ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1308.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1308/2022-298
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) M. P. , a b) L. L. , obou zastoupených Mgr. Adélou Bučkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Olgy Havlové 2917/38, PSČ 130 00, proti žalované I. P. , zastoupené JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, PSČ 160 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 112/2017, o dovolání původního žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 326/2020-195, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 326/2020-195, se ve druhém a třetím výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 5. 2017 se L. P. (dále též jen „původní žalobce“) domáhal určení, že je členem Bytového družstva Krčská 61, družstva (dále jen „bytové družstvo“), a nájemcem bytu číslo XY v budově č. p. XY na pozemku parc. č. XY, k. ú. XY, na adrese XY.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2020, č. j. 79 Cm 112/2017-151, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), uzavíraje, že původnímu žalobci sice svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení [§80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], nicméně smlouva ze dne 6. 12. 2000 (jíž převedl družstevní podíl v bytovém družstvu na svého bratra) není neplatná ani pro nedostatek náležitostí, ani pro nedostatek vůle původního žalobce.
[3] Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání původního žalobce nevyhověl návrhu na vstup bytového družstva do řízení (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že původnímu žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bytové družstvo není účastníkem řízení a rozhodnutí přijaté v projednávané věci jej neváže (§159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Ani případný úspěch původního žalobce „neskýtá (…) záruku, že (…) bytové družstvo [jej] nově zapíše do seznamu členů družstva na místo žalované“. Neeviduje-li bytové družstvo původního žalobce jako člena, „stěží by se mohl“ podle odvolacího soudu původní „žalobce na základě výsledků tohoto řízení (…) domáhat práv náležejících pouze členovi družstva, včetně práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu“.
[5] „Nad rámec uvedeného“ odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, podle něhož smlouva o převodu družstevního podílu ze dne 6. 12. 2000 není neplatná ani pro nedostatek náležitostí (když tyto byly sjednány částečně písemně, částečně ústně), ani pro nedostatek vůle původního žalobce družstevní podíl převést.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podal původní žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí – mimo jiné – na vyřešení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, již odvolací soud posoudil v rozporu s (dovolatelem citovanou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jakkoliv dovolatel ohlašuje, že rozsudek odvolacího soudu napadá „v celém jeho rozsahu“, je z obsahu dovolání zřejmé, že směřuje toliko proti druhému výroku napadeného rozhodnutí.
[7] Dovolatel zdůrazňuje, že svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení nedovozuje primárně ze vztahu k bytovému družstvu, ale z potřeby vytvoření pevného právního základu pro sebe i pro žalovanou. Dokud není vyřešeno, kdo je vlastníkem družstevního podílu, vznikají na obou stranách pochybnosti o tom, kdo je oprávněn vykonávat práva a plnit povinnosti spojené s družstevním podílem. Mezi stranami vznikají (již dlouhodobě) další spory, v nichž je prejudiciální otázkou právě vlastnictví družstevního podílu.
[8] Dovolatel dále předestírá Nejvyššímu soudu otázku výkladu a aplikace §118a odst. 2 o. s. ř. a otázku náležitostí smlouvy o převodu družstevního podílu (jež podle jeho názoru odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu), a otázku „povinnosti odvolacího soudu zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud je dané rozhodnutí stiženo vadou spočívající v chybějícím poučení účastníka řízení v důsledku nesprávného právního názoru soudu prvního stupně za předpokladu, že tuto vadu nelze zhojit v odvolacím řízení“ (jež dosud nebyla dle dovolatele v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu zodpovězena).
[9] Žalovaná ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné.
III. Právní nástupnictví
[10] Vzhledem k tomu, že dovolatel v průběhu dovolacího řízení (dne XY ) zemřel, rozhodl Nejvyšší soud (usnesením ze dne 13. 9. 2023, č. j. 27 Cdo 1308/2022-294), že v řízení bude pokračováno (na místě žalobce) s dědici původního žalobce (§243b, §107 odst. 1 a 2 o. s. ř.).
IV. Přípustnost dovolání
[11] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[12] Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, je vyloučeno, aby se zabýval věcí samou, tedy aby posuzoval, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo vskutku je či není (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1381/2002, či ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4878/2008, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1627/2009). Pokud přesto v takové situaci přezkoumá žalobu po věcné stránce, jsou jeho závěry (posouzení, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo vskutku je či není) právně nevýznamné (srov. např. dovolatelem přiléhavě citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1772/2000).
[13] Vzhledem k řečenému nečiní dovolání přípustným otázka platnosti smlouvy o převodu družstevního podílu.
[14] Dovolání je však přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, již odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V. Důvodnost dovolání
[15] Podle §80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
[16] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu §80 o. s. ř. se (mimo jiné) podává, že:
1) Je nutné rozlišovat mezi věcnou legitimací účastníků řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován.
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, a judikaturu v něm citovanou.
2) Určovací žaloba podle §80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě o určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá.
3) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.
4) Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem vylíčeným žalobcem.
Srov. např. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3469/2009 či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, či ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 837/2021, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019.
5) I v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu §80 o. s. ř. dán, jestliže je rozhodnutí o určovací žalobě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva, a naopak určovací žaloba je k tomu způsobilejší než jiné procesní prostředky.
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3050/2020.
[17] V režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo řízení o určení členství v bytovém družstvu řízením podle §9 odst. 3 písm. g) a §200e odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013), v němž se účastenství řídilo ustanovením §94 odst. 1 větou první o. s. ř., v témže znění (§200e odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013).
[18] S ohledem na povahu řízení a vymezení okruhu účastníků řízení pak platilo, že návrh na určení, že navrhovatel je členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, musel směřovat proti všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a které mu toto právo upírají. Tedy jak vůči tomu, kdo jako člen bytového družstva a nájemce družstevní byt užívá, tak proti bytovému družstvu (jež s navrhovatelem jako s členem družstva a nájemcem družstevního bytu nejedná). Nebylo-li družstvo od počátku účastníkem řízení, bylo úkolem soudu jej přibrat do řízení postupem podle §94 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4786/2010).
[19] S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o určení členství v bytovém družstvu řízením sporným [§9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], jehož účastníky jsou žalobce a žalovaný (§90 o. s. ř.). Je přitom zcela v dispozici žalobce, koho jako žalovaného označí (proti komu žalobu podá). Předpokladem úspěšnosti žaloby pak je – mimo jiné – i pasivní věcná legitimace žalovaného.
[20] Převede-li jedna osoba druhé svůj družstevní podíl a vznikne-li následně mezi stranami této smlouvy spor o její platnost, jsou strany smlouvy, jakožto účastníci právního vztahu, o který v řízení jde, věcně legitimovány v řízení o určení členství v bytovém družstvu.
[21] Jestliže původní žalobce uzavřel se svým bratrem smlouvu o převodu družstevního podílu, svědčí původnímu žalobci (a tudíž i jeho právním nástupcům) aktivní věcná legitimace v řízení o určení, že je členem bytového družstva. Žalovaná (právní nástupkyně bratra původního žalobce, jenž byl dle smlouvy nabyvatelem družstevního podílu), jež tvrdí, že je členkou bytového družstva a vlastnicí sporného družstevního podílu, je pak pasivně věcně legitimována.
[22] Upírá-li žalovaná původnímu žalobci (jeho právním nástupcům) postavení člena bytového družstva, majíc za to, že sporný družstevní podíl řádně nabyla a členkou bytového družstva je (místo původního žalobce) ona, nemá původní žalobce (jeho právní nástupci) k dispozici jiný (účinnější) právní nástroj, jehož pomocí by mohl své (tvrzené) právo ochránit, než žalobu o určení členství v bytovém družstvu (popř. o určení, že je vlastníkem sporného družstevního podílu). Právě prostřednictvím určovací žaloby tu lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. výše).
[23] Jinými slovy, původnímu žalobci (jeho právním nástupcům) svědčí jak aktivní věcná legitimace, tak i naléhavý právní zájem na požadovaném určení. A žalované svědčí pasivní věcná legitimace.
[24] Na uvedeném závěru ničeho nemění ani odvolacím soudem zdůrazňovaná skutečnost, že otázka určení členství v bytovém družstvu zasahuje (taktéž) do právních poměrů dotčeného bytového družstva. Tedy, že zde je osoba, jež by mohla být dalším žalovaným (s postavením samostatného společníka ve smyslu §91 odst. 1 o. s. ř.).
[25] Jakkoliv lze souhlasit s tím, že se v řízení řešená otázka (členství v bytovém družstvu) dotýká i právních poměrů dotčeného bytového družstva (proto bylo bytové družstvo dle §94 odst. 1 věty první o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, vždy účastníkem takového řízení), není žádného důvodu nutit žalobce (prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval i proti bytovému družstvu. Typicky v situaci, kdy je bytové družstvo připraveno respektovat rozhodnutí ve sporu mezi stranami smlouvy o převodu družstevního podílu (bez ohledu na to, že je takové rozhodnutí nezavazuje), není popsaný postup (vtažení bytového družstva do řízení jako druhého žalovaného) pro dosažení cíle sledovaného žalobcem nutný.
[26] Jelikož řešení otázky naléhavého právního zájmu odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud podle §243e odst. 1 o. s. ř., aniž se (pro nadbytečnost) zabýval dalšími otázkami procesního práva, otevřenými v dovolání, napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve druhém výroku (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[27] Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[28] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 9. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu