ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1885.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 1885/2023-748
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně: HAL TRADE, společnost s ručením omezeným , se sídlem ul. B. Němcové 37/IV, Chlumec nad Cidlinou, IČO 25938011, zastoupená Mgr. Lenkou Balkovou, advokátkou se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalované: STADOS, spol. s r. o. , IČO 41485700, se sídlem Vestec 9, 289 33 Vestec, zastoupená JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem Litoměřická 839/15, Praha 9, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 963.100,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 102/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 167/2021-670, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.100,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Josefa Kešnera.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku zatečení dešťové vody do nebytových prostor, v nichž měla umístěny stroje a zásobníky cukru za účelem výroby a skladování cukerných sirupů, a na nichž prováděla žalovaná stavební práce.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 167/2021-670, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze z 29. 1. 2021, č. j. 46 Cm 102/2010-636, podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že soudy nesprávně právně věc posoudily, neprovedly dostatečné a podle tvrzení žalobkyně rozhodující dokazování, a dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. V dovolání popisuje škodní událost, jak došlo ke zničení zásobníků cukru, cituje ze svých podáních učiněných v průběhu nalézacího řízení, rozporuje tvrzení žalované a namítá, že soudy neprovedením navrhovaných důkazů porušily její právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Tím spíše pak není tato náležitost dovolání splněna, jestliže údaj vztahující se k uvedeným podmínkám zcela absentuje, jako je tomu v dané věci.
Dovolací soud není oprávněn si důvod přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). Z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Schází-li totiž v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§237 o. s. ř.), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Z obsahu dovolání není zřejmé, jakou otázku hmotného či procesního práva by měl dovolací soud řešit a který z předpokladů přípustnosti dovolání má být naplněn. Potřebný údaj nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. II ÚS 1966/16) a za vymezení podmínky přípustnosti dovolání nemůže být považováno ani zpochybňování skutkových závěrů soudů nižších stupňů (námitka nesprávnosti skutkových zjištění ostatně není ani způsobilým dovolacím důvodem) ani námitky neprovedení navrhovaných důkazů a opomenutí tvrzení ze strany nalézacích soudů. Sdělení dovolatelky, že podává dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, nemůže být údajem o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1794/15), neboť jde o dovolací důvod podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., nikoliv o vymezení některé z podmínek přípustnosti, jak je vyžaduje §237 o. s. ř.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu