ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.904.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 904/2023-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: P. R. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o náhradu škody a nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 470/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2020, č. j. 28 Co 470/2016-137, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 4 Co 247/2020-171, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2020, č. j. 28 Co 470/2016-137, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 4 Co 247/2020-171, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2020, č. j. 4 Co 247/2020-171, potvrdil usnesení ze dne 20. 3. 2020, č. j. 28 Co 470/2016-137, jímž Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost pro nezaplacení soudního poplatku.
Uvedená usnesení napadl žalobce – nezastoupený advokátem dovoláním, ve kterém navrhl zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Současně opětovně požádal o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků. Žalobce svoji žádost odůvodnil obdobně jako předchozí již pravomocně zamítnutý návrh na ustanovení advokáta tím, že nedisponuje dostatečnými peněžními prostředky.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřoval dovolání výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomenul.
Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2020, č. j. 28 Co 470/2016-137, které touto vadou trpí, podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §243b o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání dále směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 4 Co 247/2020-171. Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání.
Jelikož soud prvního stupně o žádosti žalobce o ustanovení advokáta v řízení již opakovaně rozhodoval, k žádosti nepřihlížel a ani jej opětovně nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení. Tímto postupem však nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v řadě téměř shodných sporů byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 2026/2021, 30 Cdo 2002/2021, 30 Cdo 1881/2021, 27 Cdo 914/2021, 30 Cdo 753/2021, 27 Cdo 677/2021, 30 Cdo 655/2021, 30 Cdo 527/2021, 27 Cdo 432/2021, 30 Cdo 205/2021, 22 Cdo 1144/2022, 22 Cdo 1145/2022, 23 Cdo 143/2022, 21 Cdo 1251/2022, 30 Cdo 866/2022, 22 Cdo 2744/2022).
I z obsahu procesního spisu v této věci se podává, že dovolatel opakovaně soudům předkládá své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tyto žádosti jsou zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech zastavována. Takové jednání žalobce lze označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Otázku, zda jsou u žalobce splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o jeho dovolání, zhodnotil přímo dovolací soud, neboť opětovné posouzení této otázky soudem prvního stupně by vzhledem k dosavadnímu postupu žalobce v řízení vedlo k neustálému neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (k tomu postupu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, či usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, publikované pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, či ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2529/2020 a 25 Cdo 2530/2020). Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem nalézacích soudů, že v projednávané věci žalobce neprokázal splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tak, jak jsou uvedeny v §138 o. s. ř., proto nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení (§30 o. s. ř.).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač byl o následcích nečinnosti již dříve poučen, předsedkyně senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavila (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, publikovaný pod číslem 65/2014 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v dalších jím zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. I toto počínání žalobce lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu