ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3823.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3823/2022-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele R. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, PSČ 702 00, za účasti K. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 44 Cm 98/2020, o dovolání D. U. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou, se sídlem v Kladně, Pekařská 658, PSČ 272 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j 8 Cmo 95/2022-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. D. U. je povinna zaplatit R. S. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi K. S. a D. U., jakož i ve vztahu mezi K. S. a R. S., nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] D. U. (dále jen „D. U.“) přípisem došlým soudu dne 7. 9. 2021 oznámila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník a navrhla, aby soud rozhodl o jejím přibrání za účastníka podle §7 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
[2] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 44 Cm 98/2020-47, zamítl návrh D. U. na její přibrání do řízení jako účastníka (výrok I.) a nepřipustil v řízení vedlejší účastenství D. U. (výrok II.).
[3] K odvolání D. U. proti rozhodnutí soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve výroku I. potvrdil (první výrok), odvolání proti výroku II. odmítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala D. U. dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť se má jednat o jeden z případů vypočtených v §238a o. s. ř. a zároveň rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být vyřešena jinak.“
[6] Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že – s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015 a ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016 – její odvolání směřující proti výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl jako nepřípustné, přehlíží, že proti výroku, kterým odvolací soud odvolání dovolatelky odmítl, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné.
[7] Dovolatelka dále brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož nemůže být účastnicí řízení v projednávané věci, neboť není navrhovatelkou a v řízení ani není jednáno o jejích právech a povinnostech.
[8] V rozsahu této dovolací námitky Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje (způsobilé) vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[9] Má-li být totiž dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3736/2014, či ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2014, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15.
[10] Dovolatelka však v otázce hlavního účastenství ve věci pouze nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, aniž by jakkoli vymezovala, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit; dovoláním napadený závěr odvolacího soudu tak dovolacímu přezkumu neotevírá.
[11] Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že (navzdory mínění dovolatelky) dovolání není přípustné podle §238a o. s. ř., neboť nejde o žádný z v tomto ustanovení vypočtených případů.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání D. U. bylo odmítnuto, a tak navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[13] Náklady dovolacího řízení vzniklé navrhovateli sestávají z odměny zástupce navrhovatele za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 24. 10. 2022) podle §6 odst. 1, §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatelky celkem 4.114 Kč.
[14] Jelikož společnost ve vyjádření k dovolání uvedla pouze, že „má za to, že soudy rozhodly věcně správně“, dovolací soud jí právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu