ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2092.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2092/2023-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Mgr. Miloše Sazimy , narozeného 20. 1. 1976, bytem v Praze 5, Na Farkáně III 281/1, PSČ 150 00, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, proti žalovanému Angelosi Goulisovi , narozenému 8. 11. 1973, bytem v Praze 1, U Půjčovny 954/6, PSČ 110 00, zastoupenému Mgr. Danielem Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 183/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 2 Cmo 128/2022-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 20. 12. 2019 se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy, podle které měl žalovaný oproti zaplacení kupní ceny 2.500 Kč převést na žalobce listinné akcie na jméno o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, číslo 2751-5500 emitované Olympia Radotín a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 393/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25266268 (dále jen „akcie“), v souladu s ustanovením komisionářské smlouvy ze dne 2. 7. 2017 uzavřené mezi žalobcem jako komitentem a žalovaným jako komisionářem.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, č. j. 49 Cm 183/2019-154, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a o nákladech řízení „českého státu“ (výrok III.).
[3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. potvrdil „ve znění, že je žalobce povinen zaplatit českému státu na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 6.057 Kč“ (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatel předně namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k otázce závislosti smluv (závazků) ve smyslu §1727 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). K tomu poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1769/2010, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1569/2010, a ze dne 10. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3852/2012).
[7] K závislosti smluv se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává:
1) Nejde o závislé smlouvy v případě, kdy se jedná „pouze o jistou ekonomickou spjatost“ určitých smluv. Za smlouvy závislé lze naproti tomu považovat ty, u nichž se závislost týká jejich vzniku a zániku. Jinak řečeno, závislé jsou smlouvy, kdy vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam.
2) Vyplyne-li uzavření více smluv z téhož jednání nebo jsou-li zahrnuty do téže listiny, stanou se smlouvy závislými, jestliže tato závislost vyplyne z jejich povahy nebo z účelu sledovaného uzavřením uvedených smluv, byl-li stranám znám v době uzavření smlouvy. Závislost vyplyne z povahy smluv, jestliže plnění závazku z jedné smlouvy je možné nebo přináší hospodářský užitek jen při splnění závazku druhé smlouvy. I když tyto důsledky nevyplývají z povahy smluv, nastává jejich závislost, jestliže vyplývají z účelu uzavíraných smluv, který je stranám znám v době uzavření smlouvy. Tento účel může vyplynout z obsahu smlouvy, postačí ale, když byl sdělen druhé straně během jednání o uzavření smlouvy stranou, která zamýšlí uvedeného účelu dosáhnout.
K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3581/2012, uveřejněného pod č. 47/2015 Sb. rozh. obč., nebo rozsudky ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1912/2012, sp. zn. 23 Cdo 3852/2012, ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1560/2016, ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2575/2018, či usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1769/2010, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4808/2017.
[8] Výše shrnuté závěry judikatury byly sice vysloveny v režimu dnes již neúčinné úpravy §275 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ovšem jsou použitelné i na v současnosti účinnou úpravu závislých smluv v §1727 o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3119/2022, a ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 92/2023).
[9] Při aplikaci výše uvedených závěrů judikatury na projednávaný případ je třeba dospět k závěru, že odvolací soud se při posuzování otázky závislosti smluv neodchýlil od citované rozhodovací praxe, neboť správně posuzoval účel smluv.
[10] Z jejich znění je přitom zřejmé, že předmětem komisionářské smlouvy byly „(i) úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran při správě akcií nabytých na účet komitenta a výkonu práv a plnění povinností s nimi spojených, (ii) zakotvení práva komitenta akcie nabyté na účet komitenta koupit a povinnosti komisionáře akcie nabyté na účet komitenta na jeho výzvu za podmínek této smlouvy prodat a (iii) obligatorní postoupení části pohledávky spolu s převodem akcií nabytých na účet komitenta“.
[11] Dovodil-li odvolací soud, že kupní smlouva (výše ad ii) a smlouva o postoupení pohledávky (výše ad iii) jsou na sobě vzájemně závislé co do jejich vzniku a zániku tak, že plnění závazku z jedné smlouvy je možné jen při splnění závazku druhé smlouvy a je přitom zřejmé, že by smluvní strany neměly zájem na uzavření smlouvy o převodu akcií nabytých na účet komitenta, nedošlo-li by současně také k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, nelze tomuto závěru ani ve světle citované judikatury ničeho vytknout.
[12] Namítá-li dovolatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1302/2018 , že okolnosti zakládající právo žalovaného odepřít plnění ve smyslu §1912 o. z. nebyly prokázány, zpochybňuje tím soudy provedené hodnocení důkazů a z něj vycházející skutkový závěr, podle něhož bylo ohrožení plnění druhé strany okolnostmi nastalými po uzavření smlouvy v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, s nímž se odvolací soud ztotožnil (v podrobnostech viz odst. 18 napadeného rozsudku).
[13] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[14] K tomu, aby založily přípustnost dovolání, nejsou způsobilé ani dovolatelem vytýkané vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V této souvislosti totiž dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak lze uvést, že rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelností netrpí; srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.).
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu