ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.14.2022.1
KSPL 65 INS XY
65 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 14/2022-122
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovanému AMBINS v. o. s. , se sídlem v Brně, Vídeňská 228/7, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 03059081, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. Ch., zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 65 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. Ch. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2021, č. j. 65 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2021, č. j. 65 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), se mění takto:
1. Rozsudek Krajského soudu ze dne 15. ledna 2021, č. j. 65 ICm XY, se potvrzuje v bodech I. a III. výroku.
2. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.712 Kč , k rukám zástupce žalovaného.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč k rukám zástupce žalovaného.
III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Plzni na soudním poplatku z dovolání do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 14.000 Kč.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou 1. prosince 2020 se žalobce (Bohemia Faktoring, a. s.) domáhal vůči žalovanému (AMBINS v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka D. Ch.) určení, že jeho pohledávka ve výši 712.301,66 Kč, se pokládá za zjištěnou co do pravosti a výše.
2. Rozsudkem ze dne 15. ledna 2021, č. j. 65 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobce (Bohemia Faktoring, a. s.) ve výši 322.729,18 Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (D. Ch.) po právu (bod I. výroku).
[2] Zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) řízení o žalobě co do určení, že pohledávka žalobce ve výši 389.572,48 Kč, která byla přihlášena jako vykonatelná, je po právu (bod II. výroku).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §397, §402 a §405 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a z ustanovení §312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
4. Část pohledávky [ vzešlé ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. června 2010 (dále též jen „úvěrová smlouva“) ] ve výši 389.572,48 Kč přihlásil žalobce jako vykonatelnou; žalovaný (AMBINS v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka) ji popřel, ale následně (ve lhůtě) nepodal incidenční žalobu podle §199 insolvenčního zákona. Poté, co insolvenční soud při jednání vyrozuměl účastníky o tom, že v této části považuje pohledávku za zjištěnou, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět.
5. Ohledně zbývající části pohledávky (ve výši 322.729,18 Kč), kterou žalobce přihlásil jako nevykonatelnou (jde o příslušenství pohledávky), vznesl žalovaný námitku promlčení. Žalobce trval na tom, že pohledávka není promlčena, odkazuje na ustanovení §312 odst. 4 insolvenčního zákona a na ustanovení §397, §402 a §405 obch. zák.
6. Insolvenční soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že pohledávka je promlčena.
7. Podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu na majetek dlužníka pod sp. zn. 52 INS XY (dále též jen „první insolvenční řízení“) byla pohledávka žalobce přezkoumána a zjištěna ve výši 389.572,48 Kč (šlo o jistinu pohledávky a příslušenství k ní). Výhradně na tuto část pohledávky (správně přihlášené a zjištěné jako vykonatelná) dopadají ustanovení §402 a 405 obch. zák. a ustanovení §312 odst. 4 insolvenčního zákona. Co do částky 322.729,18 Kč jde o příslušenství, jež bylo vyloučeno z uspokojení, neboť šlo o příslušenství „narostlé“ k jistině až po rozhodnutí o úpadku v prvním insolvenčním řízení, tedy v době od 10. března 2014. Je nepochybné, že tato pohledávka byla poprvé uplatněna až přihláškou v tomto insolvenčním řízení, konkrétně 22. září 2020. Od 10. března 2014 neučinil žalobce žádný úkon, který by vedl ke stavení běhu promlčecí doby.
8. K odvolání žalobce (proti zamítavému výroku o věci samé) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2021, č. j. 65 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPL 65 INS XY):
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku tak, že určil, že žalobce má vůči dlužníku pohledávku ve výši 322.729,18 Kč (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §397 a §402 obch. zák., z ustanovení §109, §170, §173 odst. 4 a §312 odst. 4 insolvenčního zákona, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 4436/2009 [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ], z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016, uveřejněného pod číslem 68/2019 Sb. rozh. obč., a ze závěrů obsažených v rozsudcích Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. července 2018, č. j. 45 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), a ze dne 29. května 2019, č. j. 72 ICm XY, 18 VSOL 426/219-90 (KSBR 32 INS XY) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí (a po zopakování a doplnění dokazování) k následujícím závěrům:
10. Závazek (dluh) z úvěrové smlouvy se stal splatným 24. července 2012. Od tohoto dne počítaná čtyřletá promlčecí doba se stavěla (v souladu s ustanovením §402 obch. zák. a s ustanovením §109 odst. 3 a §173 odst. 4 insolvenčního zákona) 21. června 2013, kdy bylo zahájeno první insolvenční řízení. V něm právní předchůdce žalobce řádně uplatnil jak jistinu pohledávky, tak její příslušenství (včetně úroků a úroků z prodlení). Tato pohledávka byla v plné výši zjištěna a dlužník ji nepopřel. Žalobci se však na pohledávku nedostalo žádného plnění a konkurs na majetek dlužníka byl pravomocně zrušen k 24. září 2019. Po zrušení konkursu tak ohledně přihlášené pohledávky (jistiny i jejího příslušenství) nastaly účinky uvedené v ustanovení §312 odst. 4 insolvenčního zákona.
11. Jestliže žalobce následně včas přihlásil do stávajícího insolvenčního řízení (zahájeného 2. června 2020) vedle již zjištěné vykonatelné pohledávky (389.572,48 Kč), sestávající též z úroku a úroku z prodlení za dobu do rozhodnutí o úpadku v prvním insolvenčním řízení, také úrok z úvěru a úrok z prodlení z téže pohledávky za dobu do rozhodnutí o úpadku dlužníka v současném insolvenčním řízení (do 24. července 2020), nemohly být tyto jeho nároky promlčeny.
12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Brání „účinky zahájení insolvenčního řízení“ dle ustanovení §109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona tomu, aby pohledávka nebo její část, kterou nelze přihlásit do insolvenčního řízení, byla uplatněna žalobou (tak, aby došlo ke stavení běhu promlčecí doby)?
[2] Lze uplatnit ustanovení §109 odst. 3 insolvenčního zákona (ve spojení s ustanovením §173a a §173 odst. 4 insolvenčního zákona) způsobem uvedeným v „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu „29 NSCR 135/2018“ (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2020, sen. zn. 29 NSČR 135/2018) i ve vztahu k té části pohledávky, kterou věřitel nepřihlásil do insolvenčního řízení proto, že tak učinit nechtěl, případně proto, že tak učinit nemohl (§170 insolvenčního zákona)?
13. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud změnil tak, že rozsudek insolvenčního soudu se potvrzuje.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel setrvává na názoru, že popřená nevykonatelná část pohledávky odpovídající úrokům a úrokům z prodlení za dobu od rozhodnutí o úpadku vydaného v prvním insolvenčním řízení, se promlčela, jelikož nikdy nebyla uplatněna u soudu. Účinky ustanovení §402 a 405 obch. zák. se vztahují pouze na zjištěnou část pohledávky (389.572,48 Kč). Na část příslušenství, které v předchozím insolvenčním řízení bylo vyloučeno z uspokojení ve smyslu ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona, nemělo vliv přihlášení a zjištění pohledávky ve výši 389.572,48 Kč v prvním insolvenčním řízení. Této části pohledávky se též netýkalo ustanovení §109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, ani ustanovení §109 odst. 3 insolvenčního zákona.
15. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. Právní názor žalovaného má za krajně nespravedlivý a odporující zásadám právního státu. Míní, že uplatní-li věřitel pohledávku (zejména co do příslušenství) v maximální možné míře, lze odtud usuzovat, že má zájem na uplatňování svých práv i co do nároků z příslušenství, které není možné požadovat po dobu trvajícího insolvenčního řízení. Proto by se i na toto příslušenství měla vztahovat ustanovení insolvenčního zákona o stavení běhu promlčecí doby. Není volbou žalobce, že dané příslušenství nemohl uplatnit přihláškou, takže v dalším insolvenčním řízení by neměl být trestán nemožností domáhat se svých práv, nebylo-li v původním insolvenčním řízení dosaženo jeho účelu.
16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
17. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
18. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
19. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
20. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná následující skutková zjištění (z nichž vyšel odvolací soud):
21. U insolvenčního soudu bylo zahájeno dne 21. června 2013 insolvenční řízení na majetek dlužníka, a to pod sp. zn. KSPL 52 INS XY.
22. Usnesením ze dne 10. března 2014, č. j. KSPL 52 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud v prvním insolvenčním řízení (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení.
23. GE Money Bank, a. s. (posléze po změně obchodní firmy MONETA Money Bank, a. s.) [ dále jen „ banka“], přihlásila do prvního insolvenčního řízení podáním doručeným insolvenčnímu soudu 18. března 2014 (mimo jiné) i pohledávku vzešlou z úvěrové smlouvy, splatnou 15. července 2012, v celkové výši 389.572,48 Kč, sestávající z jistiny ve výši 379.400,79 Kč a z příslušenství tvořeného poplatkem, úroky a úroky z prodlení ve výši 10.171,69 Kč. Pohledávka byla při přezkumném jednání (jež se konalo 20. května 2014) zjištěna a dlužník ji nepopřel.
24. Usnesením ze dne 6. října 2014, č. j. KSPL 52 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud (mimo jiné) neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek, s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný.
25. Usnesením ze dne 29. srpna 2019, č. j. KSPL 52 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), které nabylo právní moci dne 24. září 2019, insolvenční soud (mimo jiné) zrušil konkurs na majetek dlužníka s tím, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Pohledávka banky nebyla uspokojena v prvním insolvenčním řízení ani zčásti.
26. Stávající insolvenční řízení bylo zahájeno 2. června 2020.
27. Usnesením ze dne 24. července 2020, č. j. KSPL 52 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení.
28. Žalobce přihlásil do stávajícího insolvenčního řízení pohledávku z úvěrové smlouvy (nabytou od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. března 2017) v celkové výši 712.301,66 Kč, z toho v částce 389.572,48 Kč jako vykonatelnou s odkazem na výpis ze seznamu přihlášených pohledávek z prvního insolvenčního řízení. V částce 322.729,18 Kč [p ředstavované příslušenstvím pohledávky z úvěrové smlouvy přirostlým v době po rozhodnutí o úpadku v prvním insolvenčním řízení do rozhodnutí o úpadku ve stávajícím insolvenčním řízení (do 24. července 2020) ] přihlásil pohledávku jako nevykonatelnou. Konkrétně v této části přihlásil „úrok z úvěru“ ve výši 12,10 % z částky 379.400,79 Kč za dobu od 11. března 2014 do 24. července 2020 ve výši 296.868,42 Kč a „úrok z prodlení“ z částky 380.429,79 Kč za dobu od 25. září 2019 do 24. července 2020 ve výši 25.860,76 Kč. Částka, z níž byl vyúčtován (zákonný) úrok z prodlení (380.429,79 Kč) je (podle přihlášky) zjevně součtem částky 379.400,79 Kč (jistina) a částky 1.029 Kč (poplatky). Jako datum splatnosti přihlášené pohledávky označil žalobce 24. červenec 2012 (místo 15. července 2012 udávaného jako datum splatnosti pohledávky v přihlášce z prvního insolvenčního řízení).
29. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), obchodního zákoníku a insolvenčního zákona:
§3028 (o. z.)
(…)
(3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
§3036 (o. z.)
Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
§121 (obč. zák.)
(…)
(3) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
§391 (obch. zák.)
(1) U práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.
(…)
§392 (obch. zák.)
(1) U práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti.
(2) U práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.
§393 (obch. zák.)
(1) U práv vzniklých z porušení povinnosti počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy byla povinnost porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava.
(…)
§397 (obch. zák.)
Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.
§402 (obch. zák.)
Promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.
§405 (obch. zák.)
(1) Jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle §402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet.
(…)
§503 (obch. zák.)
(1) Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají.
(2) Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.
(3) Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
§109 (insolvenčního zákona)
(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:
a/ pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou,
(…)
(3) Lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.
(4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.
(5) Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.
(…)
§140c (insolvenčního zákona)
Nově zahájená řízení
V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§170).
§170 (insolvenčního zákona)
V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak,
a/ úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí,
(…)
§173 (insolvenčního zákona)
Podání přihlášky
(…)
(4) Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.
§173a (insolvenčního zákona)
Účinky uplynutí lhůty k podání přihlášky
Uplynutím lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k podání přihlášky zaniká účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v §109 odst. 3.
§189 (insolvenčního zákona)
Seznam přihlášených pohledávek
(1) Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné a pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle §183 odst. 1 a 2.
(…)
§197 (insolvenčního zákona)
(1) Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.
(…)
§309 (insolvenčního zákona)
(…)
(3) Rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci.
(4) Právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, insolvenční řízení končí.
§312 (insolvenčního zákona)
(…)
(4) Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu. To neplatí, jde-li o neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle §311.
30. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platí citovaná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bez změny od 1. ledna 2014. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a obchodního zákoníku v citovaném znění (pro věc rozhodném) platila již v době uzavření úvěrové smlouvy (28. června 2010) a do 1. ledna 2014, kdy byly oba tyto zákoníky zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, nedoznala změn. Citovaná ustanovení insolvenčního zákona ve výše uvedené podobě (pro věc opět rozhodné) platila (s výjimkou ustanovení §140c, §173a a §189 odst. 1 insolvenčního zákona) již v době zahájení prvního insolvenčního řízení (21. června 2013) a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn. Ustanovení §140c a §173a byla do insolvenčního zákona vtělena (jako nová) s účinností od 1. ledna 2014, novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na dikci přechodného ustanovení se však ode dne účinnosti tohoto zákona použijí tato ustanovení i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Ustanovení §189 odst. 1 insolvenčního zákona v citované podobě platilo v době rozhodnutí o úpadku dlužníka v prvním insolvenčním řízení (10. března 2014), přičemž ke dni, kdy nabylo právní moci usnesení o zrušení konkursu na majetek dlužníka vydané v prvním insolvenčním řízení (24. září 2019) doznalo změny jen potud, že s účinností od 1. července 2017 [ po novele insolvenčního zákona provedené zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ] byla na konci odstavce 1 doplněna věta: „V seznamu se vyznačí návrh na rozhodnutí o hlasovacím právu u pohledávek, které zatím nejsou přezkoumány, a údaj o existenci propojení podle §53 odst. 1, 3 a 5, je-li insolvenčnímu správci známa.“. Toto doplnění však na dále formulované závěry nemělo žádného vlivu.
31. Ve shora ustanoveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním předestřeným právním otázkám následující závěry:
32. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že s přihlédnutím k době vzniku úvěrové pohledávky i k době, kdy se úvěr stal splatným, se v poměrech této věci prosadí pro řešení otázek spojených s promlčením příslušenství úvěrové pohledávky úprava obsažená v ustanoveních obchodního zákoníku a v §121 odst. 3 obč. zák. i v době od 1. ledna 2014 (vzhledem k ustanovením §3028 odst. 3 o. z. a §3036 o. z.).
33. Úroky z prodlení jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení §154 odst. 2 o. s. ř. (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, sp. zn. Cpjn 202/2005, uveřejněné pod číslem 39/2006 Sb. rozh. obč.) a povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním úvěru nebo jiného dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva podle ustanovení §393 odst. 1 obch. zák. běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2007, pod číslem 104, jehož závěry vztáhl Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. března 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněném pod číslem 96/2010 Sb. rozh. obč., i na promlčení úroků z prodlení u pohledávky vzešlé z občanskoprávního vztahu; srov. dále i důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněného pod číslem 146/2011 Sb. rozh. obč.
34. Úroky ze smlouvy o úvěru představují odměnu (úplatu) za peněžní prostředky, poskytnuté na požádání dlužníku podle smlouvy o úvěru. Úroky jsou splatné ve sjednané době, jinak spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky, popřípadě koncem každého kalendářního roku, byla-li lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků sjednána delší než rok; v době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají (§503 odst. 1 obch. zák.). Nebylo-li sjednáno něco jiného, je dlužník povinen platit úroky z úvěru jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (§503 odst. 3 věta druhá obch. zák.); srov. shodně již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 761/2007, a nověji pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo 110/2021.
35. Ve všech třech naposledy označených rozsudcích Nejvyšší soud (poukazuje již na závěry směrnice pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 9. listopadu 1961, sp. zn. Pls 2/1961, uveřejněné pod číslem 64/1961 Sb. rozh. obč.) rovněž ozřejmil, že (také) úroky mají povahu opětujících se dávek (ve smyslu ustanovení §154 odst. 2 o. s. ř.), které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu. Tohoto závěru se dovolává (jako ustáleného) např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2017, sp. zn. 32 Cdo 2546/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2017, sp. zn. 32 Cdo 3764/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2017, sp. zn. 32 Cdo 156/2017.
36. V poměrech této věci se v návaznosti na skutkový stav věci, z nějž vyšly oba soudy, z výše řečeného podává, že nesplacená jistina pohledávky z úvěrové smlouvy se stala splatnou 24. července 2012 a od uvedeného dne tedy v souladu s ustanovením §392 odst. 1 obch. zák. začala běžet čtyřletá promlčecí doba (§397 obch. zák.) ohledně této jistiny. Promlčecí doba ohledně úroků z prodlení z úvěrové pohledávky tak začala běžet (dle §393 odst. 1 obch. zák.) od 25. července 2012, kdy se dlužník poprvé ocitl v prodlení se splacením jistiny (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006). Posledním dnem čtyřleté promlčecí doby ve smyslu ustanovení §397 obch. zák. tak ve vztahu k úroku z prodlení je (obecně vzato) pondělí 25. července 2016.
37. Při absenci zjištění o odchylné dohodě smluvních stran se (smluvený) úrok z úvěrové pohledávky stal splatným (ve shodě s ustanovením §503 odst. 1 obch. zák.) v době splatnosti celého zbytku jistiny, tedy 24. července 2012. Posledním dnem čtyřleté promlčecí doby ve smyslu ustanovení §397 obch. zák. tak ve vztahu k (smluvenému) úroku je (obecně vzato) rovněž pondělí 25. července 2016 (24. červenec 2016 připadl na neděli).
38. I z výše formulovaných závěrů pak plyne, že příslušenství představované úrokem nebo úrokem z prodlení se může promlčovat samostatně, nezávisle na jistině (k tomuto závěru u úroku srov. výslovně důvody rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3477/2006 a sp. zn. 21 Cdo 761/2007). To plyne i z toho, že právo na úroky nebo na úroky z prodlení, i když jsou příslušenstvím pohledávky, je relativně samostatným právem, které věřitel nemusí uplatnit (u soudu) současně s jistinou (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2014, sp. zn. 32 Cdo 3873/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2015, sp. zn. 23 Cdo 5214/2014). Jinak řečeno, nárok na takové příslušenství je procesně samostatně uplatnitelný a jeho promlčecí doba může s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci uplynout v jiný okamžik (nezávisle na tom, zda se promlčel nárok na zaplacení jistiny); srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2019, sp. zn. 27 Cdo 3955/2017, nebo (opět) rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 110/2021.
39. Procesně samostatně uplatnitelnými jsou přitom nejen jistina pohledávky na straně jedné a její příslušenství (úroky a/nebo úroky z prodlení) na straně druhé, nýbrž i jen části jistiny pohledávky nebo i jen části takového příslušenství pohledávky.
40. Jinak řečeno, jestliže věřitel úvěrové pohledávky uplatní u soudu (společně s jistinou pohledávky nebo i samostatně) v promlčecí době úrok z prodlení za dobu, jejíž počátek se pojí s pozdějším datem než je datum určené prvním dnem prodlení s úhradou (zbytku) jistiny (§393 odst. 1 obch. zák.) a jejíž konec je určen dřívějším datem než je datum úhrady (zbytku) jistiny, nebo jestliže uplatní (u soudu) v promlčecí době (smluvený) úrok, jehož počátek se pojí s pozdějším datem než je datum určené (při absenci odchylné dohody smluvních stran) dnem splatnosti (zbytku) jistiny (§503 odst. 1 obch. zák.), a jejíž konec je určen dřívějším datem než je datum úhrady (zbytku) jistiny, promlčí se (soudně) neuplatněná část příslušenství samostatně v promlčecí době počítané u úroku z prodlení od prvního dne prodlení s úhradou (zbytku) jistiny a u (smluveného) úroku ode dne splatnosti (zbytku) jistiny.
41. Zbývá určit, zda a v jakém směru ovlivnilo běh promlčecí doby u příslušenství úvěrové pohledávky, o něž se vede tento incidenční spor, první insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka [ a v jeho rámci žalobcem (respektive právním předchůdcem žalobce) podaná přihláška úvěrové pohledávky ] .
42. V poměrech této věci ze zjištěného skutkového stavu věci plyne, že banka přihlásila pohledávku do prvního insolvenčního řízení po rozhodnutí o úpadku (po 10. březnu 2014) podáním doručeným insolvenčnímu soudu 18. března 2014 (srov. odstavec 33. shora). Tento den je (v souladu s ustanovením §173 odst. 4 insolvenčního zákona) dnem, kterým se ohledně přihlášené pohledávky stavěla promlčecí doba. Poté, co insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka, stal se podle §312 odst. 4 insolvenčního zákona upravený seznam pohledávek pro tuto přihlášenou pohledávku (jež v předchozím insolvenčním řízení nebyla ani zčásti uhrazena) exekučním titulem promlčitelným (nově) v době 10 let od zrušení konkursu [ rozuměj (v souladu s ustanovením §309 odst. 3 insolvenčního zákona) od 24. září 2019, kdy usnesení o zrušení konkursu nabylo právní moci ].
43. (Smluvní) úrok z jistiny a zákonný úrok z prodlení s úhradou jistiny za dobu od 11. března 2014 nemohl žalobce přihlásit do prvního insolvenčního řízení vzhledem k ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona (šlo o část příslušenství označeným ustanovením výslovně vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení). Pro tuto část příslušenství se v prvním insolvenčním řízení neuplatnil (nemohl uplatnit) účinek předjímaný ustanovením §109 odst. 3 insolvenčního zákona již proto, že nešlo o právo, které podle §109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona bylo možné uplatnit přihláškou (ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona účinné uplatnění tohoto práva přihláškou vylučovalo).
44. Jelikož stávající insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka bylo zahájeno (a účinky ustanovení §109 odst. 3 insolvenčního zákona se mohly prosadit) 2. června 2020, tedy téměř 4 roky poté, co uplynula (25. července 2016) čtyřletá promlčecí doba počítaná podle §397 obch. zák. ve vztahu k úroku z prodlení od 25. července 2012 a ve vztahu k (smluvenému) úroku od 24. července 2012 (srov. odstavce 36. a 37. shora), nebrání dovolatelem prosazovanému závěru, že tato část příslušenství je promlčena, ani zohlednění těchto insolvenčních souvislostí.
45. V rozsudku sen. zn. 29 ICdo 110/2021 odpověděl Nejvyšší soud též na otázku tamního dovolatele (věřitele), jak tedy měl zabránit promlčení části příslušenství vyloučeného z uspokojení v předchozím insolvenčním řízení úpravou obsaženou v §170 písm. a/ insolvenčního zákona. K tomu vysvětlil, že důvody, pro něž ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona vylučuje (bez dalšího) z uspokojení v insolvenčním řízení též úroky a úroky z prodlení z pohledávky přihlášeného věřitele, vzniklé před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, rozebral (i ve vazbě na obdobné pravidlo formulované v předchozí úpadkové úpravě, konkrétně v §33 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007) v rozsudku ze dne 28. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 126/2020. V intencích oněch závěrů platí, že ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona není ustanovením upravujícím zánik takového příslušenství pohledávek, ba dokonce ani ustanovením beze zbytku vylučujícím možnost věřitele uspokojit tuto část pohledávky v budoucnu (po skončení insolvenčního řízení). Zjednodušeně řečeno však zákonodárce prostřednictvím této úpravy věřitelům vzkazuje, že na další vymáhání takového příslušenství po dlužníku by měli „zapomenout“, protože v této části nebude jejich pohledávka (byť jen poměrně) uspokojena „ani“ v insolvenčním řízení. To lze dokumentovat úpravou, podle které co do pohledávek vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení podle §170 insolvenčního zákona:
[1] nemají věřitelé hlasovací právo (§51 odst. 4 insolvenčního zákona),
[2] nemohou věřitelé od okamžiku, kdy nastanou účinky rozhodnutí o úpadku, pokračovat v soudním nebo rozhodčím řízení, v němž takové pohledávky vymáhají (§140a odst. 1 insolvenčního zákona),
[3] v jiném, než soudním nebo rozhodčím řízení nelze po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, o takových pohledávkách rozhodnout (§140b insolvenčního zákona) [s tam popsanou výjimkou, která se nevztahuje na tuto věc],
[4] nemohou věřitelé v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, zahájit soudní nebo rozhodčí řízení o takových pohledávkách (§140c insolvenčního zákona),
[5] nemají takové pohledávky přednost ani před uspokojením podřízených pohledávek (§172 odst. 1 insolvenčního zákona),
[6] u sanačního způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací takové pohledávky přijetím reorganizačního plánu zásadně (bez dalšího) zanikají (§359 insolvenčního zákona),
[7] u sanačního způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením lze takové pohledávky po skončení oddlužení a poté, co je dlužníku přiznáno osvobození od placení zbytku pohledávek, uspokojit (jde-li o zajištěného věřitele) z dosud nezpeněženého zajištění jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (§414 odst. 4 insolvenčního zákona),
[8] u sanačního způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením se dlužníku přiznané osvobození od placení zbytku pohledávek vztahuje (jde-li o nezajištěné věřitele) i na tyto pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sp. zn. 29 Cdo 3782/2020).
46. Výše deklarovaný záměr zákonodárce je ostatně dobře seznatelný též ze zvláštní části důvodové zprávy [K bodům 71 až 73 (§140 až §141a)] k vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010 - 2013) jako tisk č. 929/0 [přijaté posléze s účinností od 1. ledna 2014 jako zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů].
47. Insolvenční úprava tedy nebrání tomu, že pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení podle §170 písm. a/ insolvenčního zákona se do skončení insolvenčního řízení promlčí, jelikož ji věřitel po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nemůže přihlásit ani nově uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení (§140c insolvenčního zákona). Společenský zájem na tom, aby se pro dobu po skončení insolvenčního řízení vytvářely předpoklady pro vymáhání těch pohledávek, které věřitel podle §170 insolvenčního zákona nemohl (byť poměrně) uspokojit ani v rámci insolvenčního řízení, není dán.
48. Na závěrech shrnutých k dané otázce v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 110/2021 nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v napadeném rozhodnutí. Názor odvolacího soudu, že se účinky ustanovení §312 odst. 4 insolvenčního zákona vztahují (mají vztahovat) i na tu část příslušenství pohledávky představovaného (smluvenými) úroky a úroky z prodlení, jež přirostla k jistině poté, co bylo v prvním insolvenčním řízení vydáno rozhodnutí o úpadku (tedy na tu část příslušenství, kterou banka nepřihlásila do prvního insolvenčního řízení proto, že ve smyslu ustanovení §170 písm. a/ insolvenčního zákona byla vyloučena z uspokojení v onom řízení), tudíž není správný. To ostatně plyne i z toho, že ustanovení §189 odst. 1 insolvenčního zákona výslovně vylučuje ze zařazení do seznamu přihlášených pohledávek ty pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další, u kterých to stanoví zákon. Upravený seznam pohledávek (výpis z něj pořízený ohledně pohledávky konkrétního věřitele v souladu s ustanovením §197 odst. 1 insolvenčního zákona) logicky může sloužit jako exekuční titul (a bránit promlčení) jen ohledně pohledávky do něj zařazené, nikoli ohledně pohledávky [ části pohledávky představované příslušenstvím tvořeným (smluveným) úrokem nebo úrokem z prodlení, který přirostl až po rozhodnutí o úpadku ], která v takovém seznamu není zařazena a ani v něm (jako vyloučená z uspokojení) zařazena být neměla.
49. Dovolání je tedy opodstatněné (dovolatelem v řízení vznesená námitka promlčení posuzované části pohledávky byla uplatněna důvodně).
50. Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že rozsudek insolvenčního soudu se v zamítavém výroku o věci samé a v závislém výroku o nákladech řízení před insolvenčním soudem potvrzuje (§243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
51. Tato změna napadeného rozhodnutí ve výroku o věci samé přináší povinnost rozhodnout (formou závislého výroku) o nákladech odvolacího řízení.
52. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl s odvoláním úspěšný, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Ty v dané v ěci sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 7. prosince 2021. Konkrétně jde o vyjádření k odvolání ze dne 5. srpna 2021 (§11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) a účast při jednání před odvolacím soudem dne 19. října 2021 (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
53. Incidenční spor o určení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení , u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2 x 3.100 Kč. S náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 300 Kč a s náhradou za promeškaný čas ve výši 400 Kč (§14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu) jde o částku 7.200 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.512 Kč jde celkem o částku 8.712 Kč, kterou dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů odvolacího řízení.
54. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo vyhověno, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (dovolání ze dne 4. ledna 2022) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění. Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Tarifní hodnotou věci je opět (v souladu s ustanovením §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu) částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů dovolacího řízení.
55. Výrok o soudním poplatku za dovolání je odůvodněn tím, že žalovaný (dovolatel) byl od soudního poplatku osobně osvobozen podle ustanovení §11 odst. 2 písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (v aktuálním znění). Tím, že žalovaný s dovoláním uspěl, vznikla poplatková povinnost ohledně poplatku za dovolání podle výsledku dovolacího řízení žalobci (§2 odst. 3 a 5 zákona o soudních poplatcích), jehož dovolací soud (ve shodě s ustanovením §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích) zavázal k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 14.000 Kč, jež se podává z položky 23, bodu 1. písm. d/, bodu 6. Sazebníku poplatků (který je přílohou zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 25. ledna 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu