ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.870.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 870/2023-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, k žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2021, č. j. 68 Co 419/2020-49, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2020, č. j. 12 C 246/2019-34, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 419/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č. j. 5 Co 88/2022-15; takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (jako soud prvního stupně rozhodující o podané žalobě pro zmatečnost) usnesením ze dne 4. 3. 2022, č. j. 68 Co 419/2020-6, odmítl podle §208 odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 68Co 419/2020- 3, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost (směřující proti jinému blíže označenému rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (rozumí se samo sebou o žalobě pro zmatečnost).
Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal žalobce jak žalobu pro zmatečnost, tak i dovolání. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání [§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Součástí dovolání byla znovu opakovaná žádost o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Ustanovení §241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví §241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Nejvyššímu soudu je, stejně jako soudům nižších stupňů, z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i řádných a mimořádných opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). V podrobnostech lze rovněž odkázat na naprosto výstižné hodnocení těchto návrhů soudem prvního stupně, jak bylo provedeno v jím vydaném usnesení ze dne 29. 9. 2021, č. j. 68 Co 419/2020-30 (odstavec 9 a násl.).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že i v řízení, jež předcházelo vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí, nebylo žádosti žalobce o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce vyhověno (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2020, č. j. 12 C 246/2019-34, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 25. 1. 2020, č. j. 68 Co 419/2020-49).
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání. Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 3 věty třetí, §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupce advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Dovolacímu soudu je rovněž z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, nebo ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3254/2020).
Doplňuje se závěrem, že nebyly shledány důvody pro odmítnutí dovolání pro jeho objektivní nepřípustnost, ač odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, neboť byla-li taková rozhodnutí vydána v řízení o žalobě pro zmatečnost, není proti nim (ve smyslu §230 odst. 3 o. s. ř.) již další žaloba pro zmatečnost dle §230 odst. 3 o. s. ř. přípustná, neuplatní se tak důvody výluky dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu