ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3241.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 3241/2023-1384
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce Igora Sládka , narozeného 15. 4. 1955, bytem v Praze 5, Arbesovo nám. 283/9, PSČ 150 00, zastoupeného JUDr. Alešem Mendelem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Ing. Ivo Borovcovi , narozenému 19. 12. 1957, bytem v Liberci, Valdštejnská 390/20, PSČ 460 01, a 2) Able Electric, spol. s r. o. , se sídlem v Liberci, Valdštejnská 390/20, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 40229661, oběma zastoupeným Mgr. Janem Altem, advokátem, se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, PSČ 284 01, o určení společníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 65/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 14 Cmo 236/2022-1358, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2016 se žalobce domáhá určení, že je společníkem druhé žalované s podílem ve výši 50 %.
[2] Rozsudkem ze dne 30. 5. 2022, č. j. 38 Cm 65/2016-1311, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zamítl žalobu (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.) a o vrácení části nespotřebované zálohy na provedení dokazování (výroky V. a VI.).
[3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., V. a VI. potvrdil a ve výroku IV. změnil tak, že „správná výše částky činí 23.101,48 Kč“ (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“ nebo „občanský soudní řád“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[5] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[6] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[7] Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání však dovolatel uvedl toliko, že dovolání má být přípustné „podle §237 odst. 1. písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a napadený rozsudek řešil právní otázku v rozporu s platným hmotným právem a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 2) písm. a) o. s. ř. bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, podle §241a odst. 2) písm. b) a podle §241a odst. 3 napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporou v provedeném dokazování.“
[8] Dovolatel tak (navzdory tomu, že je zastoupen advokátem) při vymezení přípustnosti dovolání v projednávané věci zjevně vychází z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Neformuluje přitom žádný ze způsobilých předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 (pro věc rozhodném).
[9] Argument, podle kterého má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), totiž významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. To ovšem z dovolání v nyní projednávané věci neplyne; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, či ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2711/2020, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu). K náležitostem dovolání srov. dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
[10] Uvádí-li dovolatel, že řízení bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přehlíží, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zatímco vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samostatným dovolacím důvodem, ale Nejvyšší soud k nim přihlíží z úřední povinnosti pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel tedy touto námitkou uplatňuje (posuzováno podle obsahu) jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by Nejvyššímu soudu v této souvislosti předkládal jakoukoli otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí.
[11] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017,
sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
[12] Dovolatel při vymezení předpokladů přípustnosti měl vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle něj splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[13] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[14] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 11. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu