ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3525.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 3525/2023-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. B. , zastoupený JUDr. Davidem Jopkem, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Svobody 527, 739 61 Třinec, proti žalovanému: B. B. , zastoupený JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem Preslova 361/9, 702 00 Ostrava, o zaplacení 66 325 Kč a 8 228 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 142 C 38/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2023, č. j. 71 Co 62/2023-118, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částek 66 325 Kč a 8 228 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 12. 2019 došlo v Jablunkově k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno jeho vozidlo zaparkované u krajnice vozidlem žalovaného, které na náledí dostalo smyk. Pojišťovna Slavia, u níž bylo vozidlo žalovaného pojištěno a u níž žalobce nárok na náhradu škody uplatnil, dosud žalobci ničeho neuhradila.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 12. 1. 2023, č. j. 142 C 38/2020-97, přerušil řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 40 C 49/2022, v němž je uplatňován tentýž nárok žalobce ze stejného nehodového děje pouze s tím rozdílem, že žalovanou je pojišťovna Slavia, u které bylo vozidlo škůdce pojištěno, přičemž v tom řízení soud již provedl obsáhlé dokazování ke zjištění průběhu nehodového děje a rozsahu poškození vozidel a nařídil i vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení základu nároku. Soud proto považoval za hospodárné řízení přerušit, aby souběžně neprobíhalo rozsáhlé a naprosto stejné dokazování.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 4. 2023, č. j. 71 Co 62/2023-118, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že se v obou řízeních musí posoudit stejný okruh předběžných otázek, avšak vzhledem k tomu, že v řízení vedeném pod sp. zn. 40 C 49/2022 není stejný okruh účastníků, nebude rozhodnutí vydané v tomto řízení závazné pro žalovaného. Ten nebude mít možnost se k dokazování provedenému v řízení sp. zn. 40 C 49/2022 vyjádřit, což by bylo s ohledem na §122 o. s. ř. v rozporu se zásadou přímosti, která ovládá civilní řízení sporné. Účastníci si musí být vědomi skutečnosti, že případné náklady, které vzniknou v souvislosti s vedením soudního řízení, bude muset jeden z nich dle procesního výsledku uhradit. Rovněž žalobce si musí být vědom skutečnosti, že jeden a tentýž nárok nemůže požadovat bez dalšího po více osobách současně. Za dané situace má okresní soud jiné procesní možnosti, které naplní zásadu přímosti a zároveň princip hospodárnosti řízení, neboť může vycházet ze znaleckého posudku v souběžně vedeném řízení s tím, že v případě potřeby ho lze doplnit výslechem znalce. Svědecké výpovědi provedené v souběžně vedeném řízení mohou být čteny k důkazu jako listiny, pokud s tím budou účastníci výslovně souhlasit a nebudou trvat na provedení jejich výslechů v rámci tohoto řízení. Odvolací soud tedy uzavřel, že pokračování v tomto řízení není v rozporu se zásadou hospodárnosti.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, č. j. 3 Cmo 236/2011-57, případně se jedná o otázku dosud neřešenou. Nesprávnost právního posouzení spatřuje v tom, že odvolací soud nad rámec hledisek vhodnosti a hospodárnosti nezohlednil též tu skutečnost, že posouzení rozsahu poškození vozidla v řízení vedeném před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 49/2022 se může promítnout i do výroku rozhodnutí, a to v části výše přisouzeného plnění. Přestože je soud řízení v takovém případě dokonce povinen přerušit, rozhodl odvolací soud tak, že se řízení nepřerušuje. Dovolatel rovněž namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, neboť v odůvodnění v rozporu se skutečností uvedl, že žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil, přestože se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 21. 2. 2023, a rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se soud v rozhodnutí námitkami žalovaného nezabýval. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zcela správné a že dovolání žalovaného není přípustné. Navrhl jeho odmítnutí nebo zamítnutí.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalovaného není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že pominul skutečnost, že posouzení rozsahu poškození vozidla se může promítnout do výroku rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 49/2022. Vzhledem k argumentu dovolatele ohledně povinnosti řízení přerušit, míří dovolatel zřejmě na ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle něho musí soud přerušit řízení, závisí-li rozhodnutí na otázce, kterou nemůže sám řešit jako předběžnou; takovými otázkami jsou zejména otázky, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, kdo je spáchal, jakož i otázky osobního stavu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3197/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1409/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1028/2015). Další důvody obligatorního přerušení řízení mohou vyplývat ze samotného obsahu právního vztahu (např. neplatnost rozvázání pracovního poměru) nebo přímo ze zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1957/2014). O žádnou z uvedených procesních situací (kdy by byly splněny předpoklady pro obligatorní přerušení řízení) v posuzované věci nešlo. V řízení sp. zn. 40 C 49/2022 má být posuzována otázka existence základu nároku na pojistné plnění za škodu vzniklou při dopravní nehodě. Vzhledem k tomu, že ve věci sp. zn. 40 C 49/2022 jde o zaplacení finančního plnění a probíhá mezi jinými subjekty než v projednávané věci, nemůže být výrok o povinnosti tohoto jiného subjektu plnit (ať již zcela nebo zčásti) pro soud v posuzované věci závazný. Skutečnost, že v takovém rozhodnutí by byla předběžná otázka (existence základu nároku) vyřešena v odůvodnění, nemá z hlediska důvodů pro obligatorní přerušení řízení žádný význam, neboť posouzení předběžné otázky jiným orgánem (včetně soudu) je pro soud závazné tehdy, když byla tato otázka řešena ve výroku rozhodnutí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009). Otázka existence a rozsahu škody nahrazované žalobci žalovaným tak není otázkou, kterou by nemohl soud řešit v tomto řízení. Povinnost přerušit řízení nevyplývá ani přímo ze zákona. Odvolací soud se tak od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil a jeho rozhodnutí je zcela v souladu i s dovolatelem odkazovaným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, č. j. 3 Cmo 236/2011-57. Dovolání proto není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Sluší se dodat, že v případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálená v tom smyslu, že §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014). Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014). Není věcí soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro významné právní otázky, aby v konkrétních věcech zkoumal úvahu, zda z hlediska hospodárnosti bylo namístě řízení přerušit či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014). Dovolací soud nepovažuje úvahu odvolacího soudu reprodukovanou výše za zjevně nepřiměřenou, neboť odvolací soud o přerušení řízení rozhodoval na základě relevantních skutečností. Tudíž ani námitka, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku fakultativního přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., nezakládá přípustnost dovolání.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem namítanými vadami řízení spočívajícími v tom, že ve svém rozhodnutí nezohlednil jeho vyjádření k odvolání žalobce a nevypořádal se s jeho námitkami (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Toto procesní pochybení ostatně nemělo vliv na věcnou správnost rozhodnutí.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu