ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2827.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2827/2023-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Fakultní nemocnice Plzeň , se sídlem v Plzni, Bory, Edvarda Beneše 1128/13, identifikační číslo osoby 00669806, proti žalovanému M. G. B. , zastoupenému opatrovníkem Mgr. et Mgr. Antonínem Balounem, advokátem se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, o zaplacení 144 009,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 24 C 250/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2023, č. j. 14 Co 57/2023-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaného částku 7 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 144 009,12 Kč s příslušenstvím jako ceny zdravotní péče, kterou žalovanému poskytla v období ode dne 15. 1. 2020 do dne 14. 4. 2020, neboť žalovaný v této době nebyl zdravotně pojištěn.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 24 C 250/2021-84, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 144 009,12 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení 144 009,12 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok I napadeného rozhodnutí), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vůči státu (výrok II napadeného rozhodnutí) a mezi účastníky (výrok III napadeného rozhodnutí) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu částku 7 201 Kč (výrok IV napadeného rozhodnutí).
Proti tomuto rozsudku (v rozsahu výroků I, II a IV) podala žalobkyně včas dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalovaný v podaném vyjádření k dovolání uvedl, že žalobkyně brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, označil právní i skutkové závěry soudů nižších stupňů za správné a navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání žalobkyně zamítl.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Ve vztahu k námitkám, jimiž žalobkyně napadá závěry odvolacího soudu, že žalovaný neměl těžiště zájmů či faktické bydliště v České republice, není v dovolání vymezen žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Žalobkyně sice v rámci vymezení přípustnosti dovolání uvedla, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, pro uvedené otázky však již nevymezila, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se při řešení daných otázek odvolací soud odchýlil.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní dosud judikaturně neřešená otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je v jeho rozhodovací praxi rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit, tj. vyřešit dříve řešenou otázku nyní jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013).
Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Samotné vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, či ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 815/2019).
V projednávané věci žalobkyně v té části dovolání, jež se týkala námitek nesprávného právního posouzení těžiště zájmů a faktického bydliště žalovaného, shora uvedeným požadavkům nedostála. V této části proto dovolání trpí vadami, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.
Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností dovolání ohledně zbývající žalobkyní vymezené námitky.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně v dovolání zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že za „jiné zdroje“ ve smyslu §2636 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze považovat především veřejné zdravotní pojištění. Uvedenou námitku ale žalobkyně v řízení (před podáním dovolání) nevznesla, ačkoli mohla, neboť odvolací soud na jednání dne 20. 4. 2023 seznámil účastníky se svým právním názorem. Podle §241a odst. 6 o. s. ř. však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, a tak doposud v řízení nevznesená právní argumentace není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 619/2021, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1703/21, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2067/2021, ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2379/2021, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3081/2022, nebo ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 651/2023).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák Ph.D.
předseda senátu