ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3120.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 3120/2021-224
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně STAVOKLIMA s. r. o. , se sídlem v Homoli, Budějovická 450, identifikační číslo osoby 60827980, zastoupené Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalované MBQ s. r. o. , se sídlem v Praze, Pobřežní 249/46, identifikační číslo osoby 24247677, zastoupené Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem se sídlem v Praze, Kukelská 919/2, o zaplacení částky 1.549.015,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 77/2019, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 20 Co 116/2021-193, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 20 Co 116/2021-193, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 8. 2020, č. j. 30 C 77/2019-157, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 4. 2021, č. j. 30 C 77/2019-187, oba v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o povinnosti žalované hradit úroky z prodlení ve výši 0,15 % jdoucí z částky 1.054.640,69 Kč denně od 24. 3. 2019 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
III. Ve zbylém rozsahu se dovolání žalované odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1.549.015,28 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ceny díla provedeného na základě smlouvy o dílo ze dne 17. 10. 2018. Žalovaná v rámci své procesní obrany proti návrhu žalobkyně uplatňovala nárok na smluvní pokutu ve výši žalované jistiny.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 8. 2020, č. j. 30 C 77/2019-157, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 4. 2021, č. j. 30 C 77/2019-187, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1.417.176,19 Kč s úroky z prodlení v sazbě 0,15 % denně jdoucími z této částky ode dne 24. 3. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 131.839,09 Kč s úroky z prodlení v sazbě 0,15 % denně jdoucími z částky 6.822.258,81 Kč ode dne 24. 3. 2019 do zaplacení (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok).
3. Vyšel přitom z toho, že:
a) Žalobkyně jako zhotovitel uzavřela s žalovanou jako objednatelem dne 17. 10. 2018 smlouvu o dílo s předmětem „Vestavba prodejny Lidl, Vinohradská 2405/190“ (dále jen „smlouva“).
b) Žalobkyně se zavázala dokončit předmět díla do 5. 12. 2018 s termíny provedení dílčích prací do 29. 10. 2018 a do 26. 11. 2018.
c) Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě nesplnění termínů plnění ze strany zhotovitele je povinen uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,4 % z ceny díla za každý den prodlení s dodržením termínu plnění; v případě nedodržení dílčího termínu plnění činí smluvní pokuta 0,1 % z ceny díla za každý den prodlení se splněním dílčího termínu plnění.
d) Pro případ prodlení objednatele s oprávněně uplatněnou platbou bylo ve smlouvě ujednáno právo zhotovitele na úrok z prodlení v sazbě 0,15 % z ceny díla za každý den prodlení.
e) U první části zakázky s dílčím termínem plnění do 29. 10. 2018 se zhotovitel ocitl v prodlení po dobu nejméně sedmi dnů, aniž by jejímu dokončení bránilo prodlení na straně objednatele.
f) U části zakázky s dílčím termínem plnění 26. 11. 2018 je zhotovitel odpovědný za prodlení v délce trvání devíti dnů.
g) Žalobkyně práce ukončila ke dni 9. 1. 2019 a zápis o předání díla s výhradami byl proveden ke dni 17. 1. 2019. Ke dni následujícímu byly vady odstraněny.
h) Za plné nedokončení díla ke dni 5. 12. 2018 a následky prodlení nenese odpovědnost zhotovitel z důvodů změn specifikací díla ze strany objednatele.
i) Žalobkyně vyúčtovala cenu díla třemi daňovými doklady. První dvě částky žalovaná uhradila. U třetí částky 3.930.525 Kč byla zohledněna pozastávka v rozsahu 10 % (tj. 393.052,50 Kč). Žalovaná z této částky uhradila 874.455,22 Kč.
j) Žalovaná oznámením ze dne 25. 3. 2019 započetla vůči pohledávce žalobkyně na doplatek ceny díla svoji pohledávku za žalobkyní z titulu smluvní pokuty ve výši 57.676,10 Kč za prodlení s dílčím plněním k termínu 29. 10. 2018 v rozsahu sedmi dnů, smluvní pokutu ve výši 74.154,99 Kč za prodlení s dílčím plněním k termínu 26. 11. 2018 v rozsahu devíti dnů a smluvní pokutu ve výši 1.417.184,20 Kč za prodlení s dokončením díla v rozsahu 43 dnů prošlých od 5. 12. 2018.
4. Soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle §2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Závazek žalobkyně jako zhotovitele spočíval v provedení prací odvislých od průběžné připravenosti stavebních konstrukcí, jejichž zhotovení nebylo předmětem díla. K procesní obraně žalované soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně nesplnila dílčí termíny pro provedení části objednaných prací do 29. 10. 2018 a následně 26. 11. 2018, neboť i po těchto datech pracovala přes průběžné výhrady o stavební nepřipravenosti na dílčích předmětech své zakázky. Ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení povinnosti žalobkyně dokončit dílo včas ve vztahu k těmto dílčím plněním je v souladu s ustanovením §2048 o. z., nikoli v nepřiměřené výši. Za celkových 16 dnů, kdy byla žalobkyně v prodlení se splněním příslušných částí závazku, přísluší žalované smluvní pokuta 131.831,09 Kč (8.239.443 Kč na konečné ceně díla x 0,001 denní sazby smluvní pokuty x 16 dnů). Nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatněný žalovanou byl ve zbytku shledán nedůvodným, neboť v době po 5. 12. 2018 byla naopak žalovaná (objednatel) prokazatelně v prodlení s poskytnutím nezbytné součinnosti potřebné pro dokončení díla dle §2591 o. z. Žalobkyně (zhotovitel) tak nemohla být v době od 5. 12. 2018 odpovědná za své prodlení dle §1968 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nezpochybňovala sjednanou výši ceny díla, a proto rozhodl o povinnosti žalované doplatit žalobkyni na jistině doplatek ceny díla snížený o smluvní pokutu. V části uplatněné smluvní pokuty pohledávka žalobkyně na doplatek ceny díla zanikla v důsledku řádně učiněného započtení ze strany žalované. Pohledávka na zaplacení smluvní pokuty není nezpůsobilá k započtení dle §1987 odst. 2 o. z.
5. Uplatněný smluvní úrok z prodlení soud prvního stupně přiznal žalobkyni z nezaplacené části ceny díla. Shledal, že za použití §555 o. z. smluvní ujednání o úroku z prodlení nesměřuje k výkladovému závěru, dle kterého by se v případě prodlení dlužníka se zaplacením jakékoliv částky mohl věřitel domáhat zaplacení úroku z prodlení z celé ceny díla. Dle soudu prvního stupně představují úroky z prodlení pouze příslušenství takové pohledávky, s jejímž zaplacením se dlužník ocitl v prodlení. Jsou-li stanoveny sazbou, je možno úroky z prodlení počítat pouze z aktuálně dlužné částky jistiny nezaniklé splněním ke dni vzniku prodlení; v kontextu hodnocené věci tedy k části ceny díla, s jejímž zaplacením se žalovaná (objednatel) ocitla v prodlení. Nelze ji vázat na celkovou sjednanou cenu díla, k celé výši původně dlužné jistiny za dobu trvání smluvního vztahu, která ke dni tvrzeného vzniku prodlení již byla z větší části uhrazena. Dle soudu prvního stupně naznačený výklad vyplývá i z §1970 věty druhé o. z., podle kterého si strany mohou sjednat pouze sazbu úroků z prodlení, nikoliv však proti smyslu tohoto institutu rozšířit jeho dopad i na částky, s jejichž zaplacením v prodlení dlužník vůbec není. Takto určenou výši úroku z prodlení (tj. 0,15 % denně z dlužné částky) soud prvního stupně neshledal v rozporu s dobrými mravy či ústavním pořádkem, ani nepřiměřeně vysokou.
6. K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 20 Co 116/2021-193, zastavil řízení o odvolání žalobkyně (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku ohledně částky 1.054.640,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně od 24. 3. 2019 do zaplacení a změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 362.535,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně od 24. 3. 2019 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. a IV. výrok).
7. Odvolací soud dovodil, že smlouvou sjednaný termín dokončení díla 5. 12. 2018 byl dohodou stran změněn na 19. 12. 2018. Dle odvolacího soudu k dokončení díla nedošlo před 17. 1. 2019, kdy byl vyhotoven protokol o předání díla. Zda k tomuto okamžiku dílo vykazovalo vady bránící užívání věci, není pro rozhodnutí významné, neboť žalovaná smluvní pokutu za dny následující po 17. 1. 2019 nevyžadovala. Odvolací soud shledal správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně průběžně žalovanou upozorňovala na stavební nepřipravenost stran montáže klimatizační jednotky a dílo nemohlo být zhotoveno před 28. 12. 2018. Oproti soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prodlení s předáním díla do dne 17. 1. 2019, po dobu celkem 11 dnů, které nelze přičítat žalované. Žalované proto vzniklo podle §2048 o. z. právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 362.535,50 Kč (8.239.443 Kč cena díla x 0,004 denní sazba smluvní pokuty x 11 dní) a v této části pohledávka žalobkyně na doplacení ceny díla zanikla v důsledku započtení dle §1982 o. z.
8. Ohledně úroku z prodlení, který požadovala žalobkyně k doplatku ceny díla, odvolací soud odkázal na znění čl. 6.4 smlouvy, ze kterého se podává, že strany si sjednaly úrok z prodlení ve výši 0.15 % denně z ceny díla bez ohledu na výši částky, s jejíž úhradou bude žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení však představuje podle §513 o. z. příslušenství pohledávky, z čehož vyplývá, že jej lze vázat pouze na částku, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení. Dohoda o jeho vazbě na celkovou sjednanou cenu díla tak odporuje zákonu, ujednání článku 6.4 je tedy v této části neplatné a žalovaná jeho neplatnost namítla. Ve smyslu §576 o. z. se tato neplatnost netýká sjednané výše úroku z prodlení, která rovněž není ve vazbě na podnikatelské postavení obou účastníků, cenu díla a výši smluvní pokuty, sjednané v neprospěch žalobkyně, nemravná, jakkoliv výrazně převyšuje zákonnou výši tohoto úroku.
9. Na tomto základě odvolací soud shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení částky 1.054.640,69 Kč s příslušenstvím a ohledně této částky vyhovující první výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil a ohledně částky 362.535,50 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.
II. Dovolání žalobkyně
10. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém odvolací soud ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 362.535,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně od 24. 3. 2019 do zaplacení, podala žalobkyně dovolání. Dovolání považuje za přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje žalobkyně v posouzení otázky platnosti ujednání výše smluvní pokuty. Žalobkyně namítá, že ujednání smluvní pokuty v částce 0,4 % denně z celkové ceny díla je v rozporu s dobrými mravy a ujednání je pro tento rozpor neplatné. Uvádí, že smluvní pokuta ujednaná v této výši je zcela nepřiměřená nejen k okolnostem věci, ale i ve vztahu k jejímu účelu. Dle žalobkyně odvolací soud také nesprávně hodnotil, k jakému porušení povinností se smluvní pokuta má vztahovat. Smlouva o dílo váže v čl. 6. 1. vznik práva na smluvní pokutu na nesplnění termínu zhotovitele dle čl. 4, který pak uvádí termín 5. 12. 2018 jako termín dokončení díla, nikoliv jeho zhotovení. Dle smlouvy lze tedy zatížit smluvní pokutou pouze nefunkční dílo, nikoliv pozdní předání a převzetí díla, jak učinil odvolací soud.
11. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním označeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
12. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že dovolání není přípustné a navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání odmítl.
III. Dovolání žalované
13. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu II., III. a IV. výroku podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. V konkrétnosti dovolatelka předkládá k posouzení otázky, (i) zda lze úrok z prodlení vázat pouze na částku, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, a (ii) zda v případě, že si smluvní strany sjednají a naváží úrok z prodlení na celkovou cenu díla, která již byla z části uhrazena, tedy nikoliv na částku, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, jde o částečnou neplatnost dle §576 o. z., která se netýká výše úroku z prodlení. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje žalovaná v závěru odvolacího soudu o tom, že ujednání článku 6.4 Smlouvy je neplatné pouze částečně, a že ve smyslu §576 o. z. se tato neplatnost netýká výše úroku z prodlení. Žalovaná dovozuje, že ujednání úroku z prodlení v čl. 6.4 smlouvy, dle kterého je výše úroku z prodlení určena ve výši 0,15 % z celkové ceny díla za každý den prodlení, mělo být podrobeno korektivu dobrých mravů jako celek, mělo být posouzeno jako neplatné a měl být přiznán zákonný úrok z prodlení.
14. V další části dovolání žalovaná sporuje způsob určení nákladů řízení odvolacím soudem.
15. Na tomto základě žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II, III, a IV zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě, aby napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. změnil tak, že žalobkyni přizná nárok na částku 1.054.640,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 3. 2019 do zaplacení, výrok III. změnil tak, že žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v rozsahu 30 %, a výrok IV. změnil tak, že žalobkyni sníží nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení o jeden úkon právní služby.
16. Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání žalované nevyjádřila.
IV. Přípustnost dovolání obecně
17. Po zjištění, že obě dovolání byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahují zákonné obligatorní náležitosti a zda jsou přípustná.
18. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
19. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
20. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
21. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
22. Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
V. Právní posouzení dovolání žalobkyně
23. Dovolání žalobkyně není přípustné.
24. Přípustnost dovolání nezakládají námitky žalobkyně ohledně platnosti ujednání o smluvní pokutě, v nichž žalobkyně uvádí, že ujednání smluvní pokuty v částce 0,4 % denně z celkové ceny díla je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
25. K otázce posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017. V tomto rozhodnutí dovolací soud dovodil, že i v režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se přiměřeně pro přezkum platnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy použijí závěry rozhodovací praxe k přezkumu platnosti smluvní pokuty v obchodněprávních vztazích v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tj. podle stavu do 31. 12. 2013 (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 81/2010). I nadále se tak uplatní závěr, dle kterého za právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§588 o. z.), nelze považovat ujednání o smluvní pokutě pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše; takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v §2051 o. z. Jinak řečeno, nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako (absolutně) neplatné právní jednání podle §588 o. z.; v takovém případě však nepřichází v úvahu její moderace.
26. Tvrzení žalobkyně o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy proto v poměrech věci nemohou zakládat přípustnost dovolání, neboť žalobkyně tento rozpor spojuje toliko s nepřiměřenou výší smluvní pokuty, nikoliv s okolnostmi, za kterých byla smluvní pokuta sjednána.
27. Předpoklady přípustnosti dovolání žalobkyně však v projednávané věci nejsou dány ani v otázce přezkumu přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty. Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi uvádí, že co do způsobu vymezení kritérií pro hodnocení (ne)přiměřenosti výše smluvní pokuty patří §2051 o. z. (obdobně jako §301 obch. zák.) k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou. Úzká provázanost s konkrétními skutkovými zjištěními pak povětšinou brání tomu, aby Nejvyšší soud, mající zásadně postavení přezkumné instance v otázkách právních, korigoval závěry nalézacích soudů, nelze-li jim vytknout zjevnou nepřiměřenost v jejich úvahách (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2578/2019).
28. V poměrech projednávané věci přitom soud prvního stupně (jehož závěry odvolací soud potvrdil) vyšel z individuálního posouzení kritérií pro použití moderačního práva a z judikaturního rámce k podmínkám aplikace §2051 o. z. nevybočil způsobem, jenž by zasluhoval korekci formou věcného přezkumu jeho rozhodnutí. Ostatně žalobkyně v dovolání neoznačuje žádnou otázku hmotného práva, která by se posouzení přiměřenosti smluvní pokuty obecně týkala.
29. Závěr o nepřípustnosti dovolání nemění ani námitky žalobkyně o tom, že odvolací soud nesprávně hodnotil, k jakému porušení povinností zhotovitele se smluvní pokuta má vztahovat. Tyto námitky vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že dílo bylo dokončeno již 9. 1. 2019, aniž by do předání díla dne 17. 1. 2019 mělo vady, které brání užívání díla. Žalobkyně ve své argumentaci však přehlíží zjištění odvolacího soudu, který s ohledem na znění čl. 2. 3 smlouvy a čl. 5.2 smlouvy vyložil obsah smlouvy tak, že stranami bylo ujednáno, že před vyhotovením předávacího protokolu nemůže být dílo považováno za dokončené. Dovolací soud v usneseních ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, vyložil, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích §237 o․ s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice. Takové námitky však dovolání žalobkyně neobsahuje a nevymezuje žádnou právní otázku, jejíž posouzení by bylo způsobilé revidovat závěry odvolacího soudu ohledně povinnosti, k jejímuž porušení byla smluvní pokuta vázána.
30. Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
VI. Právní posouzení dovolání žalované
K přípustnosti dovolání
31. Žalovaná v dovolání označuje rozsah dovolání tak, že dovolání směřuje proti výroku II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu.
32. Ve výroku III. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, ve výroku IV. o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalované v části, ve které směřuje proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu, v nichž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení.
33. Dovolání žalované směřující vůči výroku II. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém odvolací soud změnil první výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 362.535,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně od 24. 3. 2019 do zaplacení, není v této části přípustné. K podání dovolání je oprávněn (subjektivně legitimován) podle §240 odst. 1 o. s. ř. toliko ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala určitá újma odstranitelná rozhodnutím dovolacího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, svazek 3, ročník 1998, v němž (jakož i v dalších svých rozhodnutích – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 571/2018) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší]. Z uvedeného vyplývá, že dovolání je v této části subjektivně nepřípustné, bylo-li uvedenou částí druhého výroku odvolacího soudu rozhodnuto ve prospěch žalované.
34. Dovolací soud proto dále posuzoval přípustnost dovolání žalované dle §237 o. s. ř. toliko v rozsahu, ve kterém směřuje proti II. výroku rozsudku odvolacího soudu v části, ve které odvolací soud potvrdil první výrok rozsudku soudu prvního stupně o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.054.640,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % jdoucím z této částky denně od 24. 3. 2019 do zaplacení.
35. Ve vztahu k důvodům, pro které byla odvolacím soudem přiznána jistina ve výši 1.054.640,69 Kč, však žalovaná v dovolání nevymezuje žádnou právní otázku (§241a odst. 2 o. s. ř.), která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání. Z obsahu dovolání plyne, že žalovaná zpochybňuje toliko právní posouzení odvolacího soudu ohledně přiznaného úroku z prodlení.
36. V rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil první výrok rozsudku soudu prvního stupně o určení úroku z prodlení ve výši 0,15 % jdoucímu z částky 1.054.640,69 Kč denně od 24. 3. 2019 do zaplacení, je dovolání žalované dle §237 o. s. ř. přípustné, neboť při posouzení otázky platnosti ujednání o úroku z prodlení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Rozhodná právní úprava
37. Podle §1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
38. Podle §513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
39. Podle §547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
40. Podle §580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
41. Podle §588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
42. Dle §1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Důvodnost dovolání
43. Soudy nižších stupňů v řízení posuzovaly obsah čl. 6.4 smlouvy, ve kterém strany sjednaly pro případ prodlení objednatele s oprávněně uplatněnou platbou úrok z prodlení v sazbě 0,15 % z ceny díla dle čl. 3 smlouvy za každý den prodlení. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dovodil, že úrok z prodlení představuje podle §513 o. z. příslušenství pohledávky, a lze jej podle odvolacího soudu vázat pouze na částku, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení. Dle závěrů odvolacího soudu proto dohoda o úroku z prodlení ve vazbě na celkovou sjednanou cenu díla odporuje zákonu a ujednání čl. 6.4 je v této části neplatné.
44. Dovolací soud již v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, uvedl a blíže odůvodnil závěr, dle kterého lze při výkladu právní úpravy úroku z prodlení v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 vycházet přiměřeně z judikatorních závěrů, které se týkaly úroku z prodlení v režimu obchodního zákoníku. Dovolací soud v tomto rozhodnutí uvádí, že dle ustanovení §1970 o. z. je úprava úroku z prodlení dispozitivní, obdobně jak tomu bylo dříve v případě ustanovení §369 odst. 1 obch. zák. Umožňuje smluvně sjednat jeho výši a pro případ, že výše úroku z prodlení sjednána nebude, stanoví, že se za ujednanou považuje výše určená nařízením vlády (jedná se o nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Ostatně i z důvodové zprávy k občanskému zákoníku vyplývá, že právní úprava úroku z prodlení vychází z pojetí v obchodním zákoníku a co do myšlenkového základu ji přejímá (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 89/2012 Sb., zvláštní část k §1968 až 1979). Odchylná pravidla přitom platí například pro sjednávání úroku z prodlení ve vztazích ze spotřebitelských úvěrů, v nichž nelze dohodnout úroky z prodlení ve vyšší než nařízením vlády stanovené sazbě (srov. §122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
45. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1462/2008, uveřejněném pod číslem 95/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, potom dovolací soud uvedl, že výši úroku z prodlení za pozdní placení jednotlivých plateb podle smlouvy včetně způsobu jejího výpočtu si mohou smluvní strany dohodnout odchylně od zákonného ustanovení. Základem pro výpočet výše smluveného úroku z prodlení nemusí být pouze výše částky, s jejímž splacením je dlužník v prodlení, ale i jiná částka, a to i celková výše pohledávky.
46. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4172/2016, uvedl, že právní úprava neplatnosti právních jednání vychází ze zásady (formulované v §574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost, která – jak se uvádí v důvodové zprávě k §574 až 579 o. z. – odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků. Současně Ústavní soud ve své judikatuře vymezil jeden ze základních principů výkladu smluv, kterým je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 436/05, či ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 658/18).
47. Právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož „lze vázat úrok z prodlení pouze na částku, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, a proto je dohoda stran o úroku z prodlení ve vazbě na celkovou sjednanou cenu díla neplatná“, je tudíž nesprávné.
48. Ujednání o úrocích z prodlení účastníků (obou podnikatelů) může však obecně podléhat přezkumu souladu takového ujednání s dobrými mravy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, a ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020, v případě výše úroků z prodlení sjednané podle §1970 o. z. je třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, je třeba hodnotit ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je namístě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (tedy jinak velmi silně se prosadivši zásady smluvního závazkového práva) konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Z pohledu těchto závěrů však odvolací soud ujednání stran dosud nepoměřoval. Případné porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).
VII. Závěr
49. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozsahu ve výroku specifikovaném správné a dovolání je důvodné. Z toho důvodu napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo v dotčeném rozsahu zrušeno i jeho rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Ve zbytku dovolání žalované Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
50. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu