ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2474.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2474/2023-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci posuzovaného J. M. , zastoupeného procesním opatrovníkem JUDr. Janem Zelenkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí č. 27/19, a JUDr. Marošem Matiaškem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 48, za účasti Okresního státního zastupitelství v Písku , se sídlem v Písku, Velké náměstí č. 120/15, o omezení svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 Nc 1475/2022, o dovolání posuzovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2023, č. j. 7 Co 469/2023-113, takto:
Dovolání posuzovaného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání posuzovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2023, č. j. 7 Co 469/2023-113, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresní soudu v Písku ze dne 6. 2. 2023, č. j. 6 Nc 1475/2022-87, jímž byl zamítnut návrh posuzovaného ze dne 23. 12. 2022 na zastavení řízení, není přípustné, neboť dovolatel nepředložil dovolacímu soudu právní otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
2. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že za zjevně bezdůvodné je třeba považovat takové dovolání, jehož přípustnost má zakládat otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014), dále otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2699/2018), či otázka, jejímž řešením je zcela zjevně bezúspěšné uplatnění práva, tedy takové uplatnění práva, kdy je již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O poslední z uvedených případů jde i v této věci.
3. Z obsahu spisu je zřejmé, že řízení o omezení svéprávnosti soud zahájil z podnětu Krajského soudu v Českých Budějovicích odůvodněného zjištěním, že znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie dospěla v souvislosti s trestním stíháním posuzovaného mimo jiné k závěru, že posuzovaný „trpí závažnou duševní chorobou, poruchou s bludy, jedná se o onemocnění zvláště těžké, dle dostupné dokumentace zdravotnické a spisové se toto onemocnění projevuje již řadu let, … schopnosti rozpoznat protiprávnost svého jednání a schopnosti ovládat své jednání vůlí jsou u posuzovaného vymizelé vlivem kvalitativní poruchy myšlení“.
4. V projednávané věci tak soud zahájil řízení poté, co se dozvěděl, že posuzovaný trpí popsanou duševní poruchou, která sama o sobě důvodem pro omezení svéprávnosti není, ale zcela zjevně je skutečností rozhodnou pro vedení řízení (srov. §13 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále je „z. ř. s.“) o omezení svéprávnosti člověka. Zahájené řízení je možné zastavit pouze tehdy, odpadne-li důvod pro jeho vedení (srov. §16 z. ř. s.), existence takového důvodu se však z obsahu spisu nepodává. Teprve v dalším řízení (po provedeném dokazování) soud uváží, zda jsou splněny předpoklady pro omezení svéprávnosti posuzovaného (srov. §55 až 59 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) a v případě meritorního rozhodnutí zohlední okolnosti konkrétní věci tak, aby případné omezení svéprávnosti bylo v nejlepším zájmu posuzovaného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1580/16).
5. Ve výše uvedených souvislostech je třeba zdůraznit, že institut omezení svéprávnosti není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především k ochraně zájmů člověka (srov. §55 odst. 1 o. z.), jenž pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není schopen právně jednat v celém rozsahu, zároveň však nelze odhlédnout od zájmu dalších subjektů, s nimiž posuzovaný přichází do právního kontaktu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2542/2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1087/2021).
6. Nejvyšší soud proto dovolání posuzovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. O náhradě nákladů řízení o návrhu na zastavení řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým bude řízení ve věci skončeno (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu