ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.677.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 677/2022-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatelky V. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, PSČ 110 00, za účasti Stavebního bytového družstva Praha , se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 00034592, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8, PSČ 182 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatelky z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 189/2015, o dovolání účastníka Stavebního bytového družstva Praha proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96, takto:
Řízení o „dovolání“ Stavebního bytového družstva Praha proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96, se zastavuje .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2016, č. j. 73 Cm 189/2015-31, vyslovil neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů ze dne 8. 12. 2014 o vyloučení navrhovatelky ze Stavebního bytového družstva Praha (dále jen „družstvo“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-91, k odvolání družstva rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti zamítl (první výrok), a rozhodl o tom, že navrhovatelka je povinna zaplatit družstvu na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 30.520 Kč (druhý výrok).
[3] Následně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením „opravil“ výše uvedený druhý výrok o nákladech řízení tak, že družstvo je povinno zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení před soudy všech stupňů částku 30.520 Kč.
[4] Proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání.
[5] Usnesení, jímž odvolací soud provedl opravu ve smyslu §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se řízení končí, ve smyslu §237 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3717/2018, či ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2405/2021). Dovolání proti němu pak nepřipouští ani ustanovení §238a o. s. ř. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
[6] Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti (opravnému) usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96, podle §104 odst. 1, §243b a §243f odst. 2 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující).
[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu