ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3726.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 3726/2023-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: P. B. , proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a.s. člen holdingu ČSOB, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, IČO 45534306, o náhradu škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 36.180.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 26/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 5. 2023, č. j. 23 Co 154/2023-110, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne ze dne 30. 5. 2023, č. j. 23 Co 154/2023-110, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 4. 2023, č. j. 7 C 26/2023-105, jímž bylo pro absenci povinného zastoupení zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2022 č. j. 15 Co 287/2022-63, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 8. 2023 podal žalobce vlastnoručně psané dovolání, aniž byl zastoupen advokátem. Soud prvního stupně žalobce již k ustanovení zástupce pro dovolací řízení nevyzýval.
Dovolacímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, ve kterých požaduje náhradu škody nebo nemajetkové újmy, aniž by byl schopen srozumitelně formulovat důvod, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se většinou na tvrzení o trestné činnosti osob označených v podání. V řízeních zahájených takto neurčitými žalobami pak žalobce podává prakticky proti všem rozhodnutím opravné prostředky včetně dovolání, která jsou opět vesměs zjevně bezúspěšná.
Takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské; tento závěr učinil i Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08) a rovněž i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze (např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016), nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce (např. v usnesení ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3408/2021, či v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17).
Dovolací soud z uvedeného důvodu ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost musí být známa z jiných řízení, v nichž byl žalobce mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 914/2020, a ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2522/2020). Tento procesní postup je uznáván i Ústavním soudem, který v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se podle Ústavního soudu další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné. S ohledem na výše uvedené ani dovolací soud žalobce již znovu k odstranění nedostatku povinného zastoupení nevyzýval a nepoučoval jej o následcích nedostatku právního zastoupení v dovolacím řízení.
Žalobce v dané věci nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoli si jí nepochybně musel být vědom, proto Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Pak by trvání na uvedeném pravidle nevedlo k dosažení účelu a cíle občanského soudního řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu