ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2721.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2721/2022-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení nemateriální újmy, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 208/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 5. 2022, č. j. 29 C 208/2013-269, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022, č. j. 15 Co 241/2022-274, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 5. 2022, č. j. 29 C 208/2013-269, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 29 C 208/2013-269, odmítl podání žalobce ze dne 30. 4. 2022 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. 15 Co 241/2022-274, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 9. 2022, kterým v této věci vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání, s odkazem na svou ustálenou rozhodovací praxi (srov. například usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3634/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 739/2019, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1654/2020, ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3224/2020, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4950/2017, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ) a též s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz ), konstatoval, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Dále dodal, že takový zneužívající procesní postup ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany a že k zneužívajícím procesním úkonům se podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Byť tedy žalobce v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, k těmto jeho žádostem dovolací soud nepřihlédl a výše citovaným usnesením ze dne 27. 9. 2022, které bylo žalobci doručeno dne 10. 10. 2022, jej vyzval podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení a současně jej poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen. Na výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání žalobce reagoval opětovnou žádostí o osvobození od soudního poplatku a námitkou podjatosti předsedy senátu, jakož i „celého NS-ČR“. Na soudním poplatku za dovolání ve stanovené lhůtě (ani později) žalobce ničeho nezaplatil.
Z důvodů již výše uvedených Nejvyšší soud nepřihlíží ani k opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolání. O námitce podjatosti pak rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 24 Nd 673/2022-292, tak, že soudci Nejvyššího soudu Mgr. Jiří Němec, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. LL.M., a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., LL.M., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl soudem vyzván, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Není přitom rozhodné, že žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, neboť zastavení dovolacího řízení pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení přichází v úvahu jen tehdy, když byl zaplacen soudní poplatek z dovolání, nebo když nelze zastavit dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.).
Žalobce do dovolání vtělil též „požadavek dle §243 osř. na odkladný účinek“, tedy žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud nerozhodoval o tomto návrhu, jenž jako akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu