ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2656.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2656/2023-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Kühne + Nagel, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 5, Stodůlky, Bucharova 2657/12, identifikační číslo osoby 45787115, zastoupené JUDr. Vladimírem Chýským, advokátem se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1132/34, proti žalované Wikov MGI a.s. , se sídlem v Praze 7, Holešovice, Pod dráhou 1638/7, identifikační číslo osoby 26491826, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, o zaplacení 1 185 708,25 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 356/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2023, č. j. 29 Co 85/2023-59, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 1 185 708,25 USD s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout při námořní přepravě zboží v souvislosti se zasilatelskou smlouvou uzavřenou mezi účastnicemi. Podáním ze dne 6. 1. 2023 žalobkyně navrhla přerušení řízení do pravomocného ukončení sporu vedeného u Centrálního okresního soudu v Soulu v Jižní Koreji zahájeného žalobou č. 2022 GH 557124 a vedeného mezi společností Hyundai Glovis Co. Ltd. (v tamějším řízení v postavení žalobkyně) a Kuehne + Nagel (AG & CO.) Kg, Kuehne + Nagel Limited, Blue Anchor Line, Transpac Container System Ltd. (v tamějším řízení v postavení žalovaných) ve sporu o zaplacení 500 594 USD, 243 148,59 GBP a 76 017 166 KRW s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 51 C 356/2022-28, přerušil řízení do pravomocného ukončení výše uvedeného sporu.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje.
Proti tomuto usnesení (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalobkyně včas dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání označila dovolání žalobkyně za nepřípustné a navrhla Nejvyššímu soudu, aby je odmítl.
Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 a 4 o. s. ř. Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně v dovolání předně namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil podání žalované datované ke dni 23. 1. 2023 a doručené soudu prvního stupně dne 25. 1. 2023 jako odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (které bylo doručeno do datové schránky žalované dne 24. 1. 2023), ačkoliv jej žalovaná sepsala v době, kdy o existenci daného rozhodnutí nevěděla.
Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v názoru, že soud posuzuje procesní úkony účastníků podle jejich obsahu, a není významné, zda a jak je účastník označil, ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Je-li úkon účastníka dostatečně určitý a srozumitelný a má-li všechny potřebné náležitosti, soud uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba účastníka vyzvat, aby úkon náležitě formuloval nebo aby odstranil vady podání. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. Soudu se tedy (v ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř.) ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje se mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 29 Odo 24/2001, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1576/2005, rozsudek ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2525/2005, usnesení ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3773/2007, a ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015).
V projednávané věci měl soud prvního stupně za to, že předmětný úkon žalované neumožňoval jednoznačný závěr o tom, zda má představovat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, a proto žalovanou vyzval, aby se vyjádřila k tomu, zda se skutečně jedná o odvolání. Žalovaná v reakci na výzvu soudu dne 15. 3. 2023 vysvětlila, že sporné podání za odvolání považuje, neboť jím vyjádřila a odůvodnila svůj nesouhlas s navrhovaným přerušením řízení, a doplnila, že navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu o přerušení řízení zrušil. Pokud za daných okolností odvolací soud uzavřel, že ve světle doplňujícího podání ze dne 15. 3. 2023 byly pochybnosti o povaze úkonu žalované ze dne 23. 1. 2023 odstraněny a – jelikož obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti – bylo možno jej považovat za odvolání, postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou. Uvedená námitka žalobkyně proto přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Z téhož důvodu pak dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné ani pro řešení dalších žalobkyní označených otázek, tedy zda lze nesouhlasné vyjádření k návrhu na přerušení soudního řízení vykládat zároveň i jako podání odvolání proti rozhodnutí soudu o přerušení řízení a zda je soud oprávněn přihlížet k tvrzenému obsahu podání účastníka soudního řízení učiněného až po uplynutí lhůty pro podání odvolání. Jak totiž vyplývá ze shora označené (a žalobkyní citované) judikatury Nejvyššího soudu, pro posouzení předmětného podání žalované nebylo významné, jakým způsobem je označila či jaký obsah mu přisuzovala, nýbrž to, že (ve spojení s podáním ze dne 15. 3. 2023 učiněným na základě výzvy soudu prvního stupně a ve lhůtě k tomu určené) bylo dostatečně určité a obsahovalo všechny náležitosti odvolání (§205 odst. 1 o. s. ř.).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu