ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.95.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 95/2023-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 70 Co 302/2016-194, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 70 Co 302/2016-310, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 4 Co 4/2021-318, o žalobě pro zmatečnost a dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021, č. j. 70 Co 302/2016-343, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 4 Co 314/2021-351, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 302/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022, č. j. 70 Co 302/2016-364, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2022, č. j. 2 Co 23/2022-374, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022, č. j. 70 Co 302/2016-364, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2022, č. j. 70 Co 302/2016-364, rozhodl tak, že v řízení přerušeném usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 70 Co 302/2016-334 se pokračuje a žaloba pro zmatečnost podaná žalobcem dne 22. 3. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 70 Co 302/2016-310, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 4 Co 4/2021-318 (kterými bylo rozhodnuto o jeho žalobě pro zmatečnost podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 70 Co 302/2016-194) se zamítá (výrok I), žalobci uložil, aby zaplatil České republice soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost ze dne 22. 3. 2021 (výrok II), řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 13. 12. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021, č. j. 70 Co 302/2016-343, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 4 Co 314/2021-351 (kterými bylo rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 4 Co 4/2021-318, již skončené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, č. j. 33 Cdo 3482/2021-362) zastavil (výrok III), vyzval žalobce, aby zaplatil soudní poplatek za dovolání ze dne 13. 12. 2021 (výrok IV), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2022, č. j. 2 Co 23/2022-374, odmítl odvolání žalobce proti výroku IV usnesení soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV (druhý výrok), ve výroku II jej potvrdil ve znění, že „Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 do tří dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.“ (třetí výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a odklad jejich právní moci a vykonatelnosti.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2022, č. j. 70 Co 302/2016-388, doručeným žalobci dne 7. 12. 2022, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za toto dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Současně soud prvního stupně žalobce informoval o tom, že k návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení nepřihlíží, neboť se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, žalobce se chová sudičsky a zneužívá svých procesních práv (soud eviduje 136 neskončených věcí o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem, kdy v těchto věcech žalobce řetězí žaloby pro zmatečnost, kterých je celkem 235, přičemž v rámci řízení o předmětných žalobách řetězí rovněž opravné prostředky, kterých soud v těchto věcech eviduje 303, tedy ve zmíněných věcech bylo zahájeno dalších 538 řízení o žalobě pro zmatečnost, odvolání, či dovolání; vedle toho má stejný účastník na občanskoprávním úseku v rejstříku Nc evidováno 93 neskončených věcí). Z předloženého spisu se dále podává, že žalobce ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradil.
I dovolací soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalobce ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz , rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz ). K tomuto zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud k tomuto procesnímu úkonu žalobce nepřihlížel.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl soudem prvního stupně vyzván podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Ostatně je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že žalobce vede velké množství řízení u různých soudů, opakovaně podává řádné i mimořádné opravné prostředky, je soudy opakovaně vyzýván ke splnění poplatkové povinnosti, a je tudíž bezpochyby seznámen s tím, že podáním dovolání mu vzniká poplatková povinnost a že její včasné nesplnění vede k zastavení dovolacího řízení.
Žalobce do dovolání vtělil též požadavek na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval o tomto návrhu, jenž jako akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu