ECLI:CZ:NS:2023:29.ND.58.2023.1
sp. zn. 29 Nd 58/2023-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Právovárečného měšťanstva v Plzni , se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, PSČ 323 00, identifikační číslo osoby 10 35 89 86, zastoupeného Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem, se sídlem v Praze, Štefánikova 256/34, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, PSČ 170 34, a 2) České republice - Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 4, Kongresová 1666/2, PSČ 140 00, oběma jednajícím Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 476/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2022, č. j. 36 Co 100/2022-224, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Michael Pažitný, Ph.D., Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dovolací věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 88/2023.
Odůvodnění:
Žalobce podal (podáním datovaným 18. října 2022) dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 88/2023.
Podáním z 19. ledna 2023 namítl dovolatel podjatost soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 28 JUDr. Michaela Pažitného, Ph. D., Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla, kteří mají rozhodovat o jeho dovolání ve výše označené dovolací věci.
Ve vztahu ke všem shora uvedeným soudcům poukazuje dovolatel na to, že ve stejném složení senátu „již v odmítavém usnesení ze dne 3. června 2020, č. j. 28 Cdo 836/2020-947, vyjádřili definitivní právní názor, který byl meritorně řešen v tomto řízení. Je tak zřejmé, že tito soudci mají na věc již utvořený definitivní názor, tj. mají jasno v tom, jak meritorně rozhodnou“. Proto má důvodnou pochybnost o nestrannosti jmenovaných soudců „z hlediska tzv. subjektivního kritéria podjatosti“.
Označení soudci ve vyjádřeních k námitce podjatosti (ze dne 24. a 25. ledna 2023) shodně uvedli, že k účastníkům, k jejich zástupcům ani k projednávané věci nemají žádný vztah, ani nemají žádný zájem na výsledku sporu. Důvod spočívající v tom, že rozhodovali ve věci sp. zn. 28 Cdo 836/2020, nemají za způsobilý k jejich vyloučení se zřetelem k ustanovení §14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Ke kritériím, z nichž může vyplývat soudcův poměr k věci, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců. Důvod vyloučení založený na tom, že označení soudci odmítli dovolání žalobce ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 836/2020, vylučuje jako způsobilou námitku přímo dikce ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř.; rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
K nedůvodnosti poukazu dovolatele na rozsudek senátu druhé sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. března 2014 ve věci F. A. proti Turecku, stížnost č. 36073/04, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 3386/2015, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2002, sp. zn. 28 Nd 184/2022.
Příslušný senát Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí označené dovolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 2. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu