 245/2015-141, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II) a dále jej změnil ve výroku II tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje (výrok III).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) včasné dovolání, v němž navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil, a navrhl též odklad jejich právní moci a vykonatelnosti. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu
– na https://www.nsoud.cz ).
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2023, č. j. 22 Co 119/2018-278 (doručeným žalobci dne 12. 8. 2023), mimo jiné vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Žalobce soudní poplatek ve stanovené lhůtě (ani později) nezaplatil a na výzvu reagoval podáním další žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván, Nejvyšší soud dovolací řízení v části týkající se výroku I napadeného rozhodnutí zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Při zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání není rozhodné, že žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.). Rozhodnutím o dovolání je vypořádán i akcesorický návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž není nutné samostatně rozhodovat.
Dovolací soud (shodně jako předkládající soud) nepřihlížel k opakovaným žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků, resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, jež byly obsaženy v dovolání a v podání žalobce, jímž reagoval na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku za dovolání. V těchto žádostech oproti dřívějším obdobným opakovaným (neúspěšným) žádostem žalobce nebyly obsaženy žádné podstatné nové skutečnosti. Žalobce v nich neuvádí konkrétní skutečnosti o svých majetkových poměrech a omezuje se pouze na obecné odkazy na růst inflace a spotřebitelských cen. Současně je zřejmé (a to vzhledem k obsahu dovolání, žalob pro zmatečnost a k dosavadnímu průběhu řízení), že záměrem počínání žalobce při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup účastníka řízení ve shodě s §2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že samotné žaloby pro zmatečnost ze dne 7. 1. 2019 a 26. 8. 2019, jsou bez dalšího zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, neboť směřují proti rozhodnutím, proti kterým je žaloba pro zmatečnost podle zákona zjevně nepřípustná a dovolání směřující proti výrokům II a III usnesení odvolacího soudu je objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) a k) o. s. ř., neboť výrokem II odvolací soud zrušil v příslušné části rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu v daném rozsahu vrátil k dalšímu řízení a výrok III se týkal nákladů řízení. Žalobcem bylo dovolání podáno, přestože byl poučen již odvolacím soudem o nepřípustnosti dovolání proti výroku II a III usnesení odvolacího soudu.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu