ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2852.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2852/2022-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Státního fondu životního prostředí České republiky , se sídlem v Praze 11, Kaplanova 1931/1, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 00020729, proti žalovanému M. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému R. T., bytem XY, o zaplacení 1.852.500 Kč, vedené u Okresního soudu v Plzni-městě pod sp. zn. 14 C 366/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2022, č. j. 25 Co 101/2022-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Plzni-městě rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 14 C 366/2020-94, ve znění usnesení ze dne 9. 5. 2022, č. j. 14 C 366/2020-118, zamítl žalobu „o náhradu škody“ ve výši 1.852.500 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srovnej za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1286/2018, či ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3363/2018).
[5] Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, a judikaturu v nich citovanou).
[6] Rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že nelze dovodit ručení žalovaného podle §194 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), ve spojení s §135 odst. 2 obch. zák., spočívá na závěrech, podle nichž:
1) nelze dovodit, že by společnosti V. s. R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost“), vznikla dovolatelem tvrzená škoda,
2) není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného, coby v obchodním rejstříku až do 14. března 2012 zapsaného jednatele společnosti a dovolatelem tvrzenou škodou, protože dovolatel „mohl být minimálně zčásti uspokojen z majetku společnosti v případě, že by finanční úřad podal přihlášku pohledávky jako nepodmíněnou, tj. pokud by finanční úřad již před ukončením prvního přezkumného jednání příslušné platební příkazy vydal“ (Finanční úřad v Plzni jednal za žalobce v insolvenčním řízení společnosti),
3) žalobou uplatněný nárok dovolatele je promlčen.
[7] Shora uvedený závěr odvolacího soudu ad 2) o neexistenci příčinné souvislosti dovolatel nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá. Tento závěr přitom sám o sobě vedl odvolací soud k potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně. Věcný přezkum právních otázek předestřených v dovolání, týkajících se výše uvedených závěrů odvolacího soudu ad 1) a 3), proto výsledek sporu ovlivnit nemůže (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější), a dovolání je tak nepřípustné jako celek.
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 1. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu