ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.100.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 100/2023-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: P. B. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: P. L. B. , narozená XY, bytem XY, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 542 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 148/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2020, č. j. 71 Co 322/2020-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 71 Co 322/2020-33, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 5. 2020, č. j. 26 C 119/2020-8, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči žalované náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.
Na výzvu soudu podle §241b odst. 2 ve spojení s §241 o. s. ř., aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta, reagoval žalobce žádostí o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. Tato jeho žádost, jakož i žádost o ustanovení zástupce pro řízení ve věci samé, byla pravomocně zamítnuta usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 9. 2021, č. j. 9 C 148/2021-70, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 10. 2021, č. j. 22 Co 254/2021-84.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta, přičemž Nejvyšší soud již dříve neshledal důvody pro ustanovení zástupce žalobci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016-425).
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243c odst. 3 o. s. ř. zastavil.
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu