ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2030.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2030/2023-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. R. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/18, o náhradu nemajetkové újmy, k žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2021, č. j. 20 Co 151/2021-39, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. ledna 2021, č. j. 23 C 165/2020-28, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 151/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2022, č. j. 4 Co 125/2022-18, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (jako soud prvního stupně rozhodující o podané žalobě pro zmatečnost) usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 20 Co 151/2021-10, rozhodl, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal žalobce jak žalobu pro zmatečnost, tak i dovolání, jehož součástí byla znovu opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků (tentokrát pro dovolací řízení) a navíc i žádost o ustanovení zástupce – advokáta Mgr. Tomáše Marka.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), není proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, dovolání přípustné (o nepřípustnosti dovolání žalobce správně poučil i odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud o dovolání žalobce rozhodl, aniž by měl důvod zabývat se splněním podmínky jeho povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), když při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. sice stanoví, že není-li splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř., zároveň se však v části věty za středníkem dodává, že to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li právě proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 o. s. ř. přípustné (jako v posuzované věci).
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (a že si požádal o ustanovení konkrétního advokáta pro dovolací řízení) . Dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen (stejně jako i povinnosti uhradit soudní poplatek z dovolání) vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, nebo ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3254/2020).
Nejvyššímu soudu je, stejně jako soudům nižších stupňů, z úřední činnosti taktéž známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i řádných a mimořádných opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). V podrobnostech lze rovněž odkázat na naprosto výstižné hodnocení těchto návrhů (tady konkrétně žalob pro zmatečnost) soudem prvního stupně, jak bylo provedeno v jím vydaném usnesení ze dne 29. 9. 2021, č. j. 20 Co 151/2021-3, jímž byla předmětná žaloba pro zmatečnost zamítnuta a proti němuž bylo žalobcem podáno odvolání (včetně následné žádosti o osvobození od soudního poplatku z tohoto odvolání, jíž nebylo soudy obou stupňů v projednávané věci vyhověno, jak je popsáno výše v odstavci 1 a 2 odůvodnění).
Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že ani v záhlaví uvedenými rozhodnutími napadenými žalobou pro zmatečnost nebylo vyhověno žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, která byla podána současně se žalobou o náhradu nemajetkové újmy (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2021, č. j. 23 C 165/2020-28, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 5. 5. 2021, č. j. 20 Co 151/2021-39).
Žalobce v dovolání rovněž navrhl „odklad právní moci a vykonatelnosti“ mimo jiné i napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Z obdobných důvodů se proto dovolací soud návrhem nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu