ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3719.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3719/2022-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví , se sídlem v Praze – Novém Městě, Palackého náměstí 375/4, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00024341, o zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 91 Co 250/2018-108, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 Co 250/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 91 Co 250/2018-190, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
V řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 29. 4. 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 91 Co 250/2018-108 (jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2018, č. j. 18 C 72/2017-97, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce), žalobce – nezastoupen advokátem – napadl dovoláním ze dne 9. 8. 2021 jednak usnesení ze dne 10. 2. 2021, č. j. 91 Co 250/2015-190, jímž Městský soud v Praze ve výroku pod bodem I zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, ve výroku pod bodem II rozhodl, že žalobci se neustanovuje zástupce pro toto řízení, ve výroku pod bodem III zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 91 Co 250/2018-108, a ve výroku pod bodem IV rozhodl o nákladech řízení, jednak usnesení ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204, jímž Vrchní soud v Praze uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 91 Co 250/2015-190, takovým rozhodnutím není, neboť Městský soud v Praze jím rozhodl jako soud prvního stupně. Řízení o „dovolání“ proti tomuto rozhodnutí proto Nejvyšší soud zastavil z důvodů blíže vyložených v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, a ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněných pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání.
Co se týče dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204, žalobce soudní poplatek za dovolání splatný podáním dovolání [§4 odst. 1 písm. c) a §7 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)] nezaplatil. V dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, k čemuž uvedl, že jeho poměry se nezměnily od 20. 4. 2021 a 18. 2. 2021, kdy mu v jiných řízeních Městský soud v Praze přiznal plné osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. 91 Co 250/2018-236, vyzval žalobce, aby (mimo jiné) do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za toto dovolání v částce 4000 Kč, a poučil jej, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že soudy v rámci tohoto řízení opakovaně zamítly žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z toho důvodu, že žalobce již dlouhodobě věrohodně neodkrývá své poměry, a tento stav trvá, neboť žalobce dosud nevysvětlil ani to, proč nepracuje, ani z čeho hradí své potřeby. Řízení o opakovaných žádostech bylo již též zastaveno. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním účelových žalob, přičemž po zahájení řízení podává množství většinou neodůvodněných procesních podání (opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Soud s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího soudu uzavřel, že takové počínání žalobce lze označit za obstrukční a sudičské, a má-li zneužití práva podobu procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet. Proto soud k opakovaným žádostem žalobce o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce nepřihlíží.
Žalobce ani po této výzvě soudní poplatek z dovolání nezaplatil.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v žalobě pro zmatečnost podané dne 29. 4. 2019 požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o této žalobě. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2020, č. j. 91 Co 250/2018-172, rozhodl tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává, a to proto, že žalobce neprokázal věrohodně své majetkové poměry. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 Co 248/2020-182, odmítl pro opožděnost.
Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, uveřejněném pod č. 10/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, formuloval závěr, převzatý též rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2346/2016, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5403/2016, a ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3327/2018), že nová žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná po vydání rozhodnutí, jímž předchozí žádosti nebylo vyhověno, nesmí zůstat opomenuta, rozhodnout o ní je však soud povinen jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V opačném případě postačí, jestliže se soud s takovou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Ve zde souzené věci žalobce v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků podané v rámci dovolání nic nového stran svých poměrů netvrdí. Uplatněné tvrzení, že se nezměnily jeho poměry od doby, kdy mu v jiných řízeních bylo osvobození přiznáno, je v tomto ohledu bezcenné; usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§159a a §167 odst. 2 o. s. ř.) a později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může vyhovět jen tehdy, změní-li se u žadatele právě ty poměry, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ústavní soud ostatně v usnesení ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. I. 1947/18 (dostupném, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, na jeho webových stránkách), týkajícím se jiného žalobcova sporu, žalobci vysvětlil, že se zjevně mýlí, pokud se domnívá, že bylo-li mu přiznáno osvobození od soudních poplatků v jednom řízení, týká se takové rozhodnutí automaticky i dalších, jím ve zcela jiných věcech zahájených řízeních.
Jde tu tedy právě o tu situaci, na kterou míří závěry Ústavního soudu přijaté v nálezu sp. zn. I. ÚS 1439/09.
Též dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce zneužívá svého práva na soudní ochranu, což se (tak jako ve zde souzené věci) projevuje rovněž tak, že opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2186/2021, ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1867/2022, ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2971, 2972, 2973, 2974, 2975/2022, a ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2732, 2734, 2735 a 3184/2022, a obecně k obstrukčnímu a sudičskému jednání usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [k tomu viz také Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1818/2019, ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3080/2019, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1654/2020, ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1989/2020, nebo ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3224/2020].
Soud prvního stupně tedy nepochybil, jestliže vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, aniž rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků podané spolu s dovoláním.
Protože žalobce soudní poplatek ani ve lhůtě stanovené soudem k jeho zaplacení nezaplatil, Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu (§243f odst. 2 o. s. ř.) tak, že řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204, podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
Pro úplnost lze dodat, že kdyby nebylo řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, muselo by být dovolání podle §238 odst. 1 písm. h), i) a j) o. s. ř. v té části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení usnesení Městského soudu v Praze ve výrocích pod body I, II a IV, a o nákladech odvolacího řízení, odmítnuto jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z části první, článku II bodu 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2023
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu