ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3741.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 3741/2023-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 1 700 000 Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2018, č. j. 12 Co 175/2018-21, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. února 2018, č. j. 31 C 220/2017-14, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2019, č. j. 12 Co 223/2019-61, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. dubna 2019, č. j. 31 C 220/2017-50, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2021, č. j. 4 Co 103/2021-199, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2021, č. j. 12 Co 175/2018-192, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2022, č. j. 4 Co 387/2021-212, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2021, č. j. 12 Co 223/2019-204, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 175/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. 12 Co 175/2018-226, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2023, č. j. 5 Co 242/2022-232, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. 12 Co 175/2018-226, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2023, č. j. 5 Co 242/2022-232, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 26. září 2022, č. j. 12 Co 175/2018-226, Městský soud v Praze odmítl pro vady žaloby pro zmatečnost podané žalobcem (P. R.) proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. února 2023, č. j. 5 Co 242/2022-232, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání [§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)]. Součástí dovolání byla žádost o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
4. Usnesením ze dne 25. října 2023, č. j. 12 Co 175/2018-256, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil dovolání o dovolání sepsané advokátem a předložil plnou moc osvědčující jeho zastoupení advokátem. Současně žalobce poučil, že neosvědčí-li předložením plné moci zastoupení advokátem v dovolacím řízení, bude dovolací řízení zastaveno. Rovněž žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč, s tím, že nebude-li soudní poplatek zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno, a k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty nebude přihlíženo.
5. Ve lhůtě stanovené soudem žalobce dovolání nedoplnil, nepředložil plnou moc osvědčující jeho zastoupení advokátem v dovolacím řízení, ani nezaplatil soudní poplatek z dovolání.
6. Nejvyšší soud předesílá, že dovolání výslovně směřuje i proti usnesení soudu prvního stupně. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i judikaturu na něj navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023, sp. zn. 27 Cdo 3132/2022, jež byla přijata ve věci téhož dovolatele).
7. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016 a sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. září 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022).
8. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak podle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 26. června 2019, sp. zn. 30 Cdo 1818/2019, ze dne 8. října 2019, sp. zn. 30 Cdo 3080/2019, ze dne 1. července 2020, sp. zn. 26 Cdo 1654/2020, ze dne 5. srpna 2020, sp. zn. 26 Cdo 1989/2020, nebo ze dne 29. října 2020, sp. zn. 33 Cdo 3224/2020). O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle §30 a §138 o. s. ř. bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno (srov. např. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. března 2019, č. j. 28 C 83/2016-105, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2019, č. j. 55 Co 194/2019-134, či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2021, č. j. 55 Co 194/2019-212, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2021, č. j. 4 Co 175/2021-220). Dovolatel pak v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by případně odůvodňovala přiznání osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce ve smyslu §30 o. s. ř.
9. Za této situace soud prvního stupně nepochybil, jestliže vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku z dovolání, aniž rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků podané spolu s dovoláním.
10. V souladu s ustálenou judikaturou, dle které má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a protože dovolatel dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením ze dne 25. října 2023 (které bylo dovolateli doručeno dne 3. listopadu 2023), Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce podle §9 odst. 1 a 2 ve spojení s §3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a §243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
11. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2023
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu