ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2736.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2736/2023-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce P. M. , zastoupeného Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 837/11, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby: 00006947, o zaplacení částky 36.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 113/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2023, č. j. 11 Co 61/2023-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 4.114, Kč k rukám jeho zástupce, Mgr. Jana Dáni, advokáta se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 837/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 27 C 113/2021-106, zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 76.125,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 76.125,- Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.); soud prvního stupně takto rozhodl v řízení o náhradě nemajetkové újmy, jíž se žalobce domáhal pro tvrzený nesprávný úřední postup finančního arbitra.
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 11 Co 61/2023-141, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 36.125,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 10. 9. 2021 do zaplacení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 43.140,- Kč (výrok II.).
3. Proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl ve výroku I. změněn rozsudek soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání majíc je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. za přípustné pro řešení právní otázky, při jejímž posouzení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (chybné hodnocení kritérií uvažovaných pro zjištění výše odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení), a pro řešení právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené (určení počátku běhu a stavení promlčecí lhůty v případě neúplné či chybné žádosti o náhradu škody či nemajetkové újmy podané u příslušného orgánu).
4. Žalobce ve vyjádření označil dovolání za nepřípustné, neboť žalovaná v něm nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. mohla přípustnost dovolání založit.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), za niž jedná pověřený zaměstnanec, jenž má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné.
6. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je pro posouzení přípustnosti dovolání v přítomné právní věci rozhodné, dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
9. Ve své ustálené rozhodovací praxi Nejvyšší soud přijal výklad §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dle kterého za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I podle důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., jenž mimo jiné nově formuloval §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v písmenu c) odst. 1 důvodová zpráva uvádí, že „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50.000 Kč je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč, nevylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. c) přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit“. Z citované důvodové zprávy nutno dovodit, že znění §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. účinné od 30. 9. 2017 znamená zúžení možnosti podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli její rozšíření (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, jež je, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://ww.nsoud.cz ). Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18 (toto usnesení je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), kde shledal ústavně konformním postup Nejvyššího soudu i v případě štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 599/2019, či v obdobné souvislosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2789/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3218/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3666/2018, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018).
10. V poměrech projednávané věci žalovaná podala dovolání jen do té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 36.125,- Kč s příslušenstvím blíže určeným. Uvedené vyplývá jak z výslovné formulace rozsahu dovolání, v jakém je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu (§241a odst. 2 o. s. ř.), tak z obsahu dovolacích námitek, jež směřují toliko k důvodnosti přiznaného nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nesprávném úředním postupu finančního arbitra. Ostatně, pokud by dovolatelka napadla dovoláním výrok I. rozsudku odvolacího soudu jako celek, tedy i v té části výroku I., jíž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok ohledně zaplacení zbylé žalobou uplatněné částky, pak by zjevně nemohlo být dovolání v této části přípustné subjektivně, neboť potvrzující částí výroku I. rozsudku odvolacího soudu nebyla žalované způsobena újma na jejích právech, jež by byla odčinitelná tím, že by takovou část výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud zrušil nebo změnil.
11. Dovolací soud proto uzavírá, že byl-li dovoláním napaden výrok v částce 36.125,- Kč a nejde-li o věc vyplývající ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy a ani o nárok z pracovněprávního vztahu, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž na této konkluzi nic nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení celkové částky 76.125,- Kč s příslušenstvím.
12. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta první o. s. ř. za současného použití ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátem, je žalovaná povinna žalobci tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 4.114,- Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 3.100,- Kč - §1 odst. 2, §2 odst. 1, §6 odst. 1 a §9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč – §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a §14a odst. 1 advokátního tarifu a §23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů] navyšují se výše uvedené položky náhrady nákladů právního zastoupení o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 714,- Kč.
14. Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalobce, který je advokátem (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení §160 odst. 1, část věty před středníkem a §167 odst. 2 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu