ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.1886.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 1886/2023-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v právní věci žalobce P. B. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví , se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí č. 375/4, o přivolení k zásahu do osobní integrity zletilého – umožnění euthanasie, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 95/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. února 2023, č. j. 7 Co 214/2023-22, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 2. 2023, č. j. 7 Co 214/2023-22, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 12. 2022, č. j. 0 Nc 1014/2022-12, 7 P a Nc 186/2022, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§241 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“); to podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odst. 4).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl jako dovolatel právně zastoupen, neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatel nebyl vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak ve shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatel si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4355/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2648/2020 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 21/2022). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatele nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo.
Dovolatel neuhradil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57, ročník 2012), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
Nelze ani přehlédnout, že současný procesní postup dovolatele postrádá jakýkoli praktický smysl. Nejvyššímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se na proklamace o „zločineckém režimu“, „státních zločincích“, „ochraně bohatých zlodějů a zločinců“ a podobně. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, které jsou opět vesměs zjevně bezúspěšné.
Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské, učinil Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), jakož i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2023, č. j. 7 Co 214/2023-22, pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele podle ustanovení §243c odst. 3 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu