ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.110.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 110/2023-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. S., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jiřím Koláčkem, advokátem se sídlem Lidická 2006, 602 00 Brno, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o 91 705 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 20/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2022, č. j. 16 Co 259/2022-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. 9 C 20/2020-144, zamítl žalobu o zaplacení 91 705 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce uplatnil nároky na pojistné plnění za bolestné (84 507 Kč), náklady spojené s péčí o zdraví (za župan 1 890 Kč a za elektrický kartáček 2 808 Kč) a náklady vynaložené za znalecké posouzení (2 500 Kč), které mu vznikly v důsledku dopravní nehody zaviněné dne 12. 5. 2015 řidičem vozidla pojištěného u žalované podle zákona č. 168/1999 Sb. K námitce žalované obvodní soud shledal podle §635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s §629 odst. 1 a §626 o. z. promlčenými všechny žalobcem uplatněné nároky, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, publikovaný pod č. 68/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) a uvedl, že žalobce uplatnil u soudu nároky na pojistné plnění až poté, co mu ve vztahu ke každému z nároků marně uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta, v níž mohl jednotlivé nároky na náhradu škody uplatnit proti škůdci. Žalobce totiž nejpozději v listopadu 2015 znal všechny rozhodné okolnosti potřebné k uplatnění práva na náhradu škody a žalobu podal až v květnu 2019.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2022, č. j. 16 Co 259/2022-172, potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s aplikací §635 odst. 2 o. z. soudem prvního stupně. Uvedl, že rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, publikovaným pod č. 68/2020 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud sjednotil rozkolísanou judikaturu obecných soudů, čímž ale nedošlo k narušení principu právní jistoty a předvídatelnosti práva.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání založil na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu. Nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu o promlčení nároku na pojistné plnění, vyjádřil výhrady vůči rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 a namítl, že v praxi byla promlčecí lhůta nároku na pojistné plnění posuzována tak, že počala běžet rok po dopravní nehodě (§626 o. z.), zatímco závěr Nejvyššího soudu ve shora uvedeném rozsudku, na který odkazuje odvolací soud, je nepředvídatelný a narušuje právní jistotu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikovaný pod č. 7/2019 Sb. rozh. obč.). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. Rozhodoval-li odvolací soud o žalobě sestávající ze dvou samostatných nároků, a to nároku na pojistné plnění za bolestné v částce 84 507 Kč, včetně nákladů vynaložených na znalecké posouzení 2 500 Kč, které jsou jeho příslušenstvím, a za náklady spojené s péčí o zdraví v celkové výši 4 698 Kč, nepřevyšuje druhý uvedený nárok limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok. Proto je dovolání proti rozhodnutí o žalobě na zaplacení částek 4 698 Kč (součet částek 1 890 Kč za župan a 2 808 Kč za elektrický kartáček) nepřípustné a dovolací soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Námitka promlčení nároku na pojistné plnění za bolestné v částce 84 507 Kč (včetně jeho příslušenství) byla odvolacím soudem posouzena souladně s judikaturou dovolacího soudu, podle níž (zejména podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, publikovaného pod č. 68/2020 Sb. rozh. obč., a dále rozsudku ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1887/2021, či usnesení ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1205/2021) je účelem ustanovení §635 odst. 2 o. z. sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti s cílem zamezit situacím, kdy by mohl poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči škůdci promlčen. Závazek z pojištění odpovědnosti má totiž akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného (škůdce) nahradit vzniklou újmu, která je předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Právo na pojistné plnění se proto může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení §626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL, Petr a WEINHOLD, Daniel. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, §419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004). Odvolací soud se v daném případě při posouzení běhu promlčecí lhůty od těchto východisek neodchýlil. V nyní projednávané věci sjednocením judikatury obecných soudů dovolacím soudem nedošlo k narušení právní jistoty, neboť neexistovala-li judikatura dovolacího soudu ke vztahu §626 a §635 odst. 2 o. z., není možné hovořit o změně judikatury. Žalobcova znalost rozdílné judikatury obecných soudů nebyla způsobilá založit dobrou víru, naopak pro něj měla být signálem, aby uplatnil nárok podle toho výkladu obecných soudů, který vedl ke dřívějšímu promlčení nároku. Na otázce temporálních účinků „nového“ právního názoru dovolacího soudu rozhodnutí nezávisí, neboť k žádné změně judikatury dovolacího soudu nedošlo, a proto není přiléhavý názor žalobce, že promlčecí lhůta měla začít běžet až zveřejněním rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019.
Dovolání žalobce též směřuje proti výrokům o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. 2. 2023
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu