ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2706.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2706/2023-391
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. R. , proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s. , IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, o 101 177 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 112/2015, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2015, č. j. 17 Co 358/2015-23, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. 17 Co 168/2018-91 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 17 Co 121/2019-142, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 17 Co 358/2015-259, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 Co 320/2021-267, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 17 Co 358/2015-259, se zastavuje .
II. Dovolací řízení v části, jíž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 Co 320/2021-267, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost, se zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 Co 320/2021-267, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 17 Co 358/2015-259, jímž tento soud výrokem I zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, výrokem II neustanovil žalobci zástupce pro řízení, výrokem III zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2015, č. j. 17 Co 358/2015-23, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. 17 Co 168/2018-91 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 17 Co 121/2019-142, a výrokem IV rozhodl o náhradě nákladů řízení; a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Obě tato rozhodnutí napadl žalobce v celém jejich rozsahu dovoláním, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem pro dovolací řízení. Uvedl, že se jeho poměry od doby, kdy ho Městský soud v Praze od soudních poplatků osvobodil v jiných řízeních, nezměnily. Právní posouzení soudů považuje za svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů. Namítá také porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), a zabýval se jeho přípustností.
Dovolání je podle §236 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem jen proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proto je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Jelikož je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 17 Co 358/2015-259, proti němuž dovolání výslovně směřuje, rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalobce proti té části usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 Co 320/2021-267, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ohledně zastavení řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků (výrok I usnesení soudu prvního stupně) a o ustanovení zástupce (výrok II usnesení soudu prvního stupně), není přípustné podle §238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř. Proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v této části důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Směřuje-li dovolání proti části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost pro nezaplacení soudního poplatku (výrok III usnesení soudu prvního stupně), vznikla dovolateli podáním dovolání povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Dovolatel však soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, ačkoli byl k zaplacení vyzván a řádně poučen o procesních následcích jeho nezaplacení (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2023, č. j. 17 Co 358/2015-380). Proto dovolací soud řízení o dovolání proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že v daném případě nepřichází v úvahu postup podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným usnesením bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost a podle §230 odst. 3 o. s. ř. není žaloba pro zmatečnost přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Náprava chybného ("nesprávného") rozhodnutí může být zjednána cestou odvolání nebo dovolání (za podmínek §237 o. s. ř.). Rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost je s přihlédnutím k jejímu účelu i procesní rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 ICdo 6/2015).
Soudy nepochybily, jestliže nepřihlížely k žádosti o osvobození od placení soudního poplatku z dovolání a o ustanovení zástupce. Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle §30 a §138 o. s. ř., bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, včetně nyní posuzované věci, kde bylo o těchto jeho žádostech (negativně) rozhodnuto již pětkrát. Lze dodat, že dovolatel ani v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř. odůvodňovala.
Skutečnost, že žalobce není zastoupen advokátem ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání, není v tomto případě podstatná, protože rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.).
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není objektivně přípustné vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu