ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2572.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2572/2023-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 188/2016, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 9. 2018, č. j. 26 C 188/2016-69, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018, č. j. 58 Co 395/2018-84, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2020, č. j. 58 Co 395/2018-163, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 4 Co 202/2020-192, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2020, č. j. 58 Co 395/2018-163, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dne 19. 2. 2019 podal žalobce žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018, č. j. 58 Co 395/2018-84, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 9. 2018, č. j. 26 C 188/2016-69, o zamítnutí žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 2020, č. j. 58 Co 395/2018-163, řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018, č. j. 58 Co 395/2018-84, zastavil (výrok I), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2020, č. j. 4 Co 202/2020-192, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné dovolání. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2022, č. j. 58 Co 430/2017-243, doručeným žalobci dne 22. 3. 2022, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za toto dovolání ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích) ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Z předloženého spisu se dále podává, že žalobce ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradil. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl soudem prvního stupně vyzván. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.
Dovolací soud nepřihlížel k žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení), neboť má s ohledem na dosavadní průběh řízení za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalobce ve shodě s §2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz ). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. O obdobných opakovaných žádostech žalobce již bylo rozhodováno, přičemž je zjevné, že v případě žaloby pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2018, č. j. 58 Co 395/2018-84, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 9. 2018, č. j. 26 C 188/2016-69, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku, tj. proti procesním rozhodnutím, proti kterým zjevně není žaloba pro zmatečnost přípustná – srov. §229 o. s. ř. Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, přitom platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu