Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2023, sp. zn. 23 Cdo 3321/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3321.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3321.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3321/2023-377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 115 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 59/2016, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 55 Co 202/2018-69, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 55 Co 202/2018-280, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, č. j. 4 Co 385/2021-285, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 55 Co 202/2018-280, se zastavuje . II. Dovolací řízení se zastavuje . Odůvodnění: Žalobce podal žalobu pro zmatečnost dne 5. 10. 2018 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 55 Co 202/2018-69 (kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení o dovolání žalobce proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o věci samé). Téhož dne podal proti stejnému usnesení také dovolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 55 Co 202/2018-133, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 4 Co 24/2020-148, bylo řízení o žalobě pro zmatečnost přerušeno. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2021, č. j. 55 Co 202/2018-280, rozhodl, že v řízení o žalobě pro zmatečnost bude pokračováno (po skončení řízení o odvolání žalobce). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2023, č. j. 4 Co 385/2021-285, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jejich právní moc a vykonatelnost. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jeno. s. ř.“. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ). Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2022, č. j. 55 Co 202/2018-296, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Žalobce byl soudem prvního stupně rovněž upozorněn, že se nepřihlíží k jeho opakovaným žádostem o osvobození od soudních poplatků, resp. též k žádosti o ustanovení zástupce. Žalobce soudní poplatek ve lhůtě (ani poté) nezaplatil a soud prvního stupně věc předložil dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž není nutné samostatně rozhodovat. Při zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přitom není rozhodné, že žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.). Dovolací soud (shodně jako předkládající soud) nepřihlížel k opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, resp. též k žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, jež byla obsažena v dovolání, v níž oproti dřívějším obdobným opakovaným (neúspěšným) žádostem žalobce nebyly obsaženy žádné nové skutečnosti. Současně je zřejmé (a to vzhledem k obsahu dovolání, žaloby pro zmatečnost a k dosavadnímu průběhu řízení), že záměrem počínání žalobce při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup účastníka řízení ve shodě s §2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že samotná žaloba pro zmatečnost byla bez dalšího zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, neboť směřovala proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba pro zmatečnost podle zákona zjevně nepřípustná (rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) a tudíž zjevně bezúspěšným uplatňováním práva je i podání dovolání v této věci. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 11. 2023 Mgr. Jiří Němec předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/28/2023
Spisová značka:23 Cdo 3321/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3321.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu funkční
Podmínky řízení
Zastavení řízení
Poplatky soudní
Zneužívání výkonu práv a povinností
Dotčené předpisy:§243b o. s. ř.
§104 odst. 1 o. s. ř.
§9 odst. 2 předpisu č. 549/1991 Sb.
§2 o. s. ř.
§6 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:02/07/2024
Staženo pro jurilogie.cz:2024-02-08