ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2938.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2938/2022-396
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, PSČ 602 00, proti žalovanému J. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, PSČ 702 00, o určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu, in eventum o zrušení smlouvy o převodu podílu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 247/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2022, č. j. 5 Cmo 193/2020-332, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. 28 Cm 247/2018-177, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že smlouva o převodu podílu ve výši 100 % ve společnosti H., identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY, ze dne 8. 11. 2017, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným (dále jen „smlouva“) je neplatná, in eventum zrušení smlouvy, in eventum zrušení smlouvy za současného uložení povinnosti žalobci, aby žalovanému uhradil 1.000 Kč do tří dnů od právní moci, a uložení povinnosti žalovanému (jako osobě neoprávněné) „zdržet se podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku podle zrušené smlouvy o převodu podílu“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl k odvolání žalobce rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2020, č. j. 5 Cmo 193/2020-220, ve výroku I. potvrzen (první výrok) a změněn ve výroku II. co do výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud shledal důvodným podle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 27 Cdo 1018/2021-287, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] V obiter dicto svého kasačního rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že v dalším řízení by měl odvolací soud posoudit (i) otázku naléhavého právního zájmu žalobce na v primárním petitu požadovaném určení, přičemž odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněného pod číslem 68/2001 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, z nichž se podává, že má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo a určení existence práva nebo právního vztahu.
[5] Poté Vrchní soud v Olomouci ve věci (opětovně) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 5 Cmo 193/2022-332, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě „v odstavci I. výroku“, potvrdil (první výrok), „v odstavci II. výroku“ co do výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[6] Proti posledně uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
[7] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[8] Dovolatel opírá přípustnost dovolání o §237 o. s. ř., namítaje, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně ustálené judikatury Ústavního soudu (podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11.2017, sp. zn. Pl. ÚS – st. 45/16).“
[9] Důvodnost dovolání spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku existence naléhavého právního zájmu na podání určovací žaloby (primárního žalobního návrhu), přičemž poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1440/14, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2332/2013 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2138/2006.
[10] Dovolatel však při formulaci svých námitek přehlíží, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí primární žalobní návrh nezamítl pouze z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy. Odvolací soud posoudil a shledal žalobu nedůvodnou také z věcného hlediska, a to jak ve vztahu k primárnímu petitu – přičemž dospěl k závěru, že jde o smlouvu „určitou, platnou a účinnou, neboť byla společnosti v této podobě, tedy s úředně ověřenými podpisy smluvních stran, taktéž doručena“ – tak ve vztahu k žalobním nárokům uplatněným in eventum , přičemž dospěl k závěru, že uzavřením smlouvy nebyl žalobce neúměrně zkrácen.
[11] Rozhodnutí odvolacího soudu tedy spočívá na posouzení dvou právních otázek, z nichž každé samo o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby.
[12] Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08).
[13] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
[14] Jelikož dovolatel věcné posouzení platnosti smlouvy (ani neúměrného zkrácení) odvolacím soudem nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tím neotevírá, věcný přezkum posouzení dovolatelem předestřené právní otázky nemůže ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější), a dovolání je proto nepřípustné jako celek.
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu