ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.153.2022.1
KSOS 40 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 153/2022-B-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice P. P. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, PSČ 261 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. ledna 2022, č. j. KSOS 40 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. října 2021, č. j. KSOS 40 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zrušil oddlužení dlužnice (P. P.) [bod I. výroku] a prohlásil konkurs na její majetek (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – cituje ustanovení §403 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017, ustanovení §314 odst. 1 písm. a/, §412 odst. 1 písm. b/ a e/ a §418 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. května 2019, ustanovení §223 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a ustanovení §33 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že dlužnice sleduje oddlužením nepoctivý záměr; ten shledal především v tom, že dlužnice v době trvajícího oddlužení zatajovala své příjmy z prodeje luxusního zboží na portálu www.vinted.cz , tyto neoznamovala insolvenční správkyni a nevydávala k uspokojení věřitelů. Dále dlužnice dlouhodobě s insolvenční správkyní nekomunikovala, neposkytovala požadovanou součinnost a neuváděla pravdivé údaje o své majetkové situaci; insolvenční soud vzal v potaz i odsouzení dlužnice za přečin zvýhodnění věřitele.
3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. ledna 2022, č. j. KSOS 40 INS XY, 4 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení §395 odst. 1 a 2, §407 odst. 1, §412, §418 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017, ustanovení §223 odst. 1 trestního zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení a po doplnění dokazování k závěru, že v jednání dlužnice je třeba spatřovat nepoctivý záměr, jakož i lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Odvolací soud dlužnici zejména přičetl k tíži, že byla pravomocně odsouzena za přečin zvýhodnění věřitele a že jí v důsledku zaviněného jednání vznikl po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti [náhrada nákladů souvisejících s účastí poškozeného K. S. (dále jen „K. S.“) v trestním řízení ve výši 21 144,75 Kč, přiznaná usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. července 2021, č. j. 3 T 98/2018-608]. Dále zohlednil, že dlužnice neplnila své procesní povinnosti, neboť insolvenční správkyni ani insolvenčnímu soudu neoznámila novou adresu bydliště. Vzal v úvahu též skutečnost, že dlužnice v období od 1. ledna 2021 do 9. listopadu 2021 disponovala měsíčně částkou více než 50 000 Kč, z níž nic „neušetřila“ ke zvýšení míry uspokojení věřitelů.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které (posuzováno podle obsahu) směřuje proti té části napadeného rozhodnutí, jíž byl potvrzen bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu (o zrušení oddlužení), a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dlužnice namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda lze v jejím jednání spatřovat nepoctivý záměr, jestliže byla odsouzena za přečin zvýhodnění věřitele pro skutek, k němuž došlo před podáním insolvenčního návrhu. K tomu argumentuje, že soudy nepostavily najisto, zda věřitel K. S. byl vůbec poškozen, neboť peněžní prostředky, o něž šlo, se v současné době nachází v majetkové podstatě. Dále má za to, že ani v nesdělení nové adresy bydliště nelze spatřovat nepoctivý záměr; změnu bydliště nesdělila proto, že na předchozí adrese ji věřitel K. S. opakovaně kontaktoval, a to „zcela bez jejího zájmu“. Zdůrazňuje, že v průběhu oddlužení se jí narodil syn a v současné době disponuje příjmem pouze „v podobě mateřské“. Oblečení a doplňky prodávala na webovém portálu www.vinted.cz pro třetí osobu (E. B.) a prodej těchto věcí nemá vypovídací hodnotu o tom, zda má nadstandardní a vysokou životní úroveň.
7. S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuální znění (bod 2., článek II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
8. Pro poměry této věci je u dále označených ustanovení rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. čl. II (Přechodné ustanovení), části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].
9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení §238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které dovolací soud neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena ohledně posuzování nepoctivého záměru dlužníka v oddlužení v následujících závěrech:
11. Ustanovení §395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
12. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení §395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je insolvenční soud povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, a na jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, jakmile tyto skutečnosti vyjdou v insolvenčním řízení najevo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63.
13. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení §395 odst. 1 písm. a/, §405 odst. 1, §414 odst. 1, §418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení §405 odst. 1 insolvenčního zákona pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017.
14. Skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] změněno ustanovení §395 insolvenčního zákona (a mimo jiné byl vypuštěn text §395 odst. 3 insolvenčního zákona, když dle poznatků praxe byl příkladmý výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící – viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215) na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sen. zn. 29 NSČR 98/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 53/2016).
15. Ustanovení §395 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2013, přitom obsahovalo v příkladmém výčtu okolností, ze kterých je možné usuzovat nepoctivý záměr dlužníka i skutečnost, že v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016, uveřejněném pod číslem 64/2018 Sb. rozh. obč. dovolací soud nadto uvedl, že z hlediska (ne)poctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na oddlužení je třeba zkoumat též okolnosti popsané ve skutkových větách trestního příkazu, jakož i další chování dlužníka, pro které byl (dříve) trestně stíhán.
16. Výše řečené tedy znamená, že trestná činnost dlužníka je jednou z okolností, kterou je insolvenční soud povinen při posuzování poctivosti záměru dlužníka zohlednit (i v režimu insolvenčního zákona účinného od 1. ledna 2014); přitom je povinen rovněž přihlédnout k charakteru, intenzitě a rozsahu této trestné činnosti.
17. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti, že úvaha odvolacího soudu o nepoctivém záměru dovolatelky není zjevně nepřiměřená (odpovídá výše citované judikatuře). Odvolací soud správně zohlednil majetkovou trestnou činnost dlužnice a skutečnost, že dlužnice neoznamovala všechny své příjmy a neposkytovala dostatečnou součinnost insolvenční správkyni. Souhrn těchto okolností umožňuje učinit závěr, že dovolatelka byla vedena nepoctivým záměrem a nevynaložila veškeré úsilí, které lze po ni spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu