ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3651.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3651/2023-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce R. F. , zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem v Praze, Žitavského 496, proti žalované MultiBio s.r.o. , se sídlem v Rakovníku, Pod Nemocnicí 2489, identifikační číslo osoby 02003678, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Jablonského 640/2, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 101/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 23 Co 87/2023-174, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 6.534 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 4 C 101/2021-129, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výrok II. a III.).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem výrokům, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
K dovolání žalobce se vyjádřila žalovaná tak, že je navrhuje jako zjevně bezdůvodné odmítnout.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
Dovolatel v dovolání namítá, že soud prvého stupně rozhodl na jednání dne 21. 9. 2022, ačkoli žalobce z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žádal o odročení předmětného ústního jednání, a že za této situace, kdy soud prvého stupně při daném jednání vydal rozhodnutí, se jedná o vadu řízení. Takový postup soudu prvého stupně je dle žalobce v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, a je tak namístě zrušit jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak soudu prvého stupně.
Shora uvedená námitka je z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadou řízení dle §229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení §241a odst. 1 věta druhá o. s. ř., takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání. Má-li účastník řízení za to, že řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou, má možnost podat žalobu pro zmatečnost (§229 o. s. ř.), která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto vad řízení (za vše srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sen. zn. 29 NSCR 40/2021, ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 763/2016, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2835/2017, ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2168/2019, ze dne 28. 11. 2019, sen. zn. 29 NSCR 128/2019, a ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3336/2021).
Námitka dovolatele, že soudy nižších stupňů neprovedly žalobcem navržené důkazy (úřední záznamy o podaných vysvětleních z policejního spisu a výslechy svědků), nečiní dovolání přípustným, neboť soudy postupovaly (oproti názoru dovolatele) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 408/2003, či ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3561/2019, a v nich citovaná rozhodnutí, anebo dovolatelem odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 2736/19, a judikaturu v něm citovanou). Soudy přitom v souladu s judikaturou vyložily, proč tyto důkazy navržené dovolatelem neprovedly (viz bod 13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a viz bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Dovolatel dále namítá, že se soudy nevypořádaly s námitkami žalobce ohledně zavinění neuzavření kupní smlouvy, že se odmítly zabývat jím uváděným tvrzením, že žalovaná od 17. 7. 2019 uváděla, že nemá zájem na uzavření kupní smlouvy, a žalobce již nadále neměl důvod vyzývat žalovanou k uzavření jakékoli další smlouvy. V této souvislosti dovolatel odkazuje na rozsudek ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 26 Odo 386/2006, v němž dovolací soud mimo jiné uvedl, že povinnost zaplatit smluvní pokutu je ze zákona vázána na zaviněné porušení povinnosti povinným subjektem, přičemž zavinění povinného subjektu se předpokládá (srov. §545 odst. 3 obč. zák.). Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že se „jejich tvrzením, že v souvislosti s porušením vytýkané povinnosti nejednali zaviněně, nezabýval“. Dovolatel však přehlíží, že s novou úpravou institutu smluvní pokuty v §2048 o. z. nedošlo k převzetí ustanovení §545 odst. 3 obč. zák., z něhož podpůrně vyplývalo, že dlužník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení smluvní povinnosti nezavinil. Podmínky, za kterých dlužník porušil svou smluvní povinnost, nejsou z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní. Dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu bez ohledu na své zavinění (objektivizovaná smluvní pokuta bez možnosti liberace). Není ovšem vyloučena dohoda dlužníka a věřitele, podle níž je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu pouze při zaviněném porušení smluvní povinnosti, eventuálně v případě úmyslného porušení smluvní povinnosti apod. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3208/2021). Otázku zavinění však odvolací soud v projednávané věci neřešil, na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013). Odvolací soud pouze vyšel ze zjištění, že to byl žalobce, kdo se ve smlouvě zavázal do uvedeného termínu kupní smlouvu uzavřít, přitom aktivně neučinil nic, co by k uzavření smlouvy směřovalo, nijak nedeklaroval svou připravenost kupní smlouvu za podmínek uvedených ve smlouvě uzavřít a zejména žalovanou nevyzval k jejímu uzavření. Pro žalovanou pak ze smlouvy žádná povinnost k aktivním krokům směřujícím k uzavření kupní smlouvy nevyplývala.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu