ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.205.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 205/2023-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Společenství vlastníků XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované Z. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michaelou Balousovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, o zdržení se zásahu do vlastnického práva a zpřístupnění jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 243/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 69 Co 41/2022-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 26 C 243/2019-137, uložil žalované povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva k pozemku p. č. XY a na něm stojící budovy (bytový dům) č. p. XY, XY, XY, XY (dále jen „dům“) zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, na LV XY, pro katastrální území XY, obec XY, spočívajícího v bránění výměny prosklené sklo-železo (hliníkové) sestavy u jednotky č. 1420/31 a umožnit žalobci zpřístupnění jednotky č. 1420/31 za účelem výměny prosklené sklo-železo (hliníkové) sestavy v dané jednotce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 69 Co 41/2022-183, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelka především namítá, že prosklené sklo-železo (hliníkové) sestavy, o jejichž výměnu jde, nejsou společnou částí domu, ale patří k její jednotce, proto nebyla dána pravomoc shromáždění společenství o jejich výměně rozhodovat a jeho rozhodnutí je tak ve smyslu §245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nicotné.
Soudní praxe se již ustálila v závěru, že §245 o. z., který definuje vady, pro které se na rozhodnutí členské schůze nebo orgánu spolku hledí, jako by nebylo přijato (jde o rozpor rozhodnutí s dobrými mravy, změnu stanov v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a rozhodnutí v záležitosti, která nepatří do jeho působnosti), se podle §1221 o. z. použije i v poměrech společenství vlastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, uveřejněné pod číslem 84/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021). Rozhodnutí, na která se hledí, jako by nebyla přijata, jsou označována jako nicotná (nulitní), nevyvolávají žádné právní následky, nikoho nezavazují, nemohou konvalidovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3352/2021).
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů (která nelze v dovolacím řízení zpochybnit a která odpovídají obsahu spisu) vyplývá, že podle Prohlášení vlastníka, konkrétně jeho čl. III. písm. c) a e), a čl. 40 Stanov Společenství vlastníků XY ze dne 7. 10. 2010, ve znění pozdějších doplňků (dále jen „Stanovy“ a „Společenství“) jsou společnými částmi domu hlavní svislé a vodorovné konstrukce [čl. 40 písm. a) Stanov] a okna [čl. 40 písm. c) Stanov]. Do působnosti shromáždění Společenství přitom patří (mimo jiné) rozhodování o opravě nebo stavební úpravě společné části, převyšují-li náklady částku stanovenou prováděcím právním předpisem [čl. 184 písm. g) bod 7. Stanov a §1208 písm. f) bod 7. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 – dále jen „o. z.“]. Společenství na zasedání shromáždění konaném dne 5. 4. 2017 pod body 9 a 10 projednávalo a schválilo Plán údržby a oprav na rok 2017 s výhledem na další období, jenž zahrnoval výměnu prosklených sklo-železo (hliníkových) sestav v přízemí a 1. NP na vnějším plášti budovy, tj. týkal se též jednotky č. 1420/31 ve vlastnictví dovolatelky (dále též jen „usnesení“). Jsou-li tedy okna společnou částí domu a patří-li současně rozhodování o stavební úpravě společné části do působnosti shromáždění, nemohlo shromáždění přijetím dotčeného usnesení překročit svou působnost ve smyslu §245 věty druhé o. z. Pro aplikaci zmíněného ustanovení tudíž nebyl důvod. Odvolací soud proto postupoval v souladu s ustálenou judikaturou, jestliže při právním posouzení věci z takto přijatého usnesení vycházel a zdůraznil, že mimo řízení podle §1209 o. z. nelze platnost přijatého usnesení (ani jako otázku předběžnou) posuzovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, či jeho již citovaný rozsudek ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka „překročení schváleného usnesení shromáždění statutárním orgánem SVJ a závaznosti takového postupu vůči jednotlivým vlastníkům (členům SVJ)“. Již výše bylo řečeno, že ze skutkových zjištění soudů plyne, že Společenství na zasedání shromáždění konaném dne 5. 4. 2017 pod body 9 a 10 projednávalo a schválilo Plán údržby a oprav na rok 2017 s výhledem na další období, jenž zahrnoval výměnu prosklených sklo-železo (hliníkových) sestav v přízemí a 1. NP na vnějším plášti budovy. Zmíněná stavební úprava (výměna oken) měla proběhnout podle projektu z prosince 2016 zpracovatele M. R., který byl na schůzi k dispozici, a do kterého tudíž všichni vlastníci mohli nahlédnout. Realizací takto schválené stavební úpravy proto Společenství nemohlo překročit oprávnění jemu vyplývající z dotčeného usnesení. Dovolatelka tak ve skutečnosti formuluje otázku na základě své vlastní verze skutkového stavu, čímž nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, což není v dovolacím řízení přípustné (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1378/2022).
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání podává „do všech výroků“ rozsudku odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 5. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu