ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1091.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 1091/2023-2839
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. R. , t. č. ve výkonu trestu věznice Praha-Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č. j. 9 To 13/2023-2750, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 28/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. R. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022 pod č. j. 5 T 28/2022-2698, byl obviněný M. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za který byl odsouzen podle §206 odst.4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to razítka s textem „XY“ a motocyklu TRIUMPH SCRAMBLER. Soud prvního stupně také uložil dovolateli povinnost náhrady škody ve výši 409.000 Kč poškozené společnosti C. P., s.r.o., a ve výši 634.000 Kč společnosti S., a.s. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla společnost T. R. C., s.r.o., odkázána se svým nárokem na řízení občanskoprávní.
2. Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku citovaného rozsudku se obviněný uvedeného trestného činu dopustil (stručně řečeno) tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 28. 4. 2019 do 21. 5. 2020 jako zaměstnanec společnosti C. P., s.r.o., na pozici manažer prodeje ojetých vozů, kdy měl přístup ke klíčům a dokladům od ojetých vozidel a k vozidlům samotným, bez vědomí a svolení svého zaměstnavatele či vlastníka předmětného vozidla postupně z parkoviště pobočky společnosti nacházející se na adrese XY, vyvezl celkem 18 osobních motorových vozidel v celkové hodnotě 9 376 800 Kč, přičemž v interní evidenci u vozidel k zastření svého jednání vyznačil jejich parkování na pobočce v XY, a následně je neoprávněně prodal či pronajal dalším osobám specifikovaným pod body I./1. – 18. výroku rozsudku s tím, že získané finanční prostředky si ponechal pro svou vlastní potřebu.
3. Rozsudek se týkal rovněž spoluobviněného V. C., který byl uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve znění zákona č.333/2020 Sb. a byl odsouzen podle §216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst.1 tr. zákoníku a §82 odst.1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §71 odst.1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 38 400 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly společnosti C. P., s.r.o., T. R. C., s.r.o. a S., a.s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
4. O odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 9 To 13/2023-2750. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody obviněného M. R. odsoudil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb po 500 Kč, celkem 100 000 Kč, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to razítka s textem „C. P. K. V., s.r.o., XY, IČO: XY, DIČ: XY, Tel.: XY, a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to motocyklu zn. TRIUMPH SCRAMBLER, r. z. XY, barva modrá, VIN: XY. Rozsudek byl zpřísněn i u spoluobviněného V. C., byť zůstal s podmíněným odkladem jeho výkonu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. et Mgr. Romany Hiklové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. „písm. h) tr. ř.“, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Je evidentní, že došlo k písařské chybě, když slovním vyjádřením byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
6. Obviněný zopakoval argumentaci napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o trestu, jímž přisvědčil odvolání státního zástupce, že uložené tresty jsou mírné. Dále vytkl, že ve skutkové větě není specifikováno, o jakou částku měl případně osobní vozidlo pronajmout v rozporu s pokynem zaměstnavatele a jsou-li za předmět zpronevěry považovány osobní automobily, které byly následně většinově buď poškozeným vráceny nebo se nacházely v úschově soudu, vyjma prodaných vozidel a jednoho pronajatého vozidla, či finanční prostředky. Z rozhodnutí odvolacího soudu lze mít výkladem za to, že pro změnu výroku o trestu měl odvolací soud zřejmě za to, že předmětem trestného činu zpronevěry byly finanční prostředky získané z prodeje nebo pronájmu osobních automobilů dovolatelem a spoluobviněným V. C. a nikoliv osobní automobily. Z napadeného rozsudku tak není zcela zřejmé, zdali se dovolatel měl dopustit zpronevěry již samotnými pronájmy vozidel nebo zpronevěrou způsobenou přebíráním finančních prostředků za pronájem vozů od spoluobviněného, které si ponechal a tyto neodvedl svému zaměstnavateli.
7. Byť obviněný připustil vědomost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 5 Tdo 572/2019, že nelze úspěšně namítat jako dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, má za to, že výše trestu odvolacího soudu se odvíjí od jeho názoru, že předmětem zpronevěry dovolatele byly finanční prostředky, které měl dovolatel ukrýt před orgány činnými v trestním řízení a případnými exekutory (bod 14. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). S těmito závěry se obviněný neztotožnil a namítl nepřiměřenou tvrdost uloženého trestu pro mladého člověka v produktivním věku.
8. Zdůraznil svou dosavadní bezúhonnost, doznání, když s částečnými výhradami ke čtyřem skutkům se vypořádal soud prvního stupně (bod 87. odůvodnění jeho rozsudku). Poukázal na svou pracovitost, v daném případě se jedná o exces v jeho životě. Je otcem dvou nezletilých dcer, o které se vždy řádně staral, a které byly jedním z důvodů, proč se dopustil trestné činnosti. Ztrátu určitého životního standardu, zajišťovaného matkou nezletilých dcer, kterého po rozchodu již nebyl schopen dosahovat, obviněný totiž řešil půjčkami a úvěry, které umořoval i z příjmů z trestné činnosti. Zjištění soudu prvního stupně o jeho nemajetnosti byla správná, byť neúplná.
9. Obviněný poukázal na úhradu nákladů soudního řízení a peněžitého trestu prostřednictvím své matky po zjištění o jeho odsouzení, rovněž je dědicem matčina bytu v Praze. S ohledem na exekuční řízení vedená proti němu, je nepodmíněný trest nepřiměřeným již jen z toho důvodu, že vykonáním uloženého trestu vzrostou jeho dluhy s ohledem na příslušenství, náklady exekucí, oprávněným tak, že nebude reálné, aby je mohl za svého života splatit. Poškozeným škodu neuhradil, neboť dohodu vyjednával jeho bývalý obhájce bez součinnosti s ním. Obviněný má snahu o možnou a reálnou dohodu s poškozenými, jež však bude postrádat smysl v případě, že bude odpykávat nepodmíněný trest odnětí svobody.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Dovolání doplnil pracovním posudkem, četným prohlášením bývalé partnerky k péči o děti a výpisem exekucí.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně) k dovolání obviněného připomněla podmínky naplnění obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a konstatovala, že žádnou z těchto vad rozsudek odvolacího soudu netrpí, neboť §206 odst. 4 tr. zákoníku uložení trestu odnětí svobody umožňuje a ten byl v posuzovaném případě uložen ve výměře stanovené citovaným ustanovením. Kromě toho, že námitky ohledně uloženého trestu odnětí svobody spojeného s jeho přímým výkonem, nejsou formálně podřaditelné pod žádný zákonný dovolací důvod, nelze shledat uložený trest ani jakkoli excesivním.
12. Státní zástupkyně poukázala na body 12.-15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde se hodnocením poměrů dovolatele poměrně rozsáhlým způsobem zabýval. Namítl-li dovolatel, že odvolací soud chybně vyhodnotil jako předmět zpronevěry finanční prostředky, jež měl tzv. mít někde ukryty, pak odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu není v poukazovaném směru vypovídající. Podstatným totiž ve smyslu výroku o vině zůstává, že dovolatel zpronevěřil svěřená vozidla a inkasoval za ně během jednoho roku zisk a takovým jednáním způsobil poškozeným společnostem celkovou škodu téměř dosahující hranice škody velkého rozsahu.
13. K argumentu dovolatele, že je otcem dvou nezletilých dětí, pak i přes ryze lidsky pochopitelný aspekt obtíží spojených s naplňováním životní role rodiče vykonávajícího trest odnětí svobody, připomněla, že nelze jen ze způsobu výkonu tohoto druhu trestu usuzovat na porušení (dovolatelem nenamítaného) čl. 3 odst. 1 anebo čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Odvolací soud se otázkou nepodmíněného trestu odnětí svobody podrobně zabýval, přičemž dospěl k závěru, že v projednávané věci již převážil zájem společnosti na uplatnění represivního aspektu účelnosti ukládaného trestního postihu. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že v době páchání trestné činnosti již dovolatel otcem byl (ostatně dovolatel v této souvislosti naznačuje, že se trestné činnosti dopustil i kvůli tomu, aby děti mohl vidět), a musel si být minimálně vědom toho, že pokud jeho trestná činnost bude odhalena, může takové odhalení vyústit až v odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a tedy faktickému odloučení od nezletilých dětí a nemožnosti podílet se větším způsobem na jejich výchově.
14. K námitce nepřiměřenosti nepodmíněného trestu odnětí svobody s poukazem na neutěšenou finanční situaci, již by mohl dovolatel lépe řešit na svobodě, státní zástupkyně konstatovala, že byť i s ohledem na otázku náhrady škody poškozeným se obecně jeví podmíněně odložený výkon trestu odnětí svobody jako vhodnější, úvahy odvolacího soudu (bod 15. odůvodnění jeho rozsudku), jimiž zdůvodnil účelnost přísnějšího způsobu výkonu tohoto druhu trestu, plně odpovídají všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu, aniž by tak mohly být považovány za jakkoliv excesívní a tím i odůvodňující kasaci napadeného výroku.
15. Závěrem státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodů, a učinit tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě a na místě určeném (§265d odst. 2 a §265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.
19. Důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, pokud skutek, pro který je obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu.
20. Důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV. Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud prvně konstatoval, že vzhledem k tomu, že soud druhého stupně v předmětné trestní věci rozhodoval pouze z podnětu odvolání státní zástupkyně směřujícího proti výroku o trestu, bylo za podmínek §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustným podání dovolání pouze v rámci tohoto výroku. Pokud tedy dovolatel poukazoval na chybné úvahy odvolacího soudu ohledně způsobu provedení skutku, je v této části dovolání nepřípustné.
22. Ani námitky dovolatele stran nepřiměřené přísnosti uloženého trestu ovšem pod dovoláním vymezený důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze, neboť za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které je způsobilé založit kasační rozhodnutí dovolacího soudu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). O takový případ v posuzované věci ovšem nejde a takovou námitku obviněný ani nevznesl.
23. Výhrady obviněného nemohou naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., pakliže mu byl uložen druh trestu, který zákon připouští a ve výměře trestní sazbou stanovenou pro trestný čin, jímž byl uznán vinným. Při dovozené právní kvalifikaci jeho jednání byl ohrožen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku trestem odnětí svobody od dvou do osmi let a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, tedy při dolní hranici zákonné trestní sazby. Obviněný přitom učinil podstatou svého dovolání námitky proti nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, konkrétně brojil proti jeho nepodmíněné formě a dovolával se trestu s podmíněným odkladem jeho výkonu. Vady rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívající toliko v přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §39 trestního zákoníku, popř. nezohlednění polehčujících a přitěžujících okolností podle §41, §42 trestního zákoníku, však nelze vytýkat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
24. Obviněný tak sice formálně citoval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., avšak obsah jeho dovolání je založen na skutečnostech a námitkách, které věcně žádným z dovolacích důvodů nejsou.
25. Ačkoliv tedy výtky obviněného nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, je možno uvést, že v případě trestu uloženého v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně pro daný trestný čin (kterým je i trest uložený obviněnému v nyní projednávané věci) by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
26. Ačkoli obviněný naznačeným ústavněprávním směrem svoji argumentaci nezaměřil, lze konstatovat, že trest, který mu byl odvolacím soudem uložen, a s nímž se ztotožnil i Nejvyšší soud, nemůže odůvodnit popsaný výjimečný zásah Nejvyššího soudu do trestu uloženého v rámci zákonné trestní sazby. Trest odnětí svobody uložený obviněnému totiž z ústavního principu proporcionality trestní represe nevybočil, neboť není extrémně přísným či zjevně nespravedlivým, a to zejména s ohledem na charakter trestné činnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, usnesení ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016). Nelze proto uzavřít, že byl uložen v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Obviněný páchal trestnou činnost po dobu delší než jeden rok, a to celkem 18 dílčími útoky, tedy nebylo možno odhlédnout od délky a rozsahu trestného jednání, jakož i od výše způsobeného škodného následku, který výrazně překročil hranici škody značného rozsahu a téměř dosáhl hranice škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Tyto okolnosti zvyšují vysokou společenskou škodlivost jednání obviněného. Není pochyb o tom, že trestná činnost vykazuje znaky zištnosti a systematičnosti. Všechny polehčující i přitěžující okolnosti byly odvolacím soudem adekvátně zhodnoceny a lze odkázat na vyčerpávající argumentaci v bodě 15.-16. rozhodnutí soudu odvolacího. Soud přiznal obviněnému polehčující okolnosti (bezúhonnost a částečné doznání), zabýval se i osobními poměry obviněného, na druhé straně byl povinen (a učinil tak věcně správně) zabývat se a zohlednit též povahu trestné činnosti a okolnosti jejího spáchání, včetně vztahu obviněného k trestné činnosti v průběhu trestního řízení a postoj k náhradě škody. Pokud za daných okolností dospěl k závěru, že je třeba na obviněného působit nepodmíněným trestem odnětí svobody, nelze takovému závěru ničeho vytknout, tím spíše za situace, kdy trest byl vyměřen při dolní hranici zákonné trestní sazby ve výměře tří let. Takový trest v žádném případě nelze považovat za svévolný a zasahující do ústavně zaručených práv obviněného na soudní ochranu a jeho změnu nemůže odůvodnit skutečnost, že obviněný je otcem dvou nezletilých dcer, s nimiž nesdílí společnou domácnost, ale na jejichž vyživovací povinnosti a péči se podílí. Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud uvádí, že obviněný v podaném dovolání neuplatnil žádnou argumentaci týkající se podmínek fakultativních alternativ mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku a Nejvyšší soud proto z těchto hledisek napadené rozhodnutí nepřezkoumával.
27. S ohledem na výše uvedené je třeba uzavřít, že dovolací námitky obviněného kromě obecné proklamace o porušení zásad ukládání trestu, které mělo spočívat výlučně v nesprávném zhodnocení finančních poměrů obviněného (k čemuž nedošlo) a uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, neobsahují žádnou relevantní argumentaci, která by uplatněným dovolacím důvodům odpovídala.
V. Způsob rozhodnutí
28. Jelikož dovolací argumentace obviněného se zcela rozešla s věcným vymezením uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. (a ani obsahově neodpovídá jinému dovolacímu důvodu z taxativního výčtu §265b odst. 1 tr. ř.), muselo být dovolání obviněného vyhodnoceno jako podané z jiného důvodu a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová