ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3446.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 3446/2022-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Letiště Praha, a. s. , se sídlem v Praze 6 - Ruzyni, K letišti 1019/6, IČO 28244532, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1525/39, proti povinnému A. Š. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, pro vyklizení pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 1692/2020, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. 15 Co 253/2022-337, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 15 Co 253/2022-337, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 5. 5. 2021, č. j. 64 EXE 1692/2020-101, kterým zamítl návrh povinného (ze dne 17. 12. 2020) na částečné zastavení exekuce.
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Předně je třeba zdůraznit, že dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) především prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Otázku (ne)přiměřenosti exekuce (§47 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“) posoudil odvolací soud (soud prvního stupně) v souladu s ustálenou judikaturou a jeho závěry nejsou ani v rozporu s odůvodněním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3570/2014, a ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5350/2014 (na něž poukázal dovolatel). Především je třeba zdůraznit, že v obou těchto rozhodnutích bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Nebyla-li však dovolání přípustná, nemohl z nich ani plynout meritorní právní názor, který by mohl zakládat judikaturní rozpor.
Odvolací soud v souladu s judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 26 Cdo 53/2015) při posuzování vhodnosti způsobu provádění exekuce přihlédl ke všem relevantním kritériím, tedy i k tomu, zda by k pokrytí předpokládaných nákladů na provedení exekuce (vyklizení pozemků) nepostačovaly jen některé z exekutorem zvolených způsobů provedení exekuce (viz např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 14 Co 98/2003, uveřejněné pod číslem 77/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jeho závěr, že (zatím) nebylo zjištěno, že by na náklady na provedení exekuce postačovalo vedení exekuce jen prodejem některých pozemků povinného, není zjevně nepřiměřený, odpovídá obsahu spisu i specifickým okolnostem dané věci.
Je primárně na povinném (nevyplývá-li to již z obsahu spisu), aby tvrdil a prokázal, že zvolený způsob (rozsah) provedení exekuce je zřejmě nevhodný a že postižení jeho majetku v menším rozsahu bude postačovat a povede v kratší době k naplnění účelu exekučního řízení, tj. uspokojení vymáhané pohledávky. Nesouhlasí-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že toto tvrzení neprokázal (neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní), pak zpochybňuje správnost skutkového závěru odvolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1656/2010), jenž dovolacímu přezkumu nepodléhá.
Vytýká-li povinný snad (podle obsahu dovolání) odvolacímu soudu, že svůj závěr o neprokázání tvrzení o nepřiměřenosti rozsahu postiženého majetku dostatečně přesvědčivě neodůvodnil, uplatnil tím opět jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Pro úplnost je možné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu má náležitosti stanovené v §157 odst. 1, 2 o. s. ř. a dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 3. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu