Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2023, sp. zn. 28 Cdo 3472/2023 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3472.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3472.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3472/2023-984 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) P. N. , a b) J. Z. , obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu náhradních zemědělských pozemků, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 167/2019, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2023, č. j. 27 Co 277/2022-868, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: 1. Žalobou, došlou Okresnímu soudu v Příbrami (dále jen jako „soud prvního stupně“) dne 1. 10. 2019, byl M. N. jako žalobkyní a) a žalobcem b) J. Z. uplatněn nárok na převod zemědělských pozemků (nahrazení projevu vůle žalované k uzavření převodní smlouvy) za pozemky, jež nebylo lze oprávněným osobám vydat pro zákonem stanovené překážky [zákon č. 299/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů]. 2. V řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 7. 2022, č. j. 16 C 167/2019-817, v němž vyšlo najevo, že původní žalobkyně a) M. N. dne XY zemřela (a nemohlo tak být odvolacím soudem účinně rozhodnuto ani o vstupu P. N. do řízení namísto původní žalobkyně a/ podle §107a odst. 2 o. s. ř.), odvolací soud usnesením ze dne 2. 3. 2023, č. j. 27 Co 277/2022-868, rozhodl o procesním nástupnictví z důvodu ztráty způsobilosti být účastnicí řízení podle §107 odst. 1 věty třetí o. s. ř., tak, že v řízení bude na místo žalobkyně a) pokračováno s P. N. 3. Podle odvolacího soudu povaha věci (jejímž předmětem je majetkový nárok přecházející na dědice) umožňuje pokračování v řízení a procesním nástupcem zemřelé žalobkyně a) M. N. (jež ztratila způsobilost být účastnicí řízení; §19 o. s. ř.) je podle §107 odst. 2 o. s. ř. její syn P. N., jemuž bylo jako jedinému dědici potvrzeno nabytí celého dědictví usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 34 D 3147/2020-132. 4. Usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví podle §107 o. s. ř. napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř. pro vyřešení otázky procesního práva – dle jejího mínění v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené – „zda lze přiznat procesní právní nástupnictví na straně žalobce, pakliže původní žalobce neměl (již v době podání žaloby) dostatek aktivní věcné legitimace“. V tom směru považuje dovolatelka právní posouzení věci za nesprávné, vytýkajíc nesprávnou aplikaci ustanovení §107 o. s. ř, při níž odvolací soud „vybočil ze z ákonné úpravy o procesním nástupnictví“. Argumentuje, že původní žalobkyně a) M. N. svůj restituční nárok již před podáním žaloby (1. 10. 2019) postoupila jiné osobě, P. N., postupní smlouvou z 20. 8. 2019, a v době zahájení řízení již tedy nebyla nositelkou uplatňovaného restitučního nároku a postrádala tak aktivní legitimaci k jeho uplatnění u soudu; uvedená okolnost podle dovolatelky vylučuje, aby soud rozhodl i o procesním nástupnictví podle §107 o. s. ř. Navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalobci považují napadené usnesení odvolacího soudu za správné, korespondující závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné. 6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 7. Dovolání – přípustné podle §238a o. s. ř. (neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka) – je zjevně bezdůvodné. 8. Podle §107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 2). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5). 9. Ztratí-li původní žalobce (fyzická osoba) po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), nastává situace předvídaná ustanovením §107 o. s. ř. a povinností soudu je posoudit, zda v řízení může pokračovat, a pokud ano, rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno, přičemž procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, je dědic (resp. dědicové, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde). 10. V posuzované věci bylo zjištěno, že v průběhu řízení (po jeho zahájení) původní žalobkyně a) zemřela a jejím jediným („univerzálním“) dědicem je její syn P. N., jemuž bylo jako jedinému dědici rozhodnutím pozůstalostního soudu potvrzeno nabytí dědictví (jenž tak vstoupil i do práva, o které jde v tomto řízení). Uvedenému zjištění pak koresponduje i odvolacím soudem přijatý závěr o procesním nástupnictví (ve smyslu §107 odst. 2 o. s. ř.). Sporu není v tom, že povaha dané věci, tj. povaha práv a povinností, o které v tomto řízení jde (restituční nárok na vydání náhradních pozemků), umožňuje pokračování v řízení (k tomu srovnej přiměřeně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, uveřejněné pod číslem 68/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1286/2021). 11. Předkládá-li dovolatelka otázku týkající se věcné legitimace účastníků (z hlediska hmotného práva) a dovozuje-li, že soud nemohl rozhodnout o procesním nástupnictví v situaci, kdy původní žalobkyně a) Marie Navarová nebyla subjektem uplatňovaného práva (a jímž se tak dle mínění dovolatelky nemohl stát ani její syn P. N., jemuž bylo pozůstalostním soudem potvrzeno nabytí dědictví), lze připomenout i závěry rozhodovací praxe, podle níž rozhodnutím o právním nástupnictví není žádným způsobem předjímáno rozhodnutí ve věci samé ani otázka pasivní legitimace účastníka, ale je řešen pouze okruh účastníků pro další fázi řízení; případný nedostatek věcné legitimace účastníka jako hmotněprávní otázku řeší soud zpravidla až na základě výsledků dokazování a v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5151/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1328/2021). Tím je také dána zjevná bezdůvodnost dovolání. 12. Sluší se dodat, že při rozhodování o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§107 o. s. ř.), soud nepřihlíží k právním skutečnostem, jež nastaly do doby ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, i když s nimi právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde; takové skutečnosti lze zohlednit pouze při postupu podle §107a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 117/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1441/2010). 13. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), zjevně bezdůvodné dovolání odmítl (§243b odst. 1 o. s. ř.). 14. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 12. 2023 Mgr. Petr Kraus předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/14/2023
Spisová značka:28 Cdo 3472/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3472.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Procesní nástupnictví
Dotčené předpisy:§107 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:01/08/2024
Staženo pro jurilogie.cz:2024-02-08